1190-1193
Po smrti neoblíbeného Bedřicha si všichni oddechli,
kteří něco znamenají. Jen Jindřich Břetislav je pobouřen tím, jak ho
Konrád Ota využil ke svým cílům. A navíc Konrád Ota povolal zpátky do
Čech Děpolta - daroval mu panství ve východních čechách. Pražský biskup
tohle celé pokládal za výsměch církvi.
Proběhl tradiční
stařešinský sněm, kde si ho česká šlechta zvolila jednomyslně. Konrád
Ota se vydává do Řezna k císaři, aby získal jeho souhlas. Přemýšlel co
za to bude Rudovous chtít.
Podmínka 1. Tažení Konráda Oty s
českými vojsky do Svaté země. (s tím počítal, proto povolal zpátky
Děpolta, který pojede místo něj a bude velet českým oddílům)
Podmínka 2. byla, že Konrád Oto musí napadnout Míšeń, bude spojencem
císařova syna Jindřicha, který povede tažení. (s tím Konrád Oto
nepočítal) V německu stále probíhaly vleklé boje mezi císařem a jeho
protivníky. (spojenci Lva Jindřicha)
Rudovous promlouvá:
"Volili jsme při obsazování českého knížecího stolce mezi tebou a
Přemyslem. Jenže Přemysl by proti Míšni nebojoval.Odpoledne nám v chrámu
odpřísáhneš věrnost. Konec slyšení."
Konrád Ota se vrací domů. Rozděluje Moravu - knížecí úděly svým příbuzným (Spytihněv a další)
Aby si upevnil svou moc v Čechách a mohl v klidu vládnout bez vzpour,
rozhodl se, že prosadí nový zemský zákoník. Ten původní Břetislavův byl
starý 150 let a nevyhovoval.
Nový zemský zákoník nazval
Statuta. Na sněmu byl tento zákoník jednohlasně schválen českou
šlechtou. Díky tomuto zákoníku se práva české šlechty vyrovnala
postavení německé, francouzké a anglické šlechty. Stali se skutečnými
feudálními pány - jednou darovaná půda a pozemky byla majetkem (nikoliv
propůjčeným lénem) a platilo na ni dědičné právo.
Děpolt
odjíždí s českými oddíly na tažení do Svaté země. S ním jede císař
Barbarossa a jeho nejstarší syn Fridrich - tažení je neúspěšné a všichni
tři umírají.
Po smrti Barbarossy a jeho nejstaršího syna se
ujímá v říši mladší bratr Fridricha - Jindřich Štaufský. Rychle potlačí
povstání Jindřicha Lva (ten stojí proti papeži a císaři) a nechává se v
Řezně korunovat římským císařem. Jindřich Štaufský plánuje tažení do
Itálie proti svobodným městům. A po té spěchá do Říma, aby se tam dal
korunovat přímo od papeže (1191)
Konrád Oto vládne na hradě s
pražským biskupem. Mají spolu velké rozepře, ale Konrád Oto si z toho
nic nedělal, protože starý císař byl mrtvý.
Jindřich Štaufský
nabídne Konrádovi královskou českou korunu, za společné tažení do
Itálie. Ten nabídku přijímá. Konrád Ota si pozve na Pražský hrad ze
zahraničí Václava (poslední syn knížete Soběslava), aby v jeho
nepřítomnosti spravoval české knížectví. To se samozřejmě nelíbí
pražskému biskupovi Jindřichu Břetislavovi, protože kromě jiného je z
vladislavské větve.
Konrád odjíždí a umírá na mor při obléhání Neapole.
Narychlo se v čechách ustanovuje nový stařešinský sněm a je zvolen
knížetem Václav. Ale s touto volbou rozhodně nesouhlasí církev v čele s
pražským biskupem Jindřichem Břetislavem. Ten napadne se svými oddíly
Pražský hrad, ale neubrání se české šlechtě a Václavovým vojákům.
Jindřich Břetislav prchá z čech.
Václav nadále uznává zemský
zákoník Konráda Oty. Nejvýznamější české rody požadují 5tis. hřiven
stříbra za svoji loajalitu ke knížeti. Ovšem Václavova vláda je
dlouhodobě neudržitelná, protože se vyostřují jeho spory s církví.
Přemysl v té době žije v Míšni - je chudý, nemajetný, je ve službách
svého starého nemocného tchána Markraběte Oty, který záhy umírá. V době
kdy Václavova vláda je v krizi díky rozporům s českou církví se Přemysl
vrací do Čech se svými spojenci a napadne Pražský hrad, vyženou Václava
ze země.
Žádné komentáře:
Okomentovat