pondělí 19. prosince 2016

Bezčasí.

Stejně je zvláštní jak ta psychika je nevyzpytatelná.....
Konečně jsem doma, nemusím do práce, na všechno klid, moře volného času, vše dopadlo dobře, i jiné věci dotažené do konce, odpočinula jsem si.....

 A stačí jedno vánoční setkání s mými kamarádkami a jejich dětmi, jeden cider, konec roku, posunuté měsíčky.....a je z toho slzavý udolí....nehybnost.

ale už je líp.



ORL domů.

Sobota je pohodový, klidný den. Budí nás později.
Venku je krásně, modrá obloha, slunce, ojíněný strom za oknem.
Rychlá ranní vizita  a převaz.

M. se chystá na špitálské rande, já si čtu její knížku. Dopoledne i odpoledne je tu spousta návštěv.
Šla jsem také na návštěvu - za svými kolegyněmi na internu.
Novinky, různé.

Je mi dobře, vrací se mi síla a energie.

Další špitálské dny jsou pohodové a hodně společensky na našem pokoji příjemné.
Vše podle plánu.

V úterý propouští M. a V. domů.
Ve středu odchází domů J.

Loučení a také noví lidé.
Ve středu odpoledne se dozvídám výsledky.
Úleva a slzy.

Ve čtvrtek jdu domů.
Bylo mi tu hodně dobře.
Odpočinula jsem si.
Vše dopadlo dobře.





středa 14. prosince 2016

ORL pátek.

Nejde mi to pořádně se probudit. Ještě asi doznívá narkoza a můj spánkový dluh....

Paní J2 je první na nohou, chystá se před operací do sprchy, aby to stihla. Rozsvěcí velké světlo.
Je nervozní. Nakonec si sedám na posteli i já a otevírám okno, je tu zadýcháno.

"Dobré ráno"
Rozkoukávám se po pokoji a sleduju její hemžení.
Zdraví mě. Všimla jsem si, že má na rtu opar. Díváme se na sebe a já působím rozpačitě.
Opatrně říkám: " Udělal se vám opar......po chvilce dodávám..... to není dobrý"
Její tázavý pohled.

Mlčím. Ale je mi jasný, že na tu operaci dnes nepůjde.
Čistím si zuby.

Vizita probíhá bleskurychle, přišli dnes dříve, než jindy.
U J2 jen říkají: " Paní doktorka, se tu ještě za vámi po vizitě staví"
Odešli z pokoje.

Paní J2 přichází ke mě......stále ten tázavý pohled.....
Opatrně ji vysvětluju, že opar je riziko infekce při intubaci a možném následném zanesení do organismu a může být z toho velká komplikace po operaci.....špatný průběh hojení.....

Pokračuju: "Myslím si, že Vám tu operaci odloží na příští týden a protože ted bude víkend, mohla byste jít třeba domů na propustku.... být doma v klidu.....možná vám dají sebou léky a mastičku na opar, zaléčíte to a příští týden operace."

Chvíli o tom přemýšlí.....pak říká: "aha, jo, je lepší, když se to vyrazilo ted, než při operaci"
Kývám, že jo...

Slyším povel na snídani. Jdu pro snídaně.
Na pokoji J2 není, odchytla si ji paní doktorka.

Za chvíli přichází: " Měla jste pravdu a pustí mě na propustku" Je klidnější.
Snídáme společně.

Po snídani si zalézám s chutí do postele.
Paní J2 si balí věci a zajištuje si odvoz domů.
M. je na ošetřovně a vyšetření. V. na vyšetřovně. J. čeká na další infuzi kortikoidů.

Zanedlouho má tu paní J2 manžela, loučíme se a odjíždí.
Je to takové klidné dopoledne, pospávám, mám stále drén, rána přichází k sobě, trochu to bolí.

Po obědě mám chuť na kafe a honí mě mlsná.
M. stále něco chroupe ze svého stolečku.
Dobírám si ji. Ona nemá nemocniční stoleček, ale regulérní špajzku. :-)

Smějeme se a jdeme spolu na kafe a na čerstvé koláče do místní nemocniční pekárničky.
Chvíli to trvá, protože M. neví jakého si má vzít kulicha. Má jich pět. Vše samovýroba a moc pěkné. :-)
J. a V. čekají na návštěvu.

M. mi vypráví o svém nemocném oušku, má vše nastudované, několikrát operované.
Vypráví mi také o své osmileté dceři....posmutněle, je tu už osmnáct dní.....
Vypráví mi o knihkupectví své maminky v RK, pracují tam jen ony dvě.
Její maminka si zařídila v jejich rodinném domku malé knihkupectví hned po revoluci.
Vypráví mi o knížkách.....povídáme si o životě.....o chlapech.....zrovna zítra má za ní jeden přijet do špitálu....neznají se naživo....jen ze seznamky.....píšou si....
Je nám společně dobře.


Odpoledne, když přicházíme na pokoj, přehrabuje v tašce a na okenním parapetu svoje knihy a jednu mi podává: " Na, tahle  se ti bude líbit"

Okamžiky štěstí - Patrik Hartl.

Jo.
Trefila se.
Přesně.
Jednoduše psaná, čtivá, vtipná, poučná, ze života, mírně erotická.....čtu ji jedním dechem.
Autor je mistr v nenásilném propletání postav, dějů, časoprostoru......

Navečer na pokoji je velmi příjemná nálada.
Vyprávíme si společně různé zážitky a radujeme s J. která začíná pomaličku slyšet.....začalo to tím, že přišla z WC a radostně nám oznamovala, jak slyší jak teče při splachování voda na záchodě.













 










 




úterý 13. prosince 2016

ORL čtvrtek.

6:00. přichází sestřička na pokoj a budí sousedku J. má jít na odběry krve a na audio.

Ranní vizita.
Vy na převaz, vy dnes na sál. Poslouchám vizitu u své sousedky J. Vše možné vyloučené, možnosti vyčerpané.....neví....v hlavě v tom tápavém tichu mě napadá autoimunita.....vedoucí lékařka ordinuje: "naberte imunitu, revma konsilium.....už jedině kortikoidy...." pokračují dál k dalšímu lůžku: Vy na sál zítra, vy dnes převaz, dívají se na drén kolik odvedl za noc.

Pojďte si na snídani, říká paní kuchyńka.
M. teče ucho, nadává jak špaček a chystá se na ošetřovnu na převaz, J. je smutná a volá rodině. J2 volá manželovi, že zítra jde na sál, V. chudák neví jak s tím drénem, překáží ji.

Beru na chodbě na tácu všem snídani a nesu na pokoj.
V. už má drén v kapse v županu a dobrý.

Já nesnídám, beru si věci na mytí a čekám na chodbě na sprchu. Je tu jen jedna a už tu jsou přede mnou dvě paní ve frontě. Za mnou cítím už další paní. Ohlédnu se.

 "Jé, sestři, co vy tady?" Koukám udiveně a říkám: "Copak já, ale co vy tady?" Paní A. jsme propouštěli před pár dny z interny, ležela u nás déle jak tři týdny, má vzácnou hematologickou poruchu a u nás měla vyšetřovací program a výkony, včetně toho, že jsme ji kvůli té vzácné poruše dolívali transfuzemi. Tak mi ted všechno povídá, jak se to po propuštění zkomplikovalo, jinak a jinde a tady ji dělali další zákrok na nosních cévách. Dozvídám se mimojiné i to, že díky tomuhle zvláštnímu onemocnění cestuje z nemocnice do nemocnice - už od března. Vždycky je tak den, dva doma a zase něco....:-(

Ale dnes jde domů, má objednanou sanitu.
Držíme si navzájem pěsti pro štěstí.....

Fronta se pohnula, pouštím paní A. před sebe se slovy: "Aby Vám ta sanitka neujela:-) "

Po sprše fasuju andílka a elastické punčochy.
J. sedí u stolu a pláče. Sedám si k ní, hladím ji po rameni......nic neříkám.
Chytla mě za ruku a říká: "Já Vás vůbec neslyším, ale vy jste strašně hodná a milá"
Usmívám se na ni....dívá se mi na ruku....na náramek: " Jé, vy jste stejně stará jako já!"
"Máte děti? " usmívá se...." Ne, nemám, ale vy máte krásnou rodinu"

Usmívá se ještě víc. Vypráví o dětech.....

Byly tady včera, vlastně každou chvíli za ní někdo chodí....píšou si s ní přes tablet.....
Dcera i syn studují vysokou školu, manžel je velmi pozorný a jsou si se synem velmi podobní.
Všichni to jsou krásní lidé.

 J. po chvíli říká "Oni nevědí.....neví, jak mi pomoct"
 Odpovídám jí: "Nevědí, ale něco na vás ještě vymysleli"
 Opravdu?

Přichází sestřička, nese mi další lék - premedikaci, pro sebe si říkám, no to bude mazec, to včerejší bylo dost silné, cítím to ještě ted....hmm,  koukám na prášek  Dormicum.....no to bude zajímavý....

Hned přechází k J. a píchá ji flexilu a dává infuzi s kortikoidy. Vysvětluje ji, že je to nové z vizity.....
J. se usmívá. Dál nevím nic, usnula jsem.

Budí mě setřička a jedeme na sál. Vzájemně si na pokoji přejeme dobrý den. :-)

Na sále se jim nedaří píchnout flexila, praská to. Přivazují mi ruce ke stolu, aby mi nepadaly...setřička z anestezie se mi omlouvá....chápavě se usmívám.
No, povedla se. Cítím teplo a šeptám dobrou noc.....propadám se.


Budím se na jiném pokoji, na dospávacím. V puse umělá pachut po anestezii, v krku škrábe po intubaci a polykání bolí. Přichází sestřička a nese mi čaj......ssss, je to moc horký, udělám grimasu. Lekla se, omlouvá se a ředí mi čaj studenou vodou. Piju znova. Usmívám se. "jo, je to dobrý, děkuju"
Potřebuju na záchod. Jo, půjdeme, říká setřička.
Trochu jsem ji vyděsila, protože než přijela s vozíkem k posteli, stojím u postele s drénem v ruce a říkám ji, že to zvládnu. Poslušně si sedám na vozík.

Tak a jsem zase v posteli.
Je mi dobře.
Nemám žízen, pachut menší, záchod vyřízený, nademnou malá infuze asi analgetika a spím.

Probouzím se trošku jedním očkem..... vidím svůj ručník.
Je to dobrý jsem doma a spím.

Jsem v té místnosti sama....omluvným hlasem říkám, že jsem po anestezii, že jsem sem nechtěla vlézt.....ticho.
a je tu hezky, známo, důvěrno, klidno, přesně tak jak to znám.....procházím se tu chvíli....je mi tu dobře, vždycky mi tu bylo dobře......

Cítím na rameni pohyb, dotek.
Otevřu oči a nade mnou stojí M. Dává mi lžičku a přesnídávku. Usmívá se a povídá: "ty jsi tak hezky spala, usmívala ses"
"Jo, je mi dobře. " :-)

Na kratičkou dobu užasnu nad tím, jak si ten můj mozek zatraceně dobře pamatuje, kde mi je dobře.
Ani anestezie ho neoblbne.

S první lžičkou přesnídávky si uvědomuju, jaký mám vlastně hlad.
Naposledy jsem jedla včera, jen jogurt.
Snědla jsem ji s chutí, kouknu na drén - dobrý.
Můžu zase spát a je mi hodně dobře, v břiše mám jak v pokojíčku.

Večer přichází večerní vizita, vnímám je z dálky, je mi dobře, nic nepotřebuju, jen zase spát.




















neděle 11. prosince 2016

ORL středa.

Ráno brzy vstávám. Umýt sebe, umýt vlasy, dobalit si věci, jogurt s sebou místo oběda a klasická paranoa - vše vzorně uklidit, protože co, když se se mnou něco stane a půjde mi někdo do bytu.....tak aby tu nebyl bordel :-)

Hotovo. Vycházím, kolem osmé.

V hlavě mi běží ještě včerejší, ne moc slavná služba......snad je vše ok.
Hlavně ty speciální odběry do Prahy.

Budova ORL stojí na nemocničním původním malém náměstíčku - patří k původním budovám staré nemocnice. Tady se zastavil čas.....schody, zábradlí, okna, úzká čekárna, starý omšelý nábytek....zvláštní ta samá nemocnice kde pracuju a tolik jiná....

Hlásím se na kartotéce.....vyřizují se vše možné klasické příjmové formality....podepisuju všechny možné souhlasy, včetně souhlasu s případnou smrtí.....čekám na lavici.

Chce se mi spát a potřebuju na záchod.....ani jedno se zrovna moc nehodí, protože mě volá na konci chodby sestra do příjmové ambulance.....

Vyšetření a sepsání lékařem....znovu mi vše vysvětluje včetně případných komplikací......směruje mě do 2. patra na ženské oddělení.

Vcházím do lítaček.....jsem tu vůbec správně?
Malá chodbička, nikde nikdo, klid a ticho....sedím na malé lavici a čekám....vedle mě malý jídelní stůl pro šest lidí....čtyři dveře označené čísly - jo, to budou pokoje....
a dveře s nápisem ošetřovna....čekám.

ježiš to je odděleníčko jako trafika :-)
tiché, domácí, útulné, klidné.

Z ošetřovny vychází mladá sestřička. " Jé sestři, vy jdete k nám na příjem?"
Koukám na ni.....jo. Vzápětí mi povídá: " Já si vás pamatuju z interny, chodili jsme tam k vám na praxi"
"bylo to tam dost hrozný.....je to lepší? " Odpovídám : "ne, je to stejný,  ale vy jste to tady chytla dobře. :-) "

Sepisujeme spolu sesterský příjem a vcházím do pokoje č. 1.
Malý, pětilůžkový pokoj.
Uplné retro, tak jak kdysi pamatuju na staré interně.....
Každá postel a stolek jiný, vysoká okna....stůl, umyvadlo a skřín.
Zdravím, ale odpovídají mi jen dvě paní......za chvíli mi dochází, že ty zbývající dvě vůbec, nebo velmi špatně slyší.

A zvoní mi telefon z práce.....Praha, žádanky, odběry.....jo, vše je na přípravně v lednici.....uff.
Za chvíličku ležím v posteli a usínám.

Budí mě sestřička, že mám jít na indikační seminář.
Jdeme někam dolů.....zase čekám na lavici, je nás tu asi deset. Volají si nás po jednom, postupně.
Ve staré posluchárně s dřevěnými stoly v půlkruhu sedí lékařské konsilium.
Sedím na vyšetřovací stoličce a  poslouchám......postup, komplikace.....

Přichází ke mě jeden z lékařů, ohromný fešák, úplný George Clooney.....příjemně voní, má jemné ruce a vyšetřuje mi krk.....
" Vy jste taková dlouhokrčka" sjíždí mi ke klíčním kostem, zastaví se u pihy, mrkne na mě a povídá:
 " A co tohle? dáme to taky pryč, at jste krásná! "
Červenám se.
"Jé, děkuju".
"Nemáte zač, budeme mít na interně až půjdeme na koloskopii protekci. :-) "

Mírně se všem ukloním, děkuju a odcházím zpátky na svůj pokoj.

Ani jsem si nevšimla, že odvezli jednu paní z pokoje na operaci......
Mám chut na kafe, nemám vodu.....takže vyrážím na nákup.....v pyžamu, v županu a bundě.

Za chvíli jsem zpátky a ta postel prostě je přitažlivá. Usínám.
Sousedka mě budí k večeři.....fuj, zrovna ten tavený sýr.....ještě, že mám ten jogurt.....a zase spát.

Vzbudím se kolem osmé večer, večerní vizita a léky......poučení o zítřejší operaci......premedikace, léky na spaní a také přivezli paní z operace na pokoj..........setřička chodí, kontroluje, je tu sama na noční.....a já, no starýho psa..... vylezu po nějaké době z postele a rutinně dělám co je potřeba...pod hlavou výš, napít opatrně čaj, otevřít přesnídávku, lžičku, telefon blízko......operační rána na krku klidná, neprosakuje, drén fč. odvádí. Nemáte bolesti?

Vše je ok. takže jdu zase spát. Noc je klidná, všude ticho, žádné chození a šrum na chodbě.














neděle 27. listopadu 2016

Poslední dvě služby.

Čekají mě poslední dvě služby a nastupuju do špitálu.
Největší stres pro mě je - stále něco nechytit - máme nemocné kolegyně - střevní chřipky, klasické chřipky - tím se mi hodně v poslední době zahustily služby.
máme také hodně infekčních lidí (pacientů) na odd.

Dvě služby přežít ve zdraví.
sbalit si a odejít si lehnout, vyspat, vypnout, odpočívat do špitálu.

Děkuju moc všem za podporu a dárky....
Mějte se hezky a za nějaký čas  zase tady.
 

Jsem

baba svíčková.

Adventní věnce nevyrábím, ani nekupuju....nic mi to moc neříká.

Ale svíčky mám ráda.
Dříve jsem si kupovala vonné, ted už jen bílé, nebo čajové neparfémované.
Mám taky hodně svícinků, některé jsem si koupila sama, jiné jsem dostala jako dárek.

Zapaluju si je na podzim, když je šero....různě po bytě....

V poslední době jsem málo doma....většinu času trávím v práci a nebo jsem pobíhala všude možně po úřadech ve městě, nebo po vyšetřeních....doma pokaždé jen na chvíli....vyspat se a zase práce a nebo zařizování...

svíčky večer chvilku před spaním....
zastavení.
klidno.
útulno.
hřejivo.
doma.




 

Můj podzim.

Letošní podzim byl hodně náročný a celkově hektický. Vším.
Prakticky jsem se od dovolené po Chorvatsku nezastavila.

Ale dvě vyjímečné podzimní akce jsem si užila.

První v říjnu.
Sraz se zdravkou nad Libercem na České chalupě.
Naposledy jsem byla na prvním srazu - pět let po maturitě, na dalších ne, až nyní.
Bylo to moc fajn, sešlo se nás hodně a některé jsem nepoznala. :-)
Na České chalupě nás část přespala, takže jsme si to užili až do brzkých ranních hodin.

Druhá akce byla v listopadu.
Přijela za mnou moje teta do Hradce a byla tu dva dny....procházeli jsme si Hradec a vyprávěli si.
Vsobotu ráno jsme nasedli na vlak a jeli do Brna za pratetami - sestry mé babičky.
Jsou to dvojčata je jim 91 let a obě jsou čiperné.
Já i teta jsme tam s naší babičkou jezdily jako děti na prázdniny.
Čaj, bábovka, krabice starých fotek z jejich dětsví, mládí ......vzpomínky, vyprávění.
Moc hezké to bylo.....dušičkové :-)

V Brně navečer jsme na chvíli zašli na náměstí Svobody, kde byly Svatomartinské slavnosti a druhý den dopoledne na procházku do Lůžánek (pamatuju si je jako malá, měli tam ochočené veverky, jedly lidem z ruky) Dnes ten park vypadá malinko jinak, ale je moc hezký a odtud ještě do kopečka procházkou k vile Tugendhat. Uteklo to hrozně rychle ....a odpoledne na vlak domů.











 

Loučení.






                                                                                                                                         konec dovolená.

1866

Hradečáci si každoročně připomínají bitvu u Hradce Králové (3.7. 1866)

Tady na ostrově si lidé připomínají námořní bitvu o Vis. 20.7. 1866
Je to tu všudypřítomné téma, obrazy různých místních umělců v hotelu, v kavárnách, v malých pouličních galeriích, expozice v místních muzeích.

 Bitva ve zkratce:

Itálie vstoupila do prusko-rakouské války jako spojenec Pruska  s rozhodnutím zabavit Rakousku Benátsko a některé ostrovy v Jaderském moři.
Počítala se snadným vítězstvím. 
Itálie měla obsazenou delší část pobřeží, velkou početnější flotilu a opancéřované lodě s novými moderními děly.

Vedením bitvy byl pověřený admirál Carlo di Persano. Šedesátiletý muž, který měl pověst ve vysokých vojenských a diplomatických kruzích zkušeného geniálního admirála a vojenského stratéga.

Persano ovšem neměl žádnou přímou válečnou zkušenost a přestože měl nad protivníkem značnou technickou i početní převahu, neustále kupil jednu výmluvu za druhou, jen aby nemusel vyrazit do bitvy.

Takže si se svým lodstvem křížem krážem plul po moři v místech kde si byl stoprocentně jistý,  že nenarazí na nepřátelskou flotilu. Podával depeše do Itálie o špatném počasí (nepodložené) o dalších přístavech a místech, která jsou riziková a nebezpečná. Čekal na další posily svého loďstva.
Počítal s tím, že Rakousko se vzdá samo a bez boje.


Na Rakouské straně stál osmatřicetiletý kontradmirál Wilhelm von Tegetthoff, který velel rakouskému námořnictvu, byl jedním z nejtalentovanějších námořních velitelů 19. století.

Měl poměrně rozsáhlé zkušenosti s velením loďstvu v boji  a energickou povahu.
Jeho loďstvo bylo početně slabší a navíc jeho pancéřové lodě nedostaly moderní děla. 
Tegetthoff se proto rozhodl lodě prozatím provizorně vyzbrojit zastaralými kusy. Byl si vědom technické i početní převahy Itálie. Tegetthoff soustředil většinu svých sil  v Pule a v Istrii a čekal na italský útok.....marně.

Na italském vedení pomalu všem, ale jistě docházela trpělivost s nebojováním Persaniho.
Opakovaně mu byly posílány rozkazy k zahájení útoku, které ignoroval. Nakonec pod výhružkou, že bude z akce sesazen, zbaven všech vojenských poct a výhod a perzekuován vojenským soudem - Persano vyrazil. Nesmyslně a zaútočil na ostrov Vis.


Tegetthoff byl o italském útoku na Vis informován 18.7. ale měl obavy, aby nešlo o lest, která ho má vylákat od jeho prioritních cílů - obrany Puly a Terstu.
19.7. když už měl podrobné zprávy o složení útočící flotily, vyplul z Puly a zamířil k Visu.

Doplul k němu 20. července. Boky jeho dřevěných lodí byly ověšeny řetězy, které měly nahradit pancéřování.

Když Persano zaregistroval rakouskou flotu, nařídil, aby se loďstvo připravilo k boji, a přestoupil ze své admirálské  lodi na jinou bezpečnější a bytelnější loď. Ovšem nikomu z posádky nic neřekl, neměl ani signální vlajky a ani admirálskou vlajku vše zůstalo na jeho admirálské velící lodi.

Takže nastal zmatek - z původní velitelské lodi nešly žádné příkazy.....nikdo z lodstva moc nevěděl co se děje.....čekaly na příkazy od admirála.....marně.

Mezitím rakouská flotila rozbila italské bojovné postavení lodí.
Palba, střílení, potápějící se italské lodě ve zmatku.
Italské lodě a část námořnictva včetně s Persanim se pokusilo o úprk.

Poté co Persano doplul do Ancony, hrdě hlásil, že dosáhl velkého vítězství a potopil Rakušanům tři lodě.
Problém však byl, že chybějící lodě, které se měly objevit časem, se neobjevily.
Persano musel vysvětlovat, jak může jít o velké vítězství, když jemu samému tři lodě chybí, a proč, když zvítězil neobsadil Vis.

Persano tedy poněkud pozměnil řeč a začal mluvit o velkém vítězství těžce vybojovaném.
Ovšem vyšla pravda najevo, totiž, že Rakousko neztratilo jedinou loď

Persano byl zatčen, postaven před soud a perzekuován a odsouzen k vysoké pokutě a úhradě soudních výloh. Z námořnictva byl vyloučen. Do konce svého života věřil a tvrdil, že svou bitvu vyhrál. Umírá v Turíně - chudý, zapomenutý.


Památník padlých v námořní bitvě v městě Vis.






 Komiža - rybářské muzeum - expozice bitvy o Vis.




Z věže

Rybářského muzea v Komiži.






úterý 8. listopadu 2016

Komiža - klášter Sv. Mikuláše

Benediktinský klášter (Sveti Nikola) pocházejíci z 13. století.
6. prosinec je Dnem města, kdy probíhají velké oslavy, jejichž vyvrcholením je tradiční spálení staré lodi jako oběť svatému Mikuláši, vyjadřující poděkování zdejších rybářů za ochranu.





pohled od kostela.





Amphora




Vis - v uličkách.













 hlídač :-)



neděle 6. listopadu 2016

Zbytky antiky

Vis.

Části mozaiky z římských lázní - probíhá dlouhodobá rekonstrukce.



Zbytky řeckého hřbitova.



Vis

Františkánský klášter na poloostrově Prirovo.



Nebylo moc dobré počasí, poprchávalo.
Nedávala jsem ani pozor při výkladu, zaujaly mě jiné věci :-)
jediné co si pamatuju, je, že klášter je postavený na základech římského amfiteátru a uvnitř v kostele na stěně vedle oltáře je stará vybledlá fotka v malém rámečku - z třicátých let. Jsou na ní místní emigranti, jak se nalodují na lodě do USA.




pátek 7. října 2016

Zátoka Barjaška.

Kotvíme a jdeme se podívat do bunkrů. Jsou tu čtyři vzájemné propojené, ale je tu daleko více chodeb vedoucích dál hluboko....někam.













                                                                                                                                   konec lodního výletu.

Zátoka Parja.

Jastog (humr) úkryt pro bitevní loď, nebo ponorku.







Je tu výborná akustika. Náš kapitán na střeše lodi rozjíždí kytarový koncert. :-)