neděle 24. ledna 2016

Uchvátil mě

v zimě








 Rodinná

Matka plete
Syn do války se plete
Matka si myslí to je docela přirozené
A do čeho se otec žene?
Splétá obchody
Jeho paní svetr plete
Jeho syn do války se plete
Otec se plete do obchodů
Otec si myslí to je docela přirozené
A syn co syn
Co si myslí syn?
On si nemyslí vůbec nic uprostřed boje a min
Ten syn jeho matka plete otec obchody splétá a syn
Do války se plete
Až skončí válečná zápletka
Bude splétat obchody se svým otcem
Válka pokračuje matka pokračuje plete
Otec pokračuje obchody splétá
Syn nepokračuje je po něm veta
Otce s matkou na hřbitov bolest žene
Oba si myslí že je to docela přirozené
Život pokračuje s pletením válkou a obchody
Obchody války svetry války
Obchody obchody a zas jen obchody
Život spletený se hřbitovem.





Pro tebe má lásko

Šel jsem na trh s ptáky
      a koupil ptáky
          pro tebe
           má lásko


Šel jsem na trh s květinami
        a koupil květiny
             pro tebe
              má lásko


Šel jsem na trh s starým železem
        a koupil řetězy
       s těžkými okovy
          pro tebe
           má lásko

A potom jsem šel na trh s otrokyněmi
        a hledal jsem tě tam
        ale nenašel jsem tě
              má lásko.





Ještěrka

Ještěrka lásky
zase mi prchla nakonec
V prstech mi zbyl jen její ocásek
Dobře mi tak
Chtěl jsem ji mít jen pro sebe já lakomec.





Zrazení milenci

Já měl lampu
a ty světlo
Kdo prodal knot?





Kytice

Co tu děláš dívenko malá
s květy jež si právě natrhala
Co tu děláš dívko řekni mi
s květy květy již uschlými
Co tu děláš ženo půvabná
s květy jejichž svěžest uvadla
Co tu děláš stařeno schýlená lety
s květy jež zmírají posléze

Čekám vítěze.



Strážce majáku má ptáky příliš rád

Tisíce ptáků přilétají k světlům jako k magnetu
tisíce ptáků padají tisíce se jich zřítí
tisíce ptáků osleplých a omráčených za letu
tisíce tu jich umírají

Strážce majáku už nemůže vydržet ta jatka
má ptáky příliš rád
zakleje Vysrat se na tu práci rasí

A všecka světla zhasí

Na moři ve tmě najíždí loď na útesy
jde ke dnu loď jež pluje z ostrovů
loď vrchovatě naložena ptáky
tisíci ptáků z ostrovů
tisíci utonulých ptáků.



Ztracený čas

Před branou továrny
se náhle dělník zastaví
nádherné počasí spustí mu křik u hlavy
jak se muž obrací
a dívá do slunce před prací
je zlaté úplně kulaté
je jako dětičky usmáté
muž do zlata zamrká
rodině
Poslechni bratře Sluníčko
taky se ti zdá
že je to blbé maličko
ztratit tak zlatý den
u šéfa v honičce za ziskem?




Tím hůř

Otevřete tomu zablácenému psovi
Tím hůř pro ty co nemají rádi psy
Otevřete tomu psu zaneřáděnému až za ušima
Tím hůř pro ty co nemají rádi bláto
co nechtějí rozumět
co nevědí co je to pes
co nevědí co je to bláto
Otevřete tomu psovi
ať se tu s chutí otřepá
Psa můžeš vydrhnout
bláto můžeš umýt
i vodu můžeš vyčistit
Ale nikdo nikdy neočistí
ty co říkají že mají rádi psy
ovšem s tou podmínkou že...
Špinavý pes je čistý
bláto je čisté
i voda bývá často čistá
Ale ti co říkají Ovšem s tou podmínkou že...
ti nejsou čistí
nikdy ne.




...








39 komentářů:

  1. A furt a furt tu knížku čtu.
    dokola, dokolečka a furt mě baví a furt ji nemám dost.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji, velmi dobré. Třeba ta o psovi... bez podmínek

    OdpovědětVymazat
  3. U těchhle věcí založených na posunech významů se slovy se skláním nejen před autorem samým, ale i před překladateli.

    OdpovědětVymazat
  4. 3. Ru, překladatelé, vidíš to.....nevnímáme je...u těhle věcí...neuvědomujeme....opomíjíme.....zapomenuti...jen autor zůstává....a když už někdo na nějakého překladatele vzpomene, tak většinou jen v tom smyslu.....no, to je ale blbě přeložený....originál je úplně jiný.

    OdpovědětVymazat
  5. a protože tahle knížka je výběr, sbírka - průřez autorovou tvorbou, v jeho různých obdobích, tak je tu i několik překladatelů, ale chvíli mi to dalo, než jsem je našla napsané. je jich tady uvedených sedm.

    OdpovědětVymazat
  6. Vnímám i překladatele... u všech cizích textů je velmi důležitý. třeba překlady Tao te ťing od Lao c, každý to přeložil trochu jinak. Překladel a s původním básníkem musí vnitřně nějak souznít... naladit se na stejnou vlnu

    OdpovědětVymazat
  7. Když mě někdo upozorní na zajímavý text, jdu hned na Wiki... a podívám se kdo to je, jeho životopis, osudy, kde žil, jak umřel etc...je to pro mě důležité pro porozumění textu, zda se mohu textu odevzdat. kdo ho píše a proč :-)

    OdpovědětVymazat
  8. 6. Ratko,Tao te ´ting od Lao-c - překladatele nelze přehlédnout :-) tam to je profláklý. tam je věnována velmi dlouhá předmluva o tom jak ta překladatelka se do toho nořila - Berta Krebsová a samozřejmě jsou i další, kdo tu knihu překládali. Knihy o učeních - jazykověda, protože úplně jiný jazyk, jiná kultura a jiné myšlení především - jiný jazykocit - tak tam jsou i vysvětlivky pod čarou, psaní, významy.

    OdpovědětVymazat
  9. 7
    Ne!!

    To nikdy nedělám předtím, než si text přečtu a vstřebám čistě jen ho.

    Ten text je důležitý! Ten je čistý a je tím, co ve mně má nějak reagovat působit, co jemi přínosem.

    Kdo je nebo jaký je autor, je vzhledem k mému postoji k textu irelevantní, nikdo z nás nemá šanci druhého postihnout obsáhnout skutečně celého takového jaký je či byl, natož nějaká wikipedie...

    Absolutní vlastní klec, tímhle podmiňovat/ovlivňovat svoje vnímání čehokoli existujícího už dávno na autorovvi samostatně, jen preventivní sebeobrana a schéma. Berla jaxviň.

    Jasně, že když mě ten text zaujme a zpracuju ho v sobě, podívám se pak, kdo ho vyprodukoval. Ale to je proto, že pak mě zajímká už ten člověk jako člověk, což je jiná fáze přínosu, poznávat lidi a jejich různorodost, šíři... pohnutky, myšlení...

    OdpovědětVymazat
  10. 7. Mám to přesně opačně :-)
    bud mě něčí text zaujme a vnímám ho a čtu ho a pak později se pídím dál - o autorovi.
    a nebo mě nezaujme text, hudba, obraz - a nic. nečtu nic, nepídím nikde. nic.

    OdpovědětVymazat
  11. 9. každý to máme nějak :-) proč se nechat zahlcovat dlouhými texty

    Většinou si přečtu začátek... tedy věnuji textu určitý čas. Pokud text vyvolá zájem či zvědavost... přečtu si kdo ten text napsal. Je to pro mě zásadně důležité. Text i autor jsou nerozluční. tvoří jeden celek.

    OdpovědětVymazat
  12. 11. nemáš to opačné :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Možná jsem to napsala zmatečně... jdu hned na wiki :-) to ano, ale nejdřív teda musím vědět kvůli čemu tam mám jít ... takže musím si něco předtím přečíst.

    OdpovědětVymazat
  14. 11.
    Proč bych se měla nechat zahlcovat dlouhými texty? Po pár větách či odstavcích přeci vím, jestli to chci číst dál, nebo ne.

    Navíc si to můžu napřed jen prolítnout rychločtením a teprv pak jet pomalu a soustředěně slovo za slovem.

    Daleko zahlcujícnější mi přijde hledání na internetu a studování něčeho o někom. :-))

    Opakuju: Pro vyznění textu konkrétnímu čtenáři je autor nedůležitý.
    Autor posílá text do světa, odtrhává od sebe, extrahuje.

    Nejsi-li schopná přijmout text sám o sobě, nejsi podle mě schopná ho nechat do sebe pustit vůbec. Jen si ho oblíkneš do košilky a kabátku, eventutelně do šatiček, aby pasoval stylem do příslušné krabičky, už předem připravené.

    OdpovědětVymazat
  15. Představa, jak skrze filtr svých představ o autorovi/rce čteš všechno na netu, mě upřímně děsí.

    OdpovědětVymazat
  16. 14. ne nejsem schopna přijmout text sám o sobě, vem to prosím na vědomí a vyvoď si z toho závěr. Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  17. 16
    No, právě už jsem vyvodila, v té 15.
    Už to rozebírat nebudu.

    OdpovědětVymazat
  18. 16. :-) Ratko, jo, tímhle tvým přístupem objevíš jiné věci - někdy bývá to, že přímo autorův život předčí, je zajímavější, než jeho samotná tvorba. :-)
    ....tedy lepší, pikantnější, živější, zajímavější číst o autorovi, než přímo jeho. :-)

    OdpovědětVymazat
  19. 18. Umění je s autorem propojené. Umělec vkládá do díla sám sebe. vpečeťuje se do něj. nemusí to být jen text, může to být obraz nebo píseň. Oživením textu, obrazu písně oživuji i tvůrčí okamžik.... umělce. Propojuji se s tím okamžikem tvoření. Vciťuji se do něj. Je pro mě důležité znát alespoň přibližně "kulisy" v kterých se to vše dělo... přibližně. jasně že jen přibližně. k oživení taky dochází jen přibližně. vše je pomíjivé... ale když se třeba díváme na van gogha, jeho noční oblohu... oživuje se obrazem mysl umělce, jak se díval. co viděl.

    OdpovědětVymazat
  20. 20. přivádí mě to v úžas... :-) právě v tom spojení, tvůrce a jeho dílo.

    OdpovědětVymazat
  21. 19
    Jsou na to tři "odpírací" odpovědi:

    1)To jde i bez toho, že bys o něm něco věděla, stačí nechat působit a cítit, nebo
    2)je to stejně jen tvoje představa, nastavená tím doplněným filtrem, a nebo
    3) umělcovi je vcelku upr, jestli se s ním propojíš, jemu jde hlavně o to, aby jeho dílo s lidma nějak cloumlo. Ale jak má mít radost z tvorby cloumajícího díla, když s tebou necloume to dílo, ale tvoje představa toho někoho, kdo to tvořil?

    Ale teda, i kdybych přistoupila na tvůj způsob, tak kdybych měla soudit na základě úspěšnosti/přesnosti/trefenosti tvých propojení se s některými autory textů na blogách, tak ti to teda moc nefunguje... ;-))

    OdpovědětVymazat
  22. 20 - jo, to mě taky.
    Ale až potom, v té druhé fázi. Až se zevnitř sebe, z jednosměrného, silně dovnitř vtahového přijímání toho díla obrátím zas ven, k vnímání/poznávání člověka. K naladění se na něj.

    OdpovědětVymazat
  23. 19. "umění je s autorem propojené" to, ano, to tu nikdo nepopírá.
    jenže.....umělcem nemůže být každý a nebo dokonce i ti umělci jako Van Gogh byli "umělcem" prohlášené a uznávané až po smrti....
    no, není to jen tak, být umělcem.....hodně to stojí....a trefit dobu, způsob jak se (sebe)prezentovat. a díky za to, že tedy existují "návody" jak se na umění - dívat, vnímat, cítit. - i onu dávnou dobu, kterou my nežijeme.

    OdpovědětVymazat
  24. ...."kulisy"....hezky řečeno....jedeme v nich všichni a všechno....
    :-)

    OdpovědětVymazat
  25. 23
    Barčo, můj třídní na gymplu byl (ještě je, ale už není třídní) básník a měl hodně blízko k veškerému umění. Kolikrát nás vláčel k nějakým obrazům, nutil nás u nich vyjadřovat svoje pocity, prvotní myšlenky bez přemýšelní, v hodinách češtiny pouštěl hudbu... Nechával nás se s ním kvůli těm pocitům a volně vyskakujícím myšlenkám hádat.
    Učil nás vnímat.
    Není pravidlo. Všechny pravidla a poučky jsou jen berličky. Je jen cítit. A nebát se ten cit v sobě pustit. Nebát se, že je jiný, než mají ostatní nebo než jsem já sám čekal. Věřit mu. Věřit sobě.

    OdpovědětVymazat
  26. :-))) mimo téma:
    ten ověřovač na vkládání komentů se zbláznil, vyberte všechny květiny - a tady jsou jen auta a hory, kytka žádná.

    OdpovědětVymazat
  27. 24. jojo, jedeme :-)) ale je to volba. někdy nevědomá, ale pořád ty kulisy jsou. Bez nich ... bych neexistovala jako osoba. tedy nebyla bych schopna se jako osoba identifikovat.

    OdpovědětVymazat
  28. 26
    Zůstaň trvale zalogovaná a nebudeš muset nic ověřovat.

    OdpovědětVymazat
  29. 27
    Sebeidentifikace patří do ranku rozumu, když vnímáš, je kontraproduktivní.

    OdpovědětVymazat
  30. Byl to tehdy úžasnej čas...
    Dodneška se mi ten úžas vrací, když si uvědomuju, co to bylo... za jedinečnost, mimořádnost... dar...
    Dodneška od něj dostáváme tu a tam nějaký jeho text, když cítí něco mimořádného v souvislosti s námi.
    Většina z naší tehdejší třídy si s ním už dávno tyká (když nás dostal do třídy, bylo mu cca dvakrát tolik co nám), pro mě je pořád Pane Profesore.

    OdpovědětVymazat
  31. Je Suis Comme Je Suis
    https://www.youtube.com/watch?v=1gsJ6Wkoows

    Překlad:

    Jacques Prévert - Jsem jaká jsem

    Já jsem vždycky jaká jsem
    Jsem prostě taková
    Když mám chuť směju se
    I když se nikdo tak nechová
    Mám ráda koho ráda mám
    A není to moje chyba
    Že je to vždycky někdo jiný
    Kdo mě tu v noci líbá
    Jsem vždy jaká jsem
    Jsem prostě taková
    Něco jiného kdo po mně chce
    Ať si mě vychová

    Stvořená k milování
    Na tom se těžko co změní
    Podpatky vysoké
    A tělo ztepilé
    Prsa mám tvrdá dost
    A pod očima kruhy
    Pojďte Jsem pro radost
    Co pak cítí ten druhý
    Co je vám do toho
    Vždyť já jsem jaká jsem

    A nic vám není do toho
    Příběhu co se mi stal
    Ano Milovala jsem někoho
    On mě též miloval
    Jak děti jsme se měli rádi
    Prostě byla to láska
    Která už náhle není
    Když se ti líbím proč ti to vadí
    Jsem tu abys mě laskal
    A na tom se sotva co změní

    OdpovědětVymazat
  32. 32. Ano, skvělá......
    Přece jen mi je blbý opisovat sem celou knížku :-))
    těší mě, že J.P. inspiroval.

    OdpovědětVymazat
  33. mějte se...
    jdu pracovat.

    OdpovědětVymazat
  34. 32
    ad báseň - zajímavý je, že když ji čtu, poznávám, že je z Francie! Možná je to kvůli tématu, znám ho ze starých fr. básní / písní. Nebo kvůli lehkosti a zpěvnosti, jakou má francouzština a jakou ten překlad zachoval?

    OdpovědětVymazat
  35. Ano,Prevert zpívá.
    I o smutných věcech zpívá...smutně.
    Ale Jeffers křičí,pláče,šeptá...ta tragedie Kasandry níže mi nahání husí kůži,tu bych třeba z Preverta nikdy neměl,ačkoliv se ani on nevyhýbá tragice.
    Prostě dva páni básníci,každý jiný,ale ani jeden nemá zavřený oči.
    Což je to,co dělá umělce umělcem.

    OdpovědětVymazat