Matka plete
Syn do války se plete
Matka si myslí to je docela přirozené
A do čeho se otec žene?
Splétá obchody
Jeho paní svetr plete
Jeho syn do války se plete
Otec se plete do obchodů
Otec si myslí to je docela přirozené
A syn co syn
Co si myslí syn?
On si nemyslí vůbec nic uprostřed boje a min
Ten syn jeho matka plete otec obchody splétá a syn
Do války se plete
Až skončí válečná zápletka
Bude splétat obchody se svým otcem
Válka pokračuje matka pokračuje plete
Otec pokračuje obchody splétá
Syn nepokračuje je po něm veta
Otce s matkou na hřbitov bolest žene
Oba si myslí že je to docela přirozené
Život pokračuje s pletením válkou a obchody
Obchody války svetry války
Obchody obchody a zas jen obchody
Život spletený se hřbitovem.
Pro tebe má lásko
Šel jsem na trh s ptáky
a koupil ptáky
pro tebe
má lásko
Šel jsem na trh s květinami
a koupil květiny
pro tebe
má lásko
Šel jsem na trh s starým železem
a koupil řetězy
s těžkými okovy
pro tebe
má lásko
A potom jsem šel na trh s otrokyněmi
a hledal jsem tě tam
ale nenašel jsem tě
má lásko.
Ještěrka
Ještěrka lásky
zase mi prchla nakonec
V prstech mi zbyl jen její ocásek
Dobře mi tak
Chtěl jsem ji mít jen pro sebe já lakomec.
Zrazení milenci
Já měl lampu
a ty světlo
Kdo prodal knot?
Kytice
Co tu děláš dívenko malá
s květy jež si právě natrhala
Co tu děláš dívko řekni mi
s květy květy již uschlými
Co tu děláš ženo půvabná
s květy jejichž svěžest uvadla
Co tu děláš stařeno schýlená lety
s květy jež zmírají posléze
Čekám vítěze.
Strážce majáku má ptáky příliš rád
Tisíce ptáků přilétají k světlům jako k magnetu
tisíce ptáků padají tisíce se jich zřítí
tisíce ptáků osleplých a omráčených za letu
tisíce tu jich umírají
Strážce majáku už nemůže vydržet ta jatka
má ptáky příliš rád
zakleje Vysrat se na tu práci rasí
A všecka světla zhasí
Na moři ve tmě najíždí loď na útesy
jde ke dnu loď jež pluje z ostrovů
loď vrchovatě naložena ptáky
tisíci ptáků z ostrovů
tisíci utonulých ptáků.
Ztracený čas
Před branou továrny
se náhle dělník zastaví
nádherné počasí spustí mu křik u hlavy
jak se muž obrací
a dívá do slunce před prací
je zlaté úplně kulaté
je jako dětičky usmáté
muž do zlata zamrká
rodině
Poslechni bratře Sluníčko
taky se ti zdá
že je to blbé maličko
ztratit tak zlatý den
u šéfa v honičce za ziskem?
Tím hůř
Otevřete tomu zablácenému psovi
Tím hůř pro ty co nemají rádi psy
Otevřete tomu psu zaneřáděnému až za ušima
Tím hůř pro ty co nemají rádi bláto
co nechtějí rozumět
co nevědí co je to pes
co nevědí co je to bláto
Otevřete tomu psovi
ať se tu s chutí otřepá
Psa můžeš vydrhnout
bláto můžeš umýt
i vodu můžeš vyčistit
Ale nikdo nikdy neočistí
ty co říkají že mají rádi psy
ovšem s tou podmínkou že...
Špinavý pes je čistý
bláto je čisté
i voda bývá často čistá
Ale ti co říkají Ovšem s tou podmínkou že...
ti nejsou čistí
nikdy ne.
...
A furt a furt tu knížku čtu.
OdpovědětVymazatdokola, dokolečka a furt mě baví a furt ji nemám dost.
Děkuji, velmi dobré. Třeba ta o psovi... bez podmínek
OdpovědětVymazatU těchhle věcí založených na posunech významů se slovy se skláním nejen před autorem samým, ale i před překladateli.
OdpovědětVymazat3. Ru, překladatelé, vidíš to.....nevnímáme je...u těhle věcí...neuvědomujeme....opomíjíme.....zapomenuti...jen autor zůstává....a když už někdo na nějakého překladatele vzpomene, tak většinou jen v tom smyslu.....no, to je ale blbě přeložený....originál je úplně jiný.
OdpovědětVymazata protože tahle knížka je výběr, sbírka - průřez autorovou tvorbou, v jeho různých obdobích, tak je tu i několik překladatelů, ale chvíli mi to dalo, než jsem je našla napsané. je jich tady uvedených sedm.
OdpovědětVymazatVnímám i překladatele... u všech cizích textů je velmi důležitý. třeba překlady Tao te ťing od Lao c, každý to přeložil trochu jinak. Překladel a s původním básníkem musí vnitřně nějak souznít... naladit se na stejnou vlnu
OdpovědětVymazatKdyž mě někdo upozorní na zajímavý text, jdu hned na Wiki... a podívám se kdo to je, jeho životopis, osudy, kde žil, jak umřel etc...je to pro mě důležité pro porozumění textu, zda se mohu textu odevzdat. kdo ho píše a proč :-)
OdpovědětVymazat6. Ratko,Tao te ´ting od Lao-c - překladatele nelze přehlédnout :-) tam to je profláklý. tam je věnována velmi dlouhá předmluva o tom jak ta překladatelka se do toho nořila - Berta Krebsová a samozřejmě jsou i další, kdo tu knihu překládali. Knihy o učeních - jazykověda, protože úplně jiný jazyk, jiná kultura a jiné myšlení především - jiný jazykocit - tak tam jsou i vysvětlivky pod čarou, psaní, významy.
OdpovědětVymazat7
OdpovědětVymazatNe!!
To nikdy nedělám předtím, než si text přečtu a vstřebám čistě jen ho.
Ten text je důležitý! Ten je čistý a je tím, co ve mně má nějak reagovat působit, co jemi přínosem.
Kdo je nebo jaký je autor, je vzhledem k mému postoji k textu irelevantní, nikdo z nás nemá šanci druhého postihnout obsáhnout skutečně celého takového jaký je či byl, natož nějaká wikipedie...
Absolutní vlastní klec, tímhle podmiňovat/ovlivňovat svoje vnímání čehokoli existujícího už dávno na autorovvi samostatně, jen preventivní sebeobrana a schéma. Berla jaxviň.
Jasně, že když mě ten text zaujme a zpracuju ho v sobě, podívám se pak, kdo ho vyprodukoval. Ale to je proto, že pak mě zajímká už ten člověk jako člověk, což je jiná fáze přínosu, poznávat lidi a jejich různorodost, šíři... pohnutky, myšlení...
7. Mám to přesně opačně :-)
OdpovědětVymazatbud mě něčí text zaujme a vnímám ho a čtu ho a pak později se pídím dál - o autorovi.
a nebo mě nezaujme text, hudba, obraz - a nic. nečtu nic, nepídím nikde. nic.
9. každý to máme nějak :-) proč se nechat zahlcovat dlouhými texty
OdpovědětVymazatVětšinou si přečtu začátek... tedy věnuji textu určitý čas. Pokud text vyvolá zájem či zvědavost... přečtu si kdo ten text napsal. Je to pro mě zásadně důležité. Text i autor jsou nerozluční. tvoří jeden celek.
11. nemáš to opačné :-)
OdpovědětVymazatMožná jsem to napsala zmatečně... jdu hned na wiki :-) to ano, ale nejdřív teda musím vědět kvůli čemu tam mám jít ... takže musím si něco předtím přečíst.
OdpovědětVymazat11.
OdpovědětVymazatProč bych se měla nechat zahlcovat dlouhými texty? Po pár větách či odstavcích přeci vím, jestli to chci číst dál, nebo ne.
Navíc si to můžu napřed jen prolítnout rychločtením a teprv pak jet pomalu a soustředěně slovo za slovem.
Daleko zahlcujícnější mi přijde hledání na internetu a studování něčeho o někom. :-))
Opakuju: Pro vyznění textu konkrétnímu čtenáři je autor nedůležitý.
Autor posílá text do světa, odtrhává od sebe, extrahuje.
Nejsi-li schopná přijmout text sám o sobě, nejsi podle mě schopná ho nechat do sebe pustit vůbec. Jen si ho oblíkneš do košilky a kabátku, eventutelně do šatiček, aby pasoval stylem do příslušné krabičky, už předem připravené.
Představa, jak skrze filtr svých představ o autorovi/rce čteš všechno na netu, mě upřímně děsí.
OdpovědětVymazat14. ne nejsem schopna přijmout text sám o sobě, vem to prosím na vědomí a vyvoď si z toho závěr. Děkuji.
OdpovědětVymazat16
OdpovědětVymazatNo, právě už jsem vyvodila, v té 15.
Už to rozebírat nebudu.
16. :-) Ratko, jo, tímhle tvým přístupem objevíš jiné věci - někdy bývá to, že přímo autorův život předčí, je zajímavější, než jeho samotná tvorba. :-)
OdpovědětVymazat....tedy lepší, pikantnější, živější, zajímavější číst o autorovi, než přímo jeho. :-)
18. Umění je s autorem propojené. Umělec vkládá do díla sám sebe. vpečeťuje se do něj. nemusí to být jen text, může to být obraz nebo píseň. Oživením textu, obrazu písně oživuji i tvůrčí okamžik.... umělce. Propojuji se s tím okamžikem tvoření. Vciťuji se do něj. Je pro mě důležité znát alespoň přibližně "kulisy" v kterých se to vše dělo... přibližně. jasně že jen přibližně. k oživení taky dochází jen přibližně. vše je pomíjivé... ale když se třeba díváme na van gogha, jeho noční oblohu... oživuje se obrazem mysl umělce, jak se díval. co viděl.
OdpovědětVymazat20. přivádí mě to v úžas... :-) právě v tom spojení, tvůrce a jeho dílo.
OdpovědětVymazat19
OdpovědětVymazatJsou na to tři "odpírací" odpovědi:
1)To jde i bez toho, že bys o něm něco věděla, stačí nechat působit a cítit, nebo
2)je to stejně jen tvoje představa, nastavená tím doplněným filtrem, a nebo
3) umělcovi je vcelku upr, jestli se s ním propojíš, jemu jde hlavně o to, aby jeho dílo s lidma nějak cloumlo. Ale jak má mít radost z tvorby cloumajícího díla, když s tebou necloume to dílo, ale tvoje představa toho někoho, kdo to tvořil?
Ale teda, i kdybych přistoupila na tvůj způsob, tak kdybych měla soudit na základě úspěšnosti/přesnosti/trefenosti tvých propojení se s některými autory textů na blogách, tak ti to teda moc nefunguje... ;-))
20 - jo, to mě taky.
OdpovědětVymazatAle až potom, v té druhé fázi. Až se zevnitř sebe, z jednosměrného, silně dovnitř vtahového přijímání toho díla obrátím zas ven, k vnímání/poznávání člověka. K naladění se na něj.
19. "umění je s autorem propojené" to, ano, to tu nikdo nepopírá.
OdpovědětVymazatjenže.....umělcem nemůže být každý a nebo dokonce i ti umělci jako Van Gogh byli "umělcem" prohlášené a uznávané až po smrti....
no, není to jen tak, být umělcem.....hodně to stojí....a trefit dobu, způsob jak se (sebe)prezentovat. a díky za to, že tedy existují "návody" jak se na umění - dívat, vnímat, cítit. - i onu dávnou dobu, kterou my nežijeme.
...."kulisy"....hezky řečeno....jedeme v nich všichni a všechno....
OdpovědětVymazat:-)
23
OdpovědětVymazatBarčo, můj třídní na gymplu byl (ještě je, ale už není třídní) básník a měl hodně blízko k veškerému umění. Kolikrát nás vláčel k nějakým obrazům, nutil nás u nich vyjadřovat svoje pocity, prvotní myšlenky bez přemýšelní, v hodinách češtiny pouštěl hudbu... Nechával nás se s ním kvůli těm pocitům a volně vyskakujícím myšlenkám hádat.
Učil nás vnímat.
Není pravidlo. Všechny pravidla a poučky jsou jen berličky. Je jen cítit. A nebát se ten cit v sobě pustit. Nebát se, že je jiný, než mají ostatní nebo než jsem já sám čekal. Věřit mu. Věřit sobě.
:-))) mimo téma:
OdpovědětVymazatten ověřovač na vkládání komentů se zbláznil, vyberte všechny květiny - a tady jsou jen auta a hory, kytka žádná.
24. jojo, jedeme :-)) ale je to volba. někdy nevědomá, ale pořád ty kulisy jsou. Bez nich ... bych neexistovala jako osoba. tedy nebyla bych schopna se jako osoba identifikovat.
OdpovědětVymazat26
OdpovědětVymazatZůstaň trvale zalogovaná a nebudeš muset nic ověřovat.
27
OdpovědětVymazatSebeidentifikace patří do ranku rozumu, když vnímáš, je kontraproduktivní.
25. úžasný!
OdpovědětVymazatByl to tehdy úžasnej čas...
OdpovědětVymazatDodneška se mi ten úžas vrací, když si uvědomuju, co to bylo... za jedinečnost, mimořádnost... dar...
Dodneška od něj dostáváme tu a tam nějaký jeho text, když cítí něco mimořádného v souvislosti s námi.
Většina z naší tehdejší třídy si s ním už dávno tyká (když nás dostal do třídy, bylo mu cca dvakrát tolik co nám), pro mě je pořád Pane Profesore.
Je Suis Comme Je Suis
OdpovědětVymazathttps://www.youtube.com/watch?v=1gsJ6Wkoows
Překlad:
Jacques Prévert - Jsem jaká jsem
Já jsem vždycky jaká jsem
Jsem prostě taková
Když mám chuť směju se
I když se nikdo tak nechová
Mám ráda koho ráda mám
A není to moje chyba
Že je to vždycky někdo jiný
Kdo mě tu v noci líbá
Jsem vždy jaká jsem
Jsem prostě taková
Něco jiného kdo po mně chce
Ať si mě vychová
Stvořená k milování
Na tom se těžko co změní
Podpatky vysoké
A tělo ztepilé
Prsa mám tvrdá dost
A pod očima kruhy
Pojďte Jsem pro radost
Co pak cítí ten druhý
Co je vám do toho
Vždyť já jsem jaká jsem
A nic vám není do toho
Příběhu co se mi stal
Ano Milovala jsem někoho
On mě též miloval
Jak děti jsme se měli rádi
Prostě byla to láska
Která už náhle není
Když se ti líbím proč ti to vadí
Jsem tu abys mě laskal
A na tom se sotva co změní
32
OdpovědětVymazatPěkný. Dost hodně.
32. Ano, skvělá......
OdpovědětVymazatPřece jen mi je blbý opisovat sem celou knížku :-))
těší mě, že J.P. inspiroval.
mějte se...
OdpovědětVymazatjdu pracovat.
32
OdpovědětVymazatad báseň - zajímavý je, že když ji čtu, poznávám, že je z Francie! Možná je to kvůli tématu, znám ho ze starých fr. básní / písní. Nebo kvůli lehkosti a zpěvnosti, jakou má francouzština a jakou ten překlad zachoval?
francouzský šanson...
OdpovědětVymazat25. Ru, díky.
OdpovědětVymazatAno,Prevert zpívá.
OdpovědětVymazatI o smutných věcech zpívá...smutně.
Ale Jeffers křičí,pláče,šeptá...ta tragedie Kasandry níže mi nahání husí kůži,tu bych třeba z Preverta nikdy neměl,ačkoliv se ani on nevyhýbá tragice.
Prostě dva páni básníci,každý jiný,ale ani jeden nemá zavřený oči.
Což je to,co dělá umělce umělcem.