pátek 16. března 2018

Kpt. 7.

1175-1179

Míšeń.

Míšeń nebyla velká jako Praha, ale byla na první pohled bohatší. Přemysl se ocitl na jednom z nejkultivovanějších dvorů na severu říše. Cítil se tu jako doma, snad proto, že pánem Míšně byl před sto lety jeho slavný praděd Vratislav, první český král.

Vládl tu rozvětvený rod Wettinů v čele s markrabětem Otou, přezdívaným Bohatým. Jeho manželkou byla sestra duryntského lantkraběte. Wettinové vlastnili celé úrodné labské údolí až k hranici českého knížectví, ovládali také Dolní Lužici. Byli bohatí, úspěšní a také byli svorní.

Přemysl se zařadil mezi nejvýše postavené příslušníky biskupského dvora. Míšeńský biskup byl spíše rytíř, než prelát. Němečtí biskupové měli více moci, než pražský a byli zcela nezávislí na císaři a lantkrabích. Byli to sebevědomí vládci, kteří žárlivě střežili svá práva.

Na jejich dvorech se pohybovali řeholníci, teologové a preláti, stejně jako rytíři, umělci a krásné ženy. Přemysl byl z nového prostředí unešený - donedávna se pohyboval jen na venkově.

Přemysl se brzy spřátelil s děkanem míšeńské kapituly Thiemou. Správně se jmenoval Těma  a jeho prarodiče přišli z Čech spolu s králem Vratislavem.
Děkan Thiema byl nesmírně učený, ale jeho učenost nebyla z těch, které se pěstovaly v církevních školách. Studoval spisy dávných lékařů, přirodovědců a fyziků.

Thiema vedl katedrální školu u Sv. Benna. Navštěvovali ji urození chlapci a také několik dívek.
Učili se zde číst, psát a zpívat. ty pokročilejší se učili základům matematiky, práva a teologie.

Přemysl neuměl číst ani psát. Odmítal se učit. Pohrdal tím.Thiema ho nabádal " Ty časy, kdy rytířům stačilo ohánět se mečem jsou pryč. Žijeme v jiné, moderní době. Moc má ten, kdo je vzdělaný. Podívejte se na to, co se v říši děje. Císař má meč, ale vítězí papež. Přemýšlejte o tom!"


Přemysl nakonec pár přednášek ve škole navštíví, pouze poslouchá přednášky (ze šlusnosti) - o rodinném právu. Thiema zdůraznuje, že vládnout v nějaké zemi znamená vládnout především své rodině.

Přemysl měl skvělou paměť, slovo od slova si pamatoval vše důležité, dokonce i některá privilegia. Kromě jiného listinu, jíž kdysi císař Rudovous propůjčil dědičný titul českého krále jeho otci Vladislavovi. Situace doma se však po otcově smrti zkomplikovala a Soběslav nedokázal přimět císaře, aby korunoval i jeho.Kromě jiného proto, že by musel odjet do Německa - a toho se Soběslav bál. Proto vládl jen jako kníže.



Přemysl se v katedrální škole seznamuje s dívkami z rodu Wettinů. Markétou a Adlétou. Jsou to dcery markraběte Oty. Obě se připravují na úděl řeholnic. Překvapilo ho, že obě umí číst a psát a ještě jsou krásné.

Děkan Thiema měl možná pravdu, doba se změnila, když už ženy umí číst a psát. Vzpomněl si na svou nevlastní sestru Anežku, která se stala abatyší ve svatojiřském klášteře na Pražském hradě. ta sice uměla číst i psát, ale byla ošklivá.

Líbí se mu obě, ale časem se zamiluje do Adléty. Je varován Thiemou - jednak by to byl boží hřích a co hůř nelíbilo by se to Wettinům.

V Míšni Přemysl také potkává Hedviku, setřenici, která pocházela z rodu jeho strýce Děpolta.
Přemysl jejího bratra Děpolta naposledy viděl před smrtí svého královského otce v Meerane, kde přísahali věrnost svému rodu. Pak Děpolt s Bedřichem odjel na císařský dvůr.

Hedvika informuje Přemysla o novinkách z Čech. Děpolt a Bedřich se těší přízni Rudovouse.
Kníže Soběslav je prohlášen Rudovousem za zrádce, protože Soběslav je v klatbě. Rudovous se chce tak usmířit s papežem a proto obětuje Soběslava a touží ho sesadit. Bedřich jedná o sesazení Soběslava. (přesně tak jak předpovídal král Vladislav)

Hedvika chce přísahu po Přemyslovi, že pokud jeho bratr Bedřich sesadí Soběslava, bude Přemysl podporovat oprávněné dědičné nároky jejího bratra Děpolta - jedná se o vrácení údělu na hranicích s Polskem a Míšenskem. Odtud byli Děpoltovci vyhnáni Soběslavem.

Přemyslovi jsou tyto hovory nepříjemné, zvláště se ženou.
Hedvice nakonec svůj slib dá, a ta mu naoplátku v Míšni doporučí pár lidí, na které se v budoucnu může spolehnout. Jsou to lidé z rodu Wettinů, které taktéž podporují Děpoltické oprávněné nároky. Zároveń mu Hedvika slíbí, že Děpoltici budou stát na Přemyslově straně, až se bude jednat o jeho úděl.

8 komentářů:

  1. A to není ta Hedvika co je teta sv. Anežky a jejíž teta je sv. Alžběta Durynská a která (ta Hedvika) je sv. Hedvika?
    Ta co měla děti. Ta druhá sv. Hedvika žila o 200let později a umřela mladá, po 1. porodu. Taky to byla královna v Polsku.
    - to vím náhodou, protože jednak jsem Hedvika a jednak jsem si o nich včera četla.

    OdpovědětVymazat
  2. Tohle je Hedvika Přemyslovna:
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Hedvika_P%C5%99emyslovna_(1211)

    se svatými nevím, to by věděla Ratka.

    OdpovědětVymazat
  3. tedá, vy se vyznáte. V tomhle jsem měla vždycky guláš. Kdo je koho bratr, tchán či teta

    OdpovědětVymazat
  4. 3. přesně. já v tom mám taky guláš. je těžký se do toho nezaplést.

    OdpovědětVymazat
  5. 4:-)vzhledem k tomu. že knížka má 61 kapitol a postavy přibývají, je nutnost si zopakovat a připomínat - kdo je kdo a kdo kam ke kterému táboru patří :-)

    OdpovědětVymazat
  6. takový krátký opakování udělám i tady na blogu :-)jako samostný článek. Jen mi to prostě jde pomalu. :-(

    OdpovědětVymazat
  7. 5.může to být odrazující, chápu.
    jenže další díly Přemyslovské epopeje II, III, IV. díly jsou opět asi 600 stránkové ne-li víc a nepochybuji o tom, že se tam stále ty rodové vztahy a s nimi související události vinou jak červená nit plus přibývají postavy další a další.

    OdpovědětVymazat
  8. Pro svoji práci potřebuji znát jen několik postav, vědět kdo je otec, syn, teta...:-) a finito

    OdpovědětVymazat