Jsem asi divná, ale léto nemám moc ráda. V práci dovolené, takže zahuštěné služby, bývá většinou těžké oddělení, protože příbuzní starých lidí odkládají své starší příbuzné do nemocnice, aby si sami mohli odjet na dovolenou. V létě je na mě moc vedro, dusno, mizerně se spí po nočních.
Léto pro mě je unavené, upachtěné, jsem permanentně v útlumu, unavená buď z vedra, nebo služeb a nevyspání. Nejraději mám podzim, ten hezký slunečný, příjemně teplý a barevný. Mám ráda i podzim, ten s mlhy a zataženým počasím - kdy se všechno zpomaluje a člověk zklidńuje.
V létě jsem měla s Pavlíkem trápení. Vyčítal mi, že mě už nevidí denně jako dřív, že jsem ho odkopla jak plyšovou hračku. Vyčítal mi, že nejezdíme spolu na výlety, které si se mnou plánoval, ale pozor žádné jsem mu neslíbila. Ty co jsem slíbila jsem dodržela. Jediný co jsem mu slíbila a ještě jsem nesplnila jsem odložila na neurčito.
Došlo to tak daleko, že na mě ráno v 5:15 kdy vyjíždím do práce - čekal po tmě v otevřené kolárně, jsem myslela, že budu mít infarkt, jak jsem se ho lekla a zrovna tak číhal večer po službě u mého bytu až přijdu z práce.
Nechtěla jsem se mu vyhýbat, ani se schovávat, ani mu lhát. Takže jsem si ho jednou pozvala k sobě domů a řekla mu, že takhle teda ne. Řekla jsem mu, že chodím do práce, že mám právo na svůj život, že stále mu chodím 1x týdně uklízet, peru mu a žehlím prádlo a nosím mu jídlo z práce.
Následovalo to, že mi řekl, že mě miluje, přísahal mi věrnost. Že jsem sobecká a zlá, urazil se a odešel. Týden jsem měla na klice plno dopisů, jak jsem zlá a sobecká. Po dalším týdnu jsem našla u bytu srdíčka a pohledy, plyšáky a kytku, jak se mi omlouvá a jak mě má rád. Další týden mi napsal, že jsem jeho maminka, že se o něj starám a musím se o něj starat, protože je to moje povinnost.
Vůbec mi nebylo dobře, ani fyzicky ani psychicky. Měla jsem takový trochu zombí období, trochu byla mezi světy.
V práci se zahustily služby ještě víc, protože jedna mladá holčina skončila v práci úplně a přestěhovala se za přítelem do Prahy a jedné kolegyni z práce si dítě zlomilo ruku na táboře, takže měla ošetřování.
V tomhle období, jsem jednou šla do města , sháněla jsem na sebe oblečení a zašla jen tak do knihkupectví, objevila jsem tam omalovánky pro dospělé a koupila si školní pastelky.
A začla si pomalu vybarvovávat, jednoduché předkreslené černobílé obrázky, nejdřív jen tak opatrně, abych si tu knížku nezkazila :-) později jsem víc používala bílou tužku na zjemnění odstínů a víc si hrála s barvami. Bavilo mě to, jak to z papíru lezlo na svět.
Pomohlo mi to chvíli zapomenout na svět kolem, na práci, na Pavlíka. Vyčistila si hlavu od blbých myšlenek. Takhle jsem přečkala svoje náročné léto. Koncem srpna mi už bylo líp a těšila se na září.
Tahle omalovánková knížka má asi 82 obrázků, u některých ještě nevím, jakými barvami je budu vybarvovat, ale těším se na to. Určitě budu potřebovat víc jak 12 barevných pastelek. :-)
