úterý 20. března 2018

Kpt. 17.

1180- 1189

Po říšském sněmu:

Bedřich a Konrád Ota odměnují své spojence a zároven si usmiřují domácí protivníky.

Přemysl přišel o titul moravského markraběte, přišel o brněnské knížectví a navíc tchán Ota Přemyslovi nařídil, aby poslal zpět všechny míšenské oddíly, protože se zavázal císaři vojenskou pomocí někde na Rýnu.

Přemysl s Konrádem Otou udržují mír, ale vztahy jsou chladné. Zavazují se, že když Přemysl předá Brněnsko bez boje, nechá Přemysla vládnout v Olomouci.

Konrád Ota upevnuje své pozice na Brněnsku a jak Přemysl zjistil, začal znovu tajně jednat s některými nespokojenými českými šlechtici.

Přemysl je prozíravý, má obavy, že ho Bedřich znovu zradí a bude se muset zdát Olomouce.
Protože nemá míšenské oddíly, je nucen si hledat nové ozbrojence. Zbylo mu šest hradů, které jeden po druhém postupně navštívil.

Nejstarší syny správců přijal do své osobní družiny - měl je jako rukojmí. Jejich otcové to tak chápali a bylo jim jasné, že knížete zradit nemohou, pokud nechtějí o své syny přijít. Tenhle způsob jak zajistit věrnost šlechty byl tradiční a velice účinný.

Obměnuje svoji osobní družinu. Za věrné služby Smilovi daruje dvorec v Čechách. (Přemyslova kupní trojrošáda) Byl to záměr - hodí se mu jeho věrný stoupenec v Čechách. Časem se ukázalo, že Smil není jen dobrý rytíř, ale také hospodář. V okolí si získal spoustu přátel mezi urozenými rody.


Dalším krokem jak si zavázat moravskou šlechtu, je nové tažení do Slezska. Jako záminku si našel vyndrancování jakési vesnice, kde nebylo uplně zřejmé, zda opravdu Přemyslovi patří.
Střetl se na cestě přímo s knížetem Měškem a v krátké bitvě ho rozdrtil. Požadoval vysoké výkupné a to dostal. Odměnil nejen moravské šlechtické rody, ale také českou šlechtu. Protože se Bedřich po dobu své vlády neodvážil napadnout žádného ze svých sousedů, tak šlechta neměla možnost bohatnout z vojenské nebohatla z kořisti. Přemysl chtěl, aby čeští velmožové pochopili, že by to mohlo být i jinak.



Pak se Přemysl vypravil do Durynska. Nebylo pro něj už podstatné, že mu jeho strýc lantkrabě Ludvík kdysi ublížil, ale bylo důležité, koho může využít teď.Také tady navštívil svého mladšího bratra Vladislava Jindřicha. S Ludvíkem se dohodli o tom, že pokud se durynský lantkrabě dostane do sporu se svým sousedem - tedy míšeńským markrabětem Otou (Přemyslovým tchánem) nebude do jejich sporu ani na jedné straně zasahovat. A Přemysl se i vzdává nároku po své matce na hrad Meerane. Ujednáno. Durynsko poskytlo do půl roku Přemyslovi 300 mužů.

Na zpáteční cestě se Přemysl zastavuje ještě v Praze za Bedřichem. S bratrem se pohádá, protože Bedřich mu nevydá listinu, která potvrzuje že Olomouc je Přemyslův úděl. Přemysl drží Olomouc jen na základě ústního slibu. S nepořízenou odjíždí domů.




Žádné komentáře:

Okomentovat