pondělí 29. července 2019

Pietrosul


Nejnáročnější výlet. Převýšení 1300m - nahoru a tou samou cestou dolů.
Ráno snídaně o hodinu dřív, protože nejdříve musíme dojet do 10 km vzdáleného městečka Borsy a odtud jít 5km po asfaltové silnici nahoru k odbočce na Pietrosul, z odbočky kamenitou cestou lesem 6 km k jezeru a třem chatám, kde je meteorologická stanice (1895mn.m) a odtud další dvě hodiny výstupu na kamenitý vrchol Pietrosulu (2303m n.m)

A rozbil se nám autobus, hodinové zpoždění, šoféři si nevědí moc rady a volají pomoc ze servisu Mercedesu. Jdeme tedy na místní autobus (spíše mikrobus) Za menší úplatek nás řidič bere všechny.
Autobus je narvaný.

Většina místních vystupuje v Borse u nemocnice, kde je i hned naproti supermarket. Za další menší úplatek nás řidič bere malinko dál za konečnou a tam vystupujeme.

Dělá se vedro a menší část lidí se rozhodla, že stráví svůj čas v městečku a my ostatní pomalu šlapeme nahoru. V lese je vedro snesitelnější, ale je tu plno borůvek, cesta kamenitá a strmá, takže se docela courám. :-)

Nejzdatnější skupinka asi šesti lidí jsou už bůhví kde, nekoukají napravo ani nalevo a jdou.







Je to ledový a fouká tu silný studený vítr.


A vida, naši lidi z nejzdatnější skupinky hledají cestičku k vrcholu.
Nechce se mi tam, honí se všelijak mraky a je tu zima. Jdu níž hledám si závětří, kochám se pohledy, v domku si kupuju čaj a svačím.









A jdu pomalu zpátky dolů.










K nemocnici na zastávku autobusu přicházím asi o půl šestý a za necelých deset minut sedím v místním autobuse a jedu do naší Borsy. Od zastávky je to asi 2km na hotel. Je to akorát, sprcha a večeře, moc pěkný výlet a zítra máme odpočinkový den.

---
Pozn. Na vrchol vylezli nakonec jen čtyři lidi a měli co dělat, aby nazpátek chytli poslední autobus v 18 hod z Borsy k hotelu.



středa 24. července 2019

Prislop

Měl to být takový pohodový odpočinkový den.Opět  lanovkou nahoru pod horu Stiol a odtud pěkně po hřebenovce na druhou stranu než minulý den pěknou cestou do sedla Prislop. Tady byla varianta jít se projít dál po hřebeni a vrátit se do sedla kde bude čekat autobus, nebo jít dál a sejít to u takové pastoušky dolů k silnici a dorazit k hotelu a třetí varianta byla dojít téměř na konec hřebene a opět to dolů strmě sejít po cestě a dojít k hotelu.

Většina lidí zvolila lehkou procházku a vrátila se pěkně autobusem na hotel. Já jsem se přidala ke skupince, která to chtěla dojít k té pastoušce a jít pěšky na hotel a nejzdatnější skupina asi 5 lidí - ti nestihli večeři. Měli jsme s nejzdatnější skupinou hodně podobný problém, nemohli jsme najít sestupovou cestu.


Sedlo Prislop









Pěkná pohodová hřebenovka











A tady nám to po několika hodinové chůzi už přišlo divný, několik pastoušek jsme minuli a dál byl jen les a nebo nic.....
Když tu mezi stromy vidíme vlajku, hurá máme orientační bod, jdeme tam. Je tu pomníček za vojáky z 1. světové války. Žádná cedule, v mapě taky nic, signál tu není - tak jsme asi v p.....pane hrábě....



Vracíme se zpět, od jedné pastoušky nás vyhnali čtyři psi, k další pastoušce míříme. A hle jde nám bača naproti. Mluvíme všelijak, rukama, vytahujeme mapu, vypadá, jako když vidí mapu poprvé v životě. Mapa nic. Ukazujeme směr, říkáme kam chceme dojít. Rozpačitě se na nás dívá a kroutí hlavou, pak se usměje a mávne rukou a jde si po svých. No vypadá to, že on by tudy kudy chceme asi nešel.

A taky jo, les, neprokácený, zarostlý kopřivami, plný chrastí a žádná cesta, sráz dolů, roztrhla jsem si kalhoty. Sestupujeme hodně pomalu. Po náročném úseku se před námi otevřela krásná louka a moc se nám to líbí, silnice je někde pod námi a jistě narazíme ještě na nějakou cestu.















Došli jsme na hlavní silnici, odtud je to 6km po silnici na hotel. Cesta otravná, ale stavili jsme se na benzince na jednoho Rumunskýho medvěda, tak dobrý. Dorazili jsme akorát přesně na večeři, druhá skupinka dorazili po silnici z druhé strany o třičtvrtě hodiny později.