neděle 27. listopadu 2016

Poslední dvě služby.

Čekají mě poslední dvě služby a nastupuju do špitálu.
Největší stres pro mě je - stále něco nechytit - máme nemocné kolegyně - střevní chřipky, klasické chřipky - tím se mi hodně v poslední době zahustily služby.
máme také hodně infekčních lidí (pacientů) na odd.

Dvě služby přežít ve zdraví.
sbalit si a odejít si lehnout, vyspat, vypnout, odpočívat do špitálu.

Děkuju moc všem za podporu a dárky....
Mějte se hezky a za nějaký čas  zase tady.
 

Jsem

baba svíčková.

Adventní věnce nevyrábím, ani nekupuju....nic mi to moc neříká.

Ale svíčky mám ráda.
Dříve jsem si kupovala vonné, ted už jen bílé, nebo čajové neparfémované.
Mám taky hodně svícinků, některé jsem si koupila sama, jiné jsem dostala jako dárek.

Zapaluju si je na podzim, když je šero....různě po bytě....

V poslední době jsem málo doma....většinu času trávím v práci a nebo jsem pobíhala všude možně po úřadech ve městě, nebo po vyšetřeních....doma pokaždé jen na chvíli....vyspat se a zase práce a nebo zařizování...

svíčky večer chvilku před spaním....
zastavení.
klidno.
útulno.
hřejivo.
doma.




 

Můj podzim.

Letošní podzim byl hodně náročný a celkově hektický. Vším.
Prakticky jsem se od dovolené po Chorvatsku nezastavila.

Ale dvě vyjímečné podzimní akce jsem si užila.

První v říjnu.
Sraz se zdravkou nad Libercem na České chalupě.
Naposledy jsem byla na prvním srazu - pět let po maturitě, na dalších ne, až nyní.
Bylo to moc fajn, sešlo se nás hodně a některé jsem nepoznala. :-)
Na České chalupě nás část přespala, takže jsme si to užili až do brzkých ranních hodin.

Druhá akce byla v listopadu.
Přijela za mnou moje teta do Hradce a byla tu dva dny....procházeli jsme si Hradec a vyprávěli si.
Vsobotu ráno jsme nasedli na vlak a jeli do Brna za pratetami - sestry mé babičky.
Jsou to dvojčata je jim 91 let a obě jsou čiperné.
Já i teta jsme tam s naší babičkou jezdily jako děti na prázdniny.
Čaj, bábovka, krabice starých fotek z jejich dětsví, mládí ......vzpomínky, vyprávění.
Moc hezké to bylo.....dušičkové :-)

V Brně navečer jsme na chvíli zašli na náměstí Svobody, kde byly Svatomartinské slavnosti a druhý den dopoledne na procházku do Lůžánek (pamatuju si je jako malá, měli tam ochočené veverky, jedly lidem z ruky) Dnes ten park vypadá malinko jinak, ale je moc hezký a odtud ještě do kopečka procházkou k vile Tugendhat. Uteklo to hrozně rychle ....a odpoledne na vlak domů.











 

Loučení.






                                                                                                                                         konec dovolená.

1866

Hradečáci si každoročně připomínají bitvu u Hradce Králové (3.7. 1866)

Tady na ostrově si lidé připomínají námořní bitvu o Vis. 20.7. 1866
Je to tu všudypřítomné téma, obrazy různých místních umělců v hotelu, v kavárnách, v malých pouličních galeriích, expozice v místních muzeích.

 Bitva ve zkratce:

Itálie vstoupila do prusko-rakouské války jako spojenec Pruska  s rozhodnutím zabavit Rakousku Benátsko a některé ostrovy v Jaderském moři.
Počítala se snadným vítězstvím. 
Itálie měla obsazenou delší část pobřeží, velkou početnější flotilu a opancéřované lodě s novými moderními děly.

Vedením bitvy byl pověřený admirál Carlo di Persano. Šedesátiletý muž, který měl pověst ve vysokých vojenských a diplomatických kruzích zkušeného geniálního admirála a vojenského stratéga.

Persano ovšem neměl žádnou přímou válečnou zkušenost a přestože měl nad protivníkem značnou technickou i početní převahu, neustále kupil jednu výmluvu za druhou, jen aby nemusel vyrazit do bitvy.

Takže si se svým lodstvem křížem krážem plul po moři v místech kde si byl stoprocentně jistý,  že nenarazí na nepřátelskou flotilu. Podával depeše do Itálie o špatném počasí (nepodložené) o dalších přístavech a místech, která jsou riziková a nebezpečná. Čekal na další posily svého loďstva.
Počítal s tím, že Rakousko se vzdá samo a bez boje.


Na Rakouské straně stál osmatřicetiletý kontradmirál Wilhelm von Tegetthoff, který velel rakouskému námořnictvu, byl jedním z nejtalentovanějších námořních velitelů 19. století.

Měl poměrně rozsáhlé zkušenosti s velením loďstvu v boji  a energickou povahu.
Jeho loďstvo bylo početně slabší a navíc jeho pancéřové lodě nedostaly moderní děla. 
Tegetthoff se proto rozhodl lodě prozatím provizorně vyzbrojit zastaralými kusy. Byl si vědom technické i početní převahy Itálie. Tegetthoff soustředil většinu svých sil  v Pule a v Istrii a čekal na italský útok.....marně.

Na italském vedení pomalu všem, ale jistě docházela trpělivost s nebojováním Persaniho.
Opakovaně mu byly posílány rozkazy k zahájení útoku, které ignoroval. Nakonec pod výhružkou, že bude z akce sesazen, zbaven všech vojenských poct a výhod a perzekuován vojenským soudem - Persano vyrazil. Nesmyslně a zaútočil na ostrov Vis.


Tegetthoff byl o italském útoku na Vis informován 18.7. ale měl obavy, aby nešlo o lest, která ho má vylákat od jeho prioritních cílů - obrany Puly a Terstu.
19.7. když už měl podrobné zprávy o složení útočící flotily, vyplul z Puly a zamířil k Visu.

Doplul k němu 20. července. Boky jeho dřevěných lodí byly ověšeny řetězy, které měly nahradit pancéřování.

Když Persano zaregistroval rakouskou flotu, nařídil, aby se loďstvo připravilo k boji, a přestoupil ze své admirálské  lodi na jinou bezpečnější a bytelnější loď. Ovšem nikomu z posádky nic neřekl, neměl ani signální vlajky a ani admirálskou vlajku vše zůstalo na jeho admirálské velící lodi.

Takže nastal zmatek - z původní velitelské lodi nešly žádné příkazy.....nikdo z lodstva moc nevěděl co se děje.....čekaly na příkazy od admirála.....marně.

Mezitím rakouská flotila rozbila italské bojovné postavení lodí.
Palba, střílení, potápějící se italské lodě ve zmatku.
Italské lodě a část námořnictva včetně s Persanim se pokusilo o úprk.

Poté co Persano doplul do Ancony, hrdě hlásil, že dosáhl velkého vítězství a potopil Rakušanům tři lodě.
Problém však byl, že chybějící lodě, které se měly objevit časem, se neobjevily.
Persano musel vysvětlovat, jak může jít o velké vítězství, když jemu samému tři lodě chybí, a proč, když zvítězil neobsadil Vis.

Persano tedy poněkud pozměnil řeč a začal mluvit o velkém vítězství těžce vybojovaném.
Ovšem vyšla pravda najevo, totiž, že Rakousko neztratilo jedinou loď

Persano byl zatčen, postaven před soud a perzekuován a odsouzen k vysoké pokutě a úhradě soudních výloh. Z námořnictva byl vyloučen. Do konce svého života věřil a tvrdil, že svou bitvu vyhrál. Umírá v Turíně - chudý, zapomenutý.


Památník padlých v námořní bitvě v městě Vis.






 Komiža - rybářské muzeum - expozice bitvy o Vis.




Z věže

Rybářského muzea v Komiži.






úterý 8. listopadu 2016

Komiža - klášter Sv. Mikuláše

Benediktinský klášter (Sveti Nikola) pocházejíci z 13. století.
6. prosinec je Dnem města, kdy probíhají velké oslavy, jejichž vyvrcholením je tradiční spálení staré lodi jako oběť svatému Mikuláši, vyjadřující poděkování zdejších rybářů za ochranu.





pohled od kostela.





Amphora




Vis - v uličkách.













 hlídač :-)



neděle 6. listopadu 2016

Zbytky antiky

Vis.

Části mozaiky z římských lázní - probíhá dlouhodobá rekonstrukce.



Zbytky řeckého hřbitova.



Vis

Františkánský klášter na poloostrově Prirovo.



Nebylo moc dobré počasí, poprchávalo.
Nedávala jsem ani pozor při výkladu, zaujaly mě jiné věci :-)
jediné co si pamatuju, je, že klášter je postavený na základech římského amfiteátru a uvnitř v kostele na stěně vedle oltáře je stará vybledlá fotka v malém rámečku - z třicátých let. Jsou na ní místní emigranti, jak se nalodují na lodě do USA.