pondělí 5. března 2018

Report z Liberce


Únor celý - byl na posrání. Příšerný služby, příšerný odd. málo personálu natolik, že k nám do služeb chodili na výpomoc sestry z metabolické Jip. Což mi nakonec přišlo vhod i jinak.

Ovšem konec února ten byl hodně výživný.

Dnes je to 14 dní co mého tátu odvezli na lůžkové Aro v Liberci.
Hodně to zkrátím a celkově zjednoduším - celková sepse s dehydratací a těžkou pneumokokovou infekcí plic, kdy mu jedna plíce zklolabovala uplně. Takže na ventilátoru, kritický stav, první zprávy byly - multiorgánové selhání v důsledku centrální sepse a velmi špatná prognoza.

Takto kritický stav trval tři dny.
Tři dny čekání na telefon na špatné zprávy z nemocnice.
Bud se to zvládne a nebo ne.

Byla jsem na špatné a nejhorší připravená, počítala jsem s tím, protože jsem to po telefonu probírala s doktorem z libereckého Ara. Velmi jsem ocenila jeho přístup ke mě - naprosto upřímný, přímý, pracovní odborný slovník, pracovní zkratky, čísla a hodnoty.

Díky výpomoci jipkových sester na našem odd. jsem si osvěžila věci zapomenuté z Ara. a taky zaktualizovala nové - co tehdy v době mého působení na Aru nebyly možné - hlavně ze strany ventilačních parametrů na ventilátoru (dejcháku).

Předminulý pátek jsem obdržela nové aktuální informace o zdr. stavu a rozhodla se zařídit si pět dní volna a jet do Lbc. Všude i u nás v nemocnici je zákaz návštěv z důvodu epidemie respiračních infekcí, na lůžkovém Aro návštěvy povoleny byly.

Přijela jsem po nočních do Liberce a denně chodila za tátou. Návštěvní hodiny od 16-17 hod.
Měla jsem i štěstí na sloužícího primáře, který byl zároveń ošetřujícím lékařem mého otce a zároveń to byl ten samý lékař, se kterým jsem 2x hovořila po telefonu z hk.

Mluvili jsme nyní spolu přímo, naživo a zase tím způsobem, který velmi ocenuji.
Sestry zrovna tak stejně skvělé.

Na to jaký je můj táta lajdák na své zdraví a na to jak se bojí doktorů - nemohl si vybrat lepší péči.

Zkrátím to:

To nejhorší se zvládlo, překvapivě rychle a bez komplikací.
Táta měl ze dne na den pomalu,ale jistě lepší výsledky laboratoř, ventilační parametry, oběhově, renálně, jaterně stabilní. a malý zázrak k tomu - ta nedýchací plíce se rozdýchala - já a primář jsme měli podobnou myšlenku - obavu z ARDS, obzvlášt při otcově základní dg. CHOPN.

 Aktuálně je to nyní tak, že táta už neleží na lůžkovém Aro, je bez ventilátoru, jen na kyslíkové masce a leží na interní JIP nižší - intermediální. Tam platí stále zákaz návštěv.
Říkám si, když se z toho nejhoršího dostal, síly má dost a chuť do života taky, snad se to už ničím to jeho léčení a následná rehabilitace at dechová a nebo fyzická nezhorší. Moc mu to přeju.

---

Setkání z tátou bylo pokaždé zajímavé :-)
Když už byl trochu odtlumený zlobil se na mě, jak mě poprvé uviděl, že je v Hk v mé práci.
Naštěstí mi uvěřil, že je v Liberci a v mé práci není.
Povídali jsme si - respektivě díky intubační kanyle nemohl mluvit, takže popsal spoustu papírů a vypsal celou fixu. probrali jsme samé důležité věci, spousta otázek na mě - všechny hadičky co kde má a na co je má a jestli mu je vyndají a bude moct sám mluvit a čůrat. Jak cvičí a rehabilituje.

Probrali jsme opakovaně co se mu přihodilo a proč je tam kde zrovna je. Jaké má rád sestřičky, jaký je jeho doktor. Jak se má jeho družka a taky co dělá pejsek. Ostatní příbuzní.....kdo se za ním chystá na návštěvu a kdo tu za ním byl apd. Kde má svoje věci a co všechno potřebuje přinést - brýle a noviny - uplná nirvana :-) a jak má vlastně každý den neděli. I vtipkoval i mi dával kázání - už je to zase on. :-)

Všechno to naše psaní a povídání jsem odnesla domů - na památku:-)


----

V Liberci jsem se setkala i s Eliškou - to je mladší sestra mého otce, pozvala mě k nim domů na oběd. Výtečný oběd - luxus. Tohle setkání bylo moc fajn, probrali jsme všechno možné a předělávají si domeček v pěkné klidné čtvrti pod Ještědem - krásný výhled na Ještěd.  Takže jsem měla i exkurzi po jejich domku a zahradě a dílně jejího manžela, který vyrábí nože a různé zámečnické věci. A taky tam na mě dýchla něžná minulost, věci po babičce. To setkání bylo moc fajn.

Neviděla jsem se Milanem - to je mladší bratr mého otce. Věřím, že to setkání proběhne jindy, bude to rodinný oběd i s mým tátou, budeme tam u Elišky všichni.

----

Věnovala jsem se hodně mamce (tátově družce) viděla se s její dcerou - tedy mou nevlastní sestrou Lenkou a jejím jedním synem, druhý byl v práci, tak jen po telefonu jsme si chvíli povídali.


----

Hodně jsem spala, odpočívala, potřebovala jsem to. Jak říkám - důsledek nejen šílenýho pracovního února.

Domů do Hradce jsem odjížděla s dobrým pocitem.








16 komentářů:

  1. No tééda! Tak to jsi zvládla výborně! A táta taky. Tak to vypadá, že by to mohlo i dobře pokračovat - ať se to povede!

    OdpovědětVymazat
  2. Liško, táta je už jura :-) dnes ho dali na standart na internu.
    Nemá už ani kyslík, není dušný, nemá kašel, dobře spí. Má jen hadičku v ruce na injekční antibiotika.
    Pomalu si dojde sám na záchod, osprchovat se sám ještě nezvládne, protože je zesláblý, ale taky hladový. :-)
    Moc mu chutná a potřebuje nabrat sílu. Začne mu rehabilitace a počítám, že koncem příštího týdne, by mohl jít domů.

    OdpovědětVymazat
  3. To je fajn, evidentně je hodně životaschopnej!

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to je skvělá zpráva. Je vidět že tatínek je bojovník. Můj strýc měla podobný problém, ovšem vzhledem k jeho popletenosti odmítal veškeré zákroky, byl agresivní (vytrhával si zařízení etc) až ho poslali domů... tam kolaboval a tak ho zase vzali do nemocnice, dali pod utišující léky...intubovali a on umřel. TAk nějak ve spaní...prostě nevěděli co s ním. Moje teta i jeho děti jsou zmatené, jeví se jim že lékaři pochybili. Tet furt volala na 155, co má dělat... ale když strýc se bál nemocnice a bránil se, neodvezli ho. A až nebyl schopen pohybu, dusil se ... už byl vlastně neléčitelný. Rodina je bezradná, neví co bylo špatně...Podle mě, z toho co mi říkali byl problém v tom, že svépravného člověka nemohou léčit proti jeho vůli... tedy i když je popletený.

    OdpovědětVymazat
  5. 5. Ratko, to je mi líto.
    Ale tak jak to popisuješ, mi přijde, že strýc byl rozhodnutý zemřít. Zaintubování není příklad toho - že by lékaři nevěděli co s ním, tam musel být jasný důvod - ta obrovská dechová tíseń a nedostatečnost.
    Na rovinu řeknu, že v ty tři kritické dny, kdy se nevědělo, jestli můj táta přežije jsem si říkala, stane se, co se má stát. Bud ta touha žít někde je a projví se a zlepší se to, nebo chce zemřít a zemře takhe rychle v umělém spánku.

    Mamka - tátova družka říkala, že několik dní než se takhle zhoršil, než zavolala RZP byl táta dušný a mluvil o tom, že chce umřít. Nebylo mu dobře. Těžce dýchal, teploty, slabý až to došlo do té uplné dehydratace, bezvědomí a celkového jeho vyčerpání.

    Stále platí v nemocnici zákaz návštěv. Takže s tátou si každý den chviličku voláme. Má změněný hlas, už není tak vyplašený - to vyplašení udělaly ty rychlé přesuny z lůžkového ara na Jip a pak na internu - to byly tři dny. Na interně první den ´povídal o sousedovi, vedle něj leží starý špatný pán, jak o něm mluvil, cítila jsem že má strach.

    Nové je ted to, že můj táta sám mluví o tom, jaké měl vlastně štěstí, že neumřel a taky mi říká, že nechce umřít, že chce být zdravý. Teprve nyní mu naplno dochází, co se mu stalo a jaké měl štěstí. Říká mi, jak na sebe musí opatrný, protože ví, že ta pravá plíce už nikdy nebude dobrá, je oslabená a poškozená. Ví že nesmí kouřit a nebude a ví, že musí brát léky. Je za všechno všem nesmírně vděčný personálu i nám jako rodině a je takový pokorný a hodně skromný.

    OdpovědětVymazat
  6. 5. ten hlas má uplně jiný, to je ještě důsledek intubace, nevím jestli se mu to časem spraví, ale to nevadí, mluví dobře a polyká a jí taky dobře, zatím má ještě mletou stravu.

    OdpovědětVymazat
  7. V našich společných chvilkách mi vypráví každý den co měl k obědu a jak to bylo výborný :-) a taky mi říkal, že včera se těšil až mu mamka přiveze čerstvou Mladou Frontu - odebírá ji. a kromě novin ho už zajímají i věci co se dějí kolem něj. říkal, že rehabilitační setry sice za ním chodí a cvičí a chodí, ale mají toho hodně, tak jim slíbil, že bude hodně cvičit a chodit sám. Takže už si sám vyleze na chodbu, chodí si a pozoruje šrumec na odd. jak tam sestry lítají. a pokaždé když mu volám se mě ptá, jestli jsem v práci a at se tolik nehoním a že to obdivuje. a že on sám se chce a musí snažit a nepřidělávat starost ostatním a zvlášt když tam na tom jejich odd. mají takové opravdu špatné lidi jako je jeho starý soused.
    Taky mu říkám jaký je bojovník a jak mám z něj radost, jak den po dni zase o kousek víc nabírá sílu a víc zvládne a na konci hovoru, mi vždycky opakuje, jak mě má rád a jak jsem hodná. :-)a jak se těší až mu zase další den zavolám. až jsem z toho sama na měkko. :-)On těch hovorů s příbuznými má samozřejmě za ten den hodně, je to dané tím trvajícím zákazem návštěv.

    OdpovědětVymazat
  8. Strýc byl celý život hodně svérázný, třeba nejdl nic zeleného, jezdil dopravou jen brzy ráno (mezi 4-6 hodinou) aby nikoho nepotkal. nikdy nepodal ruku, byl úzkostný aměml všecky možné i nemožné tiky. taky trpěl paranoiou. Všichni ho znali a měli rádi, tedy tolerovali jeho úlety. Jezdil do výzkumného ústavu každý den ještě než otevřeli (pracoval tam celý život) poseděl a přijel domů. Ovšem nikdo netušil co nastane když ho budou chtít dostat "někam", kamkokliv mimo jeho přostředí. Ihned panika... a zoufalá obrana. Nenechal na sebe sáhnout ani normálně, natož nemocný. Takže ... agresivní pacient.

    OdpovědětVymazat
  9. Kolik je tatínkovi let? Z toho co vyprávíš působí na mě mladě.

    OdpovědětVymazat
  10. 8. aha, opravdu svérázný.
    9. letos mu bude 68.

    OdpovědětVymazat
  11. 10. tak to je ještě úplný mlaďoch :-) Přeji mu hodně let ve zdraví

    OdpovědětVymazat
  12. 10. ale taky desperát co se týče zdraví.:-)
    a děkuju za přání.

    mám dojem, že si ted i sám v sobě rovná myšlenky nejen na zdraví, ale taky celkově na život, vztahy apd. a je dobře, že ta "druhá"šance mu byla dána.

    OdpovědětVymazat
  13. aktuality:

    tátu dnes pustili z nemocnice domů. Dala mu zabrat cesta na parkoviště k autu a výstup do bytu po schodech do 4. patra - výstup jak na everest.:-) Dech dobrý, ale ztratil 15 kg, nemá žádnou svalovou sílu. Takže vylezl do bytu a šel si lehnout a od té doby ještě pořád spí.
    Kdepak ten dlouho do hospody nepůjde, nemá na to vůbec sílu :-)

    OdpovědětVymazat
  14. aktuality:
    17.3. tátu odvezla rychlá do nemocnice, teploty, dušnost, opět krátké bezvědomí. Je na jip s potvrzenou chřipkou A. Není sice znovu zaintubovaný, ale bez kyslíkové masky to nejde.a aby toho nebylo málo, včera jeho družka měla teploty, krátkodobou slabost, snad též s krátkodobým bezvědomím - zrovna u ní byla na návštěvě její dcera Lenka, takže zavolala rychlou. Do nemocnice nakonec nešla, ale je tu podezření, že tu chřipku chytla taky. Lenka u ní ted zůstává a stará se o ni doma.

    V nemocnici trvá stále zákaz návštěv,takže do Lbc nepojedu, stačí informace po telefonu. a do toho tady v práci máme opět příšerné odd a změny ve službách. můj odpočinek od toho všeho jsou přemyslovci, aby na to všechno člověk nemusel myslet a zbláznit se toho všeho.

    OdpovědětVymazat
  15. Barčo držím palce!

    OdpovědětVymazat