pondělí 19. prosince 2016

Bezčasí.

Stejně je zvláštní jak ta psychika je nevyzpytatelná.....
Konečně jsem doma, nemusím do práce, na všechno klid, moře volného času, vše dopadlo dobře, i jiné věci dotažené do konce, odpočinula jsem si.....

 A stačí jedno vánoční setkání s mými kamarádkami a jejich dětmi, jeden cider, konec roku, posunuté měsíčky.....a je z toho slzavý udolí....nehybnost.

ale už je líp.



ORL domů.

Sobota je pohodový, klidný den. Budí nás později.
Venku je krásně, modrá obloha, slunce, ojíněný strom za oknem.
Rychlá ranní vizita  a převaz.

M. se chystá na špitálské rande, já si čtu její knížku. Dopoledne i odpoledne je tu spousta návštěv.
Šla jsem také na návštěvu - za svými kolegyněmi na internu.
Novinky, různé.

Je mi dobře, vrací se mi síla a energie.

Další špitálské dny jsou pohodové a hodně společensky na našem pokoji příjemné.
Vše podle plánu.

V úterý propouští M. a V. domů.
Ve středu odchází domů J.

Loučení a také noví lidé.
Ve středu odpoledne se dozvídám výsledky.
Úleva a slzy.

Ve čtvrtek jdu domů.
Bylo mi tu hodně dobře.
Odpočinula jsem si.
Vše dopadlo dobře.





středa 14. prosince 2016

ORL pátek.

Nejde mi to pořádně se probudit. Ještě asi doznívá narkoza a můj spánkový dluh....

Paní J2 je první na nohou, chystá se před operací do sprchy, aby to stihla. Rozsvěcí velké světlo.
Je nervozní. Nakonec si sedám na posteli i já a otevírám okno, je tu zadýcháno.

"Dobré ráno"
Rozkoukávám se po pokoji a sleduju její hemžení.
Zdraví mě. Všimla jsem si, že má na rtu opar. Díváme se na sebe a já působím rozpačitě.
Opatrně říkám: " Udělal se vám opar......po chvilce dodávám..... to není dobrý"
Její tázavý pohled.

Mlčím. Ale je mi jasný, že na tu operaci dnes nepůjde.
Čistím si zuby.

Vizita probíhá bleskurychle, přišli dnes dříve, než jindy.
U J2 jen říkají: " Paní doktorka, se tu ještě za vámi po vizitě staví"
Odešli z pokoje.

Paní J2 přichází ke mě......stále ten tázavý pohled.....
Opatrně ji vysvětluju, že opar je riziko infekce při intubaci a možném následném zanesení do organismu a může být z toho velká komplikace po operaci.....špatný průběh hojení.....

Pokračuju: "Myslím si, že Vám tu operaci odloží na příští týden a protože ted bude víkend, mohla byste jít třeba domů na propustku.... být doma v klidu.....možná vám dají sebou léky a mastičku na opar, zaléčíte to a příští týden operace."

Chvíli o tom přemýšlí.....pak říká: "aha, jo, je lepší, když se to vyrazilo ted, než při operaci"
Kývám, že jo...

Slyším povel na snídani. Jdu pro snídaně.
Na pokoji J2 není, odchytla si ji paní doktorka.

Za chvíli přichází: " Měla jste pravdu a pustí mě na propustku" Je klidnější.
Snídáme společně.

Po snídani si zalézám s chutí do postele.
Paní J2 si balí věci a zajištuje si odvoz domů.
M. je na ošetřovně a vyšetření. V. na vyšetřovně. J. čeká na další infuzi kortikoidů.

Zanedlouho má tu paní J2 manžela, loučíme se a odjíždí.
Je to takové klidné dopoledne, pospávám, mám stále drén, rána přichází k sobě, trochu to bolí.

Po obědě mám chuť na kafe a honí mě mlsná.
M. stále něco chroupe ze svého stolečku.
Dobírám si ji. Ona nemá nemocniční stoleček, ale regulérní špajzku. :-)

Smějeme se a jdeme spolu na kafe a na čerstvé koláče do místní nemocniční pekárničky.
Chvíli to trvá, protože M. neví jakého si má vzít kulicha. Má jich pět. Vše samovýroba a moc pěkné. :-)
J. a V. čekají na návštěvu.

M. mi vypráví o svém nemocném oušku, má vše nastudované, několikrát operované.
Vypráví mi také o své osmileté dceři....posmutněle, je tu už osmnáct dní.....
Vypráví mi o knihkupectví své maminky v RK, pracují tam jen ony dvě.
Její maminka si zařídila v jejich rodinném domku malé knihkupectví hned po revoluci.
Vypráví mi o knížkách.....povídáme si o životě.....o chlapech.....zrovna zítra má za ní jeden přijet do špitálu....neznají se naživo....jen ze seznamky.....píšou si....
Je nám společně dobře.


Odpoledne, když přicházíme na pokoj, přehrabuje v tašce a na okenním parapetu svoje knihy a jednu mi podává: " Na, tahle  se ti bude líbit"

Okamžiky štěstí - Patrik Hartl.

Jo.
Trefila se.
Přesně.
Jednoduše psaná, čtivá, vtipná, poučná, ze života, mírně erotická.....čtu ji jedním dechem.
Autor je mistr v nenásilném propletání postav, dějů, časoprostoru......

Navečer na pokoji je velmi příjemná nálada.
Vyprávíme si společně různé zážitky a radujeme s J. která začíná pomaličku slyšet.....začalo to tím, že přišla z WC a radostně nám oznamovala, jak slyší jak teče při splachování voda na záchodě.













 










 




úterý 13. prosince 2016

ORL čtvrtek.

6:00. přichází sestřička na pokoj a budí sousedku J. má jít na odběry krve a na audio.

Ranní vizita.
Vy na převaz, vy dnes na sál. Poslouchám vizitu u své sousedky J. Vše možné vyloučené, možnosti vyčerpané.....neví....v hlavě v tom tápavém tichu mě napadá autoimunita.....vedoucí lékařka ordinuje: "naberte imunitu, revma konsilium.....už jedině kortikoidy...." pokračují dál k dalšímu lůžku: Vy na sál zítra, vy dnes převaz, dívají se na drén kolik odvedl za noc.

Pojďte si na snídani, říká paní kuchyńka.
M. teče ucho, nadává jak špaček a chystá se na ošetřovnu na převaz, J. je smutná a volá rodině. J2 volá manželovi, že zítra jde na sál, V. chudák neví jak s tím drénem, překáží ji.

Beru na chodbě na tácu všem snídani a nesu na pokoj.
V. už má drén v kapse v županu a dobrý.

Já nesnídám, beru si věci na mytí a čekám na chodbě na sprchu. Je tu jen jedna a už tu jsou přede mnou dvě paní ve frontě. Za mnou cítím už další paní. Ohlédnu se.

 "Jé, sestři, co vy tady?" Koukám udiveně a říkám: "Copak já, ale co vy tady?" Paní A. jsme propouštěli před pár dny z interny, ležela u nás déle jak tři týdny, má vzácnou hematologickou poruchu a u nás měla vyšetřovací program a výkony, včetně toho, že jsme ji kvůli té vzácné poruše dolívali transfuzemi. Tak mi ted všechno povídá, jak se to po propuštění zkomplikovalo, jinak a jinde a tady ji dělali další zákrok na nosních cévách. Dozvídám se mimojiné i to, že díky tomuhle zvláštnímu onemocnění cestuje z nemocnice do nemocnice - už od března. Vždycky je tak den, dva doma a zase něco....:-(

Ale dnes jde domů, má objednanou sanitu.
Držíme si navzájem pěsti pro štěstí.....

Fronta se pohnula, pouštím paní A. před sebe se slovy: "Aby Vám ta sanitka neujela:-) "

Po sprše fasuju andílka a elastické punčochy.
J. sedí u stolu a pláče. Sedám si k ní, hladím ji po rameni......nic neříkám.
Chytla mě za ruku a říká: "Já Vás vůbec neslyším, ale vy jste strašně hodná a milá"
Usmívám se na ni....dívá se mi na ruku....na náramek: " Jé, vy jste stejně stará jako já!"
"Máte děti? " usmívá se...." Ne, nemám, ale vy máte krásnou rodinu"

Usmívá se ještě víc. Vypráví o dětech.....

Byly tady včera, vlastně každou chvíli za ní někdo chodí....píšou si s ní přes tablet.....
Dcera i syn studují vysokou školu, manžel je velmi pozorný a jsou si se synem velmi podobní.
Všichni to jsou krásní lidé.

 J. po chvíli říká "Oni nevědí.....neví, jak mi pomoct"
 Odpovídám jí: "Nevědí, ale něco na vás ještě vymysleli"
 Opravdu?

Přichází sestřička, nese mi další lék - premedikaci, pro sebe si říkám, no to bude mazec, to včerejší bylo dost silné, cítím to ještě ted....hmm,  koukám na prášek  Dormicum.....no to bude zajímavý....

Hned přechází k J. a píchá ji flexilu a dává infuzi s kortikoidy. Vysvětluje ji, že je to nové z vizity.....
J. se usmívá. Dál nevím nic, usnula jsem.

Budí mě setřička a jedeme na sál. Vzájemně si na pokoji přejeme dobrý den. :-)

Na sále se jim nedaří píchnout flexila, praská to. Přivazují mi ruce ke stolu, aby mi nepadaly...setřička z anestezie se mi omlouvá....chápavě se usmívám.
No, povedla se. Cítím teplo a šeptám dobrou noc.....propadám se.


Budím se na jiném pokoji, na dospávacím. V puse umělá pachut po anestezii, v krku škrábe po intubaci a polykání bolí. Přichází sestřička a nese mi čaj......ssss, je to moc horký, udělám grimasu. Lekla se, omlouvá se a ředí mi čaj studenou vodou. Piju znova. Usmívám se. "jo, je to dobrý, děkuju"
Potřebuju na záchod. Jo, půjdeme, říká setřička.
Trochu jsem ji vyděsila, protože než přijela s vozíkem k posteli, stojím u postele s drénem v ruce a říkám ji, že to zvládnu. Poslušně si sedám na vozík.

Tak a jsem zase v posteli.
Je mi dobře.
Nemám žízen, pachut menší, záchod vyřízený, nademnou malá infuze asi analgetika a spím.

Probouzím se trošku jedním očkem..... vidím svůj ručník.
Je to dobrý jsem doma a spím.

Jsem v té místnosti sama....omluvným hlasem říkám, že jsem po anestezii, že jsem sem nechtěla vlézt.....ticho.
a je tu hezky, známo, důvěrno, klidno, přesně tak jak to znám.....procházím se tu chvíli....je mi tu dobře, vždycky mi tu bylo dobře......

Cítím na rameni pohyb, dotek.
Otevřu oči a nade mnou stojí M. Dává mi lžičku a přesnídávku. Usmívá se a povídá: "ty jsi tak hezky spala, usmívala ses"
"Jo, je mi dobře. " :-)

Na kratičkou dobu užasnu nad tím, jak si ten můj mozek zatraceně dobře pamatuje, kde mi je dobře.
Ani anestezie ho neoblbne.

S první lžičkou přesnídávky si uvědomuju, jaký mám vlastně hlad.
Naposledy jsem jedla včera, jen jogurt.
Snědla jsem ji s chutí, kouknu na drén - dobrý.
Můžu zase spát a je mi hodně dobře, v břiše mám jak v pokojíčku.

Večer přichází večerní vizita, vnímám je z dálky, je mi dobře, nic nepotřebuju, jen zase spát.




















neděle 11. prosince 2016

ORL středa.

Ráno brzy vstávám. Umýt sebe, umýt vlasy, dobalit si věci, jogurt s sebou místo oběda a klasická paranoa - vše vzorně uklidit, protože co, když se se mnou něco stane a půjde mi někdo do bytu.....tak aby tu nebyl bordel :-)

Hotovo. Vycházím, kolem osmé.

V hlavě mi běží ještě včerejší, ne moc slavná služba......snad je vše ok.
Hlavně ty speciální odběry do Prahy.

Budova ORL stojí na nemocničním původním malém náměstíčku - patří k původním budovám staré nemocnice. Tady se zastavil čas.....schody, zábradlí, okna, úzká čekárna, starý omšelý nábytek....zvláštní ta samá nemocnice kde pracuju a tolik jiná....

Hlásím se na kartotéce.....vyřizují se vše možné klasické příjmové formality....podepisuju všechny možné souhlasy, včetně souhlasu s případnou smrtí.....čekám na lavici.

Chce se mi spát a potřebuju na záchod.....ani jedno se zrovna moc nehodí, protože mě volá na konci chodby sestra do příjmové ambulance.....

Vyšetření a sepsání lékařem....znovu mi vše vysvětluje včetně případných komplikací......směruje mě do 2. patra na ženské oddělení.

Vcházím do lítaček.....jsem tu vůbec správně?
Malá chodbička, nikde nikdo, klid a ticho....sedím na malé lavici a čekám....vedle mě malý jídelní stůl pro šest lidí....čtyři dveře označené čísly - jo, to budou pokoje....
a dveře s nápisem ošetřovna....čekám.

ježiš to je odděleníčko jako trafika :-)
tiché, domácí, útulné, klidné.

Z ošetřovny vychází mladá sestřička. " Jé sestři, vy jdete k nám na příjem?"
Koukám na ni.....jo. Vzápětí mi povídá: " Já si vás pamatuju z interny, chodili jsme tam k vám na praxi"
"bylo to tam dost hrozný.....je to lepší? " Odpovídám : "ne, je to stejný,  ale vy jste to tady chytla dobře. :-) "

Sepisujeme spolu sesterský příjem a vcházím do pokoje č. 1.
Malý, pětilůžkový pokoj.
Uplné retro, tak jak kdysi pamatuju na staré interně.....
Každá postel a stolek jiný, vysoká okna....stůl, umyvadlo a skřín.
Zdravím, ale odpovídají mi jen dvě paní......za chvíli mi dochází, že ty zbývající dvě vůbec, nebo velmi špatně slyší.

A zvoní mi telefon z práce.....Praha, žádanky, odběry.....jo, vše je na přípravně v lednici.....uff.
Za chvíličku ležím v posteli a usínám.

Budí mě sestřička, že mám jít na indikační seminář.
Jdeme někam dolů.....zase čekám na lavici, je nás tu asi deset. Volají si nás po jednom, postupně.
Ve staré posluchárně s dřevěnými stoly v půlkruhu sedí lékařské konsilium.
Sedím na vyšetřovací stoličce a  poslouchám......postup, komplikace.....

Přichází ke mě jeden z lékařů, ohromný fešák, úplný George Clooney.....příjemně voní, má jemné ruce a vyšetřuje mi krk.....
" Vy jste taková dlouhokrčka" sjíždí mi ke klíčním kostem, zastaví se u pihy, mrkne na mě a povídá:
 " A co tohle? dáme to taky pryč, at jste krásná! "
Červenám se.
"Jé, děkuju".
"Nemáte zač, budeme mít na interně až půjdeme na koloskopii protekci. :-) "

Mírně se všem ukloním, děkuju a odcházím zpátky na svůj pokoj.

Ani jsem si nevšimla, že odvezli jednu paní z pokoje na operaci......
Mám chut na kafe, nemám vodu.....takže vyrážím na nákup.....v pyžamu, v županu a bundě.

Za chvíli jsem zpátky a ta postel prostě je přitažlivá. Usínám.
Sousedka mě budí k večeři.....fuj, zrovna ten tavený sýr.....ještě, že mám ten jogurt.....a zase spát.

Vzbudím se kolem osmé večer, večerní vizita a léky......poučení o zítřejší operaci......premedikace, léky na spaní a také přivezli paní z operace na pokoj..........setřička chodí, kontroluje, je tu sama na noční.....a já, no starýho psa..... vylezu po nějaké době z postele a rutinně dělám co je potřeba...pod hlavou výš, napít opatrně čaj, otevřít přesnídávku, lžičku, telefon blízko......operační rána na krku klidná, neprosakuje, drén fč. odvádí. Nemáte bolesti?

Vše je ok. takže jdu zase spát. Noc je klidná, všude ticho, žádné chození a šrum na chodbě.