1175-1179
Bedřich po porážce u Loděnice byl
otřesený, odjel do Plzně. Jeho manželka Alžběta však odmítla opustit
Pražský hrad a vzdát se tak knížecího stolce. Jeho poraženecká nálada
se změnila v odhodlání pomstít se.
Bedřich shání
spojence, muže z významných rodů, kteří kdysi v mládí doprovázeli jeho
otce Vladislava na Milán. Ovšem jednání neproběhla tak, jak si
představoval. Musel se zavázat k ústupkům, aby získal jejich pomoc.
Bratranec Děpolt si vynutil příslib dědičného práva na všechna panství, která vlastnil.
Znojemský
Konrád Ota dostal příslib, že dostane celou Moravu, za to mu přislíbil,
že napadne olomouckého knížete Václava (bratra Soběslava) aby nemohl
vyrazit Soběslavovi na pomoc do Prahy.
Krátce na to, dorazil též posel od Přemysla - s nabídkou a návrhem od markraběte Míšenského.
Tedy Bedřich přislíbil celou Moravu i Přemyslovi.
Bedřich byl přesvědčený, že je uplně jedno, co v téhle chvíli slíbí, hlavně, že porazí Soběslava.
Rozhodl
se, že až bude držet knížecí stolec, sám se pak rozhodne co splní - za
ta léta v císařských službách měl dobrou školu od císaře Barbarossy.
Po
vojenské poradě si nechal předvolat Přemysla. Pohádají se kvůli slibům o
Moravu, Bedřich má zároven strach, že by ho Přemysl mohl časem
připravit o knížecí stolec. Nakonec se Bedřich rozhodne, že Přemyslovi
nechá Olomoucký, Brněnský úděl a pokud Přemysl chce, musí si vydobýt
znojemský uděl sám a vypořádat se tak sám s Konrádem Otou.
Věděl,
že Přemysla a jeho vojsko potřebuje a měl víc mužů než Konrád Ota se
všemi oddíly české šlechty dohromady. Také věděl, že mu tahle rozhodnutí
přinesou v budoucnu potíže.
Cestou na Prahu začíná být Přemyslovi
jasné, proč jeho bratr dal přednost Konrádovi a přemýšlí jak to
zařídit, aby se situace pro něj vyvinula co nejlépe.
---
Soběslav
si je jistý svým vítězstvím, nepočítá s tím, že by Bedřich měl víc mužů
než on, nepočítá s Přemyslem, že by se tu v Čechách objevil a dokonce s
tak velikým vojskem od markraběte Míšenského a už vůbec nepočítá s tím,
že jeho bratr Václav ho zradí a dohodne se s Konrádem - ti dva se sešli
nedaleko Českého Brodu, když Václav spěchal Soběslavovi na pomoc.
Konrád
(je starší a zkušenější diplomaticky i vojensky) Václavovi politicky
vysvětlí, že pomáhat Soběslavovi - je stát proti císaři a nese to
potíže.Vysvětlí mu také to, že je pro ně oba výhodnější udržet smír na
Moravě. Pokud vyhraje Soběslav - bude tvrdý kníže, pokud vyhraje
Bedřich, svůj knížecí stolec neudrží a tím budou mít oni oba volné ruce
na Moravě, spojí se dohromady proti Bedřichovi. Tím by byli nezávislými
panovníky Moravy. Dohadují se už ted o tom jak si rozdělí
Moravu.
Ujednáno.
----
K bitvě o Pražský hrad se ani jeden z nich nepřipojí.
Bedřich
není dobrý bojovník, zdržuje se spíše jako velitel opodál - stále má
hrůzu z bitvy u Loděnice. Padne mnoho mužů na obou stranách. Přemyslova
vojska včele s Přemyslem zasahují do bitvy až ke konci, kdy se zdá, že
Bedřich prohrává - Přemysl to dělá s úmyslem: nechce ztratit muže
markraběte míšenského a navíc tuší od Bedřicha zradu - čím hůř pro
Bedřicha, tím větší budou jeho naděje na získání Moravy. Vstupem
Přemysla do boje je rozhodnuto. Soběslav troubí na ustup a Bedřich
sjíždí ze vzdálené mohyly středem k svým mužům mezi stovky mrtvými s
výkřikem" Deo gratia! Bůh mi dal vítězství"!
Žádné komentáře:
Okomentovat