úterý 20. března 2018

Kpt. 16.

Řezno, Bavorsko.

Od léta se do Řezna sjížděla elita německé šlechty. Potíže v říši narůstaly a jak císař stárnul, mnozí velmožové zvedali hlavy. Domácích válek mezi sousedy bylo tolik, že by k jejich usmíření nestačily ani dva říšské sněmy.

V Řezně ovšem hodlal císař nejen soudit, ale chtěl také okázale oslavit své 60. narozeniny a současně 30. výročí své volby římským králem.

Řezno bylo největším a nejbohatším městem jižního Německa. Kolem města byla kamenné hradby, žádné hliněné valy s dřevěnou palisádou jako měla česká a moravská města. Ani Praha neměla kamenné hradby, jen Pražský hrad.

Hlavní důvod, proč jsem Barbarossa svolal sněm, byl ten, že chtěl demonstrovat svou převahu nad vyhnaným bavorským vévodou Jindřichem Lvem. Lońského roku ho ve válce porazil.Císař stárnul, ale kdo ho podcenil, ten na to vždycky tvrdě doplatil.

V táboře se často potkávali i nesmiřitelní nepřátelé. Po dobu sněmu byl vyhlášen pax Dei, tasit meč by znamenalo v okamžiku ztrátu hrdla.

Vlastní říšský sněm nesloužil k tomu, aby jeho účastníci hledali řešení problémů, které mezi sebou měli, ale aby si vyslechli císařovu vůli. Kdo se ji nemínil podrobit, na sněm se nedostavil.
Pokud si však nepřítomný nechtěl příliš pohněvat císaře - poslal dary a omluvil se. Pouze ten, kdo se cítil dostatečně silný, měl hrady a vojsko, mohl sněm ignorovat.

Všichni ti, kdo byli ochotní se císařově vůli podrobit, museli přijet před zahájením sněmu a čekat řadu dnů, zda se jim podaří dosáhnout soukromého slyšení. To byl klíč k uspěchu. Pokud někdo upadl v nemilost, k soukromému slyšení ho císař nepřijal.

 Třetí den jednání říšského sněmu přijal císař Barbarossa ke slyšení míšenského markraběte Otu, aby vyřešil jeho spory se sousedy. To byla mimořádná pocta. Na severu Německa byl míšenský markrabě nejvýznamnějším císařovým spojencem a Barbarossa se ovděčil tím, že téměř všechny jeho spory rozhodl v jeho prospěch. Markrabě Ota se císařovi zmínil i o Přemyslovi - je to jeho zeť a je věrným spojencem císaře a jeho zájmů a celého rodu Štaufů. (Barbarossa pocházel z rodu Štaufů)
Císař na zmínku o Přemyslovi neřekl nic. Markrabě Ota byl vyslyšen, jeho spory vyřešené a mohl odjet domů, neby důvod tu zůstávat déle.

Teprve po třech týdnech přišli na řadu Češi a jejich spory. A bylo tu pro ně nachystané působivé divadlo. Císař tlesk a poza závěsů napochodoval deset pohunků, polonahých s koženými rukavicemi a každý z nich měl v ruce velkou popravčí širočinu. Další dva vláčeli mohutný špalek se zbytkami zaschlé krve. A hrálo se divadlo.

Česká šlechta padla na kolena, všichni s nářkem prosili za odpuštění. Zvláště pan Bavor bechynský, vstal a začal hlasitě české šlechtě  vyčítat,  že vyhnala svého knížete, Bohem pomazaného a císařem na český knížecí stolec dosazeného. A že tohle je vzpoura a nedá se trestat jinak, než ztrátou hrdla, protože rytíř, který zradí si shovívavost nezaslouží.

A to už se ozývá Konrád Ota, též hraje přesvědčivě divadlo a kaje se.

Barbarossa je nadmíru spokojený, je jasné, že pro všechny přítomné je to jen hra, a vše bylo domluvené - tedy Bedřich měl soukromé slyšení u císaře a Konrád Ota též.

Barbarossa promlouvá - odpouští české šlechtě, odpouští též znojemskému Konrádu Otovi, ale je nutno nahradit všechny škody. Podmínkou samozřejmě je, že Bedřich věrný spojenec císaře bude zpátky přijat na knížecí český stolec a Konrád Ota se vrátí domů v míru a spokojí se s dosavadním titulem markrabětem.

A Barbarossova závěrečná řeč: "Nařizujeme, aby moravský markrabě navštěvoval pražského knížete jako jeho přítel a spojenec, ale ne jako vazal"

---

Tímto je pro Přemysla zle. Až do nyní byl moravským markrabětem on - už není. A Bedřich ho ještě zradí tím, že Konrádovi předá Přemyslův brněnský úděl - přece se nesluší, aby moravský markrabě měl méně hradů než údělný kníže olomoucký.

----
převzato z wiki:


...širočin veliké množství rozkázal přinésti, jakoby je chtěl odpraviti. Když tito k nohoum jeho se uvrhli, za prominutí prosili a nutnosť změnivše za vůli přijali Fridricha za pána a knížete opět a s ním se do Prahy vrátili, za veliký majíce to zisk jak sami tak Kunrat, že z provinění uražené velebnosti nejsou pokutováni. Tak moudrý císař spiknutí odbojných moudře potlačil a onomu Čechy navrátil, tomuto však s Moravou za vděk vzíti poručil. "



  pozn: Bedřich je někde označován jako Fridrich.




16 komentářů:

  1. Na říšském sněmu byli i rody francouzké, italské...

    OdpovědětVymazat
  2. 1. Ti co se hlásili k svaté říši římské předpokládám. Z wiki: Říše zahrnovala Německé království, České království (po roce 1004), Italské království (po roce 951), Burgundské království (po roce 1032) a stovky knížectví, vévodství, hrabství, biskupství, svobodných říšských měst a jiných oblastí.

    OdpovědětVymazat
  3. 2. ano tak - tak je to myšleno - západořímská říše.

    OdpovědětVymazat
  4. https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%A1_%C5%99%C3%AD%C5%A1e_%C5%99%C3%ADmsk%C3%A1

    OdpovědětVymazat
  5. A Barbarossova závěrečná řeč: "Nařizujeme, aby moravský markrabě navštěvoval pražského knížete jako jeho přítel a spojenec, ale ne jako vazal"

    tahle řeč v budoucnu tím jak je nejasná, v podstatě rozděluje čechy a moravu na dva státy, i když to tak na první pohled nevypadá a hlavně dává možnost se v budoucnu Barbarossovi vměšovat do českých a moravských záležitostí, jak se mu zamane.

    OdpovědětVymazat
  6. 5. nooo, on se císař samozřejmě vměšuje do světských záležitostí zemí jako císař, žejo. Ono nejde žít pod "ochranou" císaře, udržet si díky němu vlastní stát a přitom se zcela vyhnout jakémukoliv vměšování. Pokaždé je zde nějaké výpalné či nějaká vděčnost za uznání státnosti. Výpalné :-)

    rok 1182 se považuje za rok vniku Moravského markrabství, tedy samostatného celku. Čechy a Morava byly celou dobu chápány víceméně jako samostatné celky-země. Historicky určitě. vždyť teprve v roce 1019 byla Morava připojena k českým knížectvím. Tedy nic nebránilo jmenovanému králi kralovat nad Čechy i Moravou, žejo :-) Ono jen v Čechách je pokaždé překvapení, že Morava se cítí býti Moravou. Tedy je zemí se svojí historií.

    OdpovědětVymazat
  7. ještě že ta církev už dnes takovou moc nemá, že jo. nadělaly spousta zla svými intrikami a praktikami.

    no, a Praha je jen jedna a Pražský hrad též a česká královská koruna je taky jen jedna. vždycky šlo v dějinách o tohle.

    OdpovědětVymazat
  8. 6. první odst. - a tady z toho vyplývá i to, že ty rody prostě musely zrazovat i své příbuzné, i spojence, bohužel.
    neměly moc na vybranou, pokud chtěli přežít, nebýt v klatbě apd.

    OdpovědětVymazat
  9. těžká, nelehká, nejistá a syrová doba.

    OdpovědětVymazat
  10. 7. v té době bylo důležité vyhnout se totalitě... tedy nedovolit aby někdo získal moc absolutní. Něco jako Cézar v Římě. A tak byla dualita. Císař musel respektovat papeže. Ten byl "nad ním" ale papež zase neměl žádnou světskou moc. Jediné co mohl udělat, dát někoho do nemilosti (klatby) což je taková legrácka. Ale kupodivu to bylo respektováno. Což ukazuje že ta moc světská akceptovala moc duchovní. JInak by se vymkla zcela z klubů. Byla to taková korekce. Tedy z mého pohledu je zcela v pořádku že moc byla dělena na světskou a duchovní, a nevznikl ISIS nebo nějaký fundamentálistický stát, kde vládnou duchovní. A taky ne čistě svetský stát, kde si vládce může dělat co chce.

    OdpovědětVymazat
  11. V dnešní době to už důležité není?
    Myslím dualitu ideologií,protože duchovni "moc" prostě selhala.
    Je to pořád stejně důležité,Ratko.
    Stačí si přečíst mainstraim.
    Lež se sama neuživí,potřebuje nepřítele.
    A platí to pro obě strany.

    OdpovědětVymazat
  12. V dnešní době již neexistuje korekce skrze duchovní autoritu. Nemyslím žeby církev selhala. Spíše světská moc ji přehlíží jak lány... :-) duchovno dnes zajišťují média a PR. Ti jsou nositeli kultůry

    OdpovědětVymazat
  13. 10. klatba byl silný nástroj mocia zacházelo se s ním všelijak. učel světí prostředky. a fungovala spolehlivě. když nějaký panovník, nebo menší kníže byl v klatbě neměl moc na vybranou. bud podplatil císaře, aby se přimluvil u papeže a nebo byl vyřízený. tam šlo o to, že lidé byli věřící, klatba znamenala že na jeho uzemí nebyly vysvěceny kostely, nesměly se konat mše apd - dopad na spoustu lidí. s člověkem v klatbě nikdo nechtěl mít moc společného, nevěstilo to nic dobrého.

    OdpovědětVymazat
  14. ale souhlasím, z naší doby, z našeho pohledu - klatba vypadá opravdu jako legrácka.

    OdpovědětVymazat
  15. Selhala právě tím pokusem o korekci skrze světskou moc,se kterou sama kolaborovala.
    To je prostě absurdita.



    OdpovědětVymazat
  16. 15. tomu nerozumím. jak to myslíš. Komunisti církev pronásledovali... a teď lidé neveří a církev je pro legraci. Uvalení klatby na Babiše by je akorát rozesmála :-))

    OdpovědětVymazat