pondělí 19. března 2018

Kpt. 12.

1175-1179

Bedřich po porážce u Loděnice byl otřesený, odjel do Plzně. Jeho manželka Alžběta však odmítla  opustit Pražský hrad a vzdát se tak knížecího stolce.  Jeho poraženecká nálada se změnila v odhodlání pomstít se.

Bedřich shání spojence, muže  z významných rodů, kteří kdysi v mládí doprovázeli jeho otce Vladislava na Milán. Ovšem jednání neproběhla tak, jak si představoval. Musel se zavázat k ústupkům, aby získal jejich pomoc.

Bratranec Děpolt si vynutil příslib dědičného práva na všechna panství, která vlastnil.
Znojemský Konrád Ota dostal příslib, že dostane celou Moravu, za to mu přislíbil, že napadne olomouckého knížete Václava (bratra Soběslava) aby nemohl vyrazit Soběslavovi na pomoc do Prahy.

Krátce na to, dorazil též posel od Přemysla - s nabídkou a návrhem od markraběte Míšenského.
Tedy Bedřich přislíbil celou Moravu i Přemyslovi.

Bedřich byl přesvědčený, že je uplně jedno, co v téhle chvíli slíbí, hlavně, že porazí Soběslava.
Rozhodl se, že až bude držet knížecí stolec, sám se pak rozhodne co splní - za ta léta v císařských službách měl dobrou školu od císaře Barbarossy.

Po vojenské poradě si nechal předvolat Přemysla. Pohádají se kvůli slibům o Moravu, Bedřich má zároven strach, že by ho Přemysl mohl časem připravit o knížecí stolec. Nakonec se Bedřich rozhodne, že Přemyslovi nechá Olomoucký, Brněnský úděl a pokud Přemysl chce, musí si vydobýt znojemský uděl sám a vypořádat se tak sám s Konrádem Otou.

Věděl, že Přemysla a jeho vojsko potřebuje a měl víc mužů než Konrád Ota se všemi oddíly české šlechty dohromady. Také věděl, že mu tahle rozhodnutí přinesou v budoucnu potíže.
Cestou na Prahu začíná být Přemyslovi jasné, proč jeho bratr dal přednost Konrádovi a přemýšlí jak to zařídit, aby se situace pro něj vyvinula co nejlépe.

---

Soběslav si je jistý svým vítězstvím, nepočítá s tím, že by Bedřich měl víc mužů než on, nepočítá s Přemyslem, že by se tu v Čechách objevil a dokonce s tak velikým vojskem od markraběte Míšenského a už vůbec nepočítá s tím, že jeho bratr Václav ho zradí a dohodne se s Konrádem - ti dva se sešli nedaleko Českého Brodu, když Václav spěchal Soběslavovi na pomoc.

Konrád (je starší a zkušenější diplomaticky i vojensky) Václavovi politicky vysvětlí, že pomáhat Soběslavovi - je stát proti císaři a nese to potíže.Vysvětlí mu také to, že je pro ně oba výhodnější udržet smír na Moravě. Pokud vyhraje Soběslav - bude tvrdý kníže, pokud vyhraje Bedřich, svůj knížecí stolec neudrží a tím budou mít oni oba volné ruce na Moravě, spojí se dohromady proti Bedřichovi. Tím by byli nezávislými panovníky Moravy. Dohadují se už ted o tom jak si rozdělí Moravu.

Ujednáno.

----

K bitvě o Pražský hrad se ani jeden z nich nepřipojí.
Bedřich není dobrý bojovník, zdržuje se spíše jako velitel opodál - stále má hrůzu z bitvy u Loděnice. Padne mnoho mužů na obou stranách. Přemyslova vojska včele s Přemyslem zasahují do bitvy až ke konci, kdy se zdá, že Bedřich prohrává - Přemysl to dělá s úmyslem: nechce ztratit muže markraběte míšenského a navíc tuší od Bedřicha zradu - čím hůř pro Bedřicha, tím větší budou jeho naděje na získání Moravy. Vstupem Přemysla do boje je rozhodnuto. Soběslav troubí na ustup a Bedřich sjíždí ze vzdálené mohyly středem k svým mužům mezi stovky mrtvými s výkřikem" Deo gratia! Bůh mi dal vítězství"!








Žádné komentáře:

Okomentovat