pondělí 25. ledna 2016

Taje











20 komentářů:

  1. taje venku, taju i já uvnitř.

    OdpovědětVymazat
  2. Noneke (jak by řekl echtovní Pražák).
    Jak taješ? Je to tajný? :-)

    OdpovědětVymazat
  3. ... lépe napsáno: No neke!

    OdpovědětVymazat
  4. 2. :-)
    taje, tajné, (jino)taje.
    Ne, není to tajný, já jsem to napsala nakonec k Ratce na blog.
    Tam se psalo o citech a pocitech, takže je to tam. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. city a po-city. to je zajímavé... po-city jako následek citů?

    OdpovědětVymazat
  6. 5. po-cit. Jako po něčem prožitém - takže cit - poté. po tom prožitém.

    OdpovědětVymazat
  7. napadlo mě právě že způsob prožívání (jak určitou situaci vnímáme) záleží na citu. tedy že cit je prvotní ... a pocity jsou již prožívaná situace v závislosti na prvotním základním citu (miluji nebo nesnáším).

    OdpovědětVymazat
  8. pocity jako počitky, jako vnímání, ucítění v tu chvíli, ne že je to po něčem.
    Pocit není až po prožitém, ale přitom, ten pocit je prožívání.

    Podle mojí perspektivy. Která se může měnit :)

    OdpovědětVymazat
  9. zkusím dát příklad jak jsme to myslela, opravdu jen ilustrativní. pocit studená a teplá... přičemž cit dává jen tři možnosti: příjemné, nepříjemné a neutrální.

    mám ráda teplé (citem), strčím prst do teplé vody a naskočí mi automaticky příjemná....(tento počitek je vyhodnocen jako příjemný citem)

    OdpovědětVymazat
  10. tedy pro hodnocení dané zkušenosti je třeba mít nějakou stupnici předem (měřidlo - šablonu) A taky ho máme. nevědomě ho máme uvnitř schované.

    OdpovědětVymazat
  11. 6. (po-cit) v přímém prožitku říkám si a cítím dobrý, vše v pořádku a ejhle dobrý. dobrý to nebylo vůbec a teprve za nějakou dobu vidím sebe a cítím teprve ted opravdu cítím a vnímám.......cvak. úplně jinej pocit, hlubší, mnohem mnohem tišší a přesto velmi intenzivní hluboko.

    OdpovědětVymazat
  12. ale nechci tu slovíčkařit. jen prostě to vnímám malinko jinak - u sebe. psychologie jistě mluví jasnou definicí - cit, pocit - totéž.

    OdpovědětVymazat
  13. 12
    Psychologie to nevidí jako totéž, pro psychologii je cit něco jiného než pro fyziologii.

    To, co popisuje Ratka, je cit ve smyslu citnost, tedy fyziologie. To, co popisuješ ty, je pojem psychologický.
    A to, co je fyziologicky cit (nost) je pro psychologii pocit.

    Sjednoťte si prostor myšlení, tj. stát a jeho úřední jazyk a třeba se domluvíte líp. :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Ale jinak tu přemýšlím už od včerejška a musím napsat, že přece i z hlediska psychologického jsou momentální pocity ovlivněné dlouhodobými city.

    Zamilovanej když jde se svým objektem citu a ukopne si palec v sandálech, tak je schopen se tomu i přes bolest smát, bud eto prostě jen škobrtnutí na jinak milé cestě s milým/milou – zatímco když půjde sám a nezamilován, s pocitem opuštěnosti od celého světa, a ještě navíc si ukopne palec v sandálu, tak bude nadávat, klít nebo brečet a vnímat tu bolest jako další životní křivdu, další smůlu toho dne. S daleko větší mírou pocitu bolesti v palci.

    Příklad jen, samo.
    Osobně jak chodím v žabkách celý léto, tak už ukopnutý palce snad ani neřeším, ze tří nákupů v Tescu s pojízdným vozíkem mi dvakrát krvácí palec. Ale asi už se mi zastesklo po létě, že se mi vybavil tenhle příklad. :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Teda palec většinou ne, jak si to tak vybavuju, věwtzšinou na noze malíček. :-))
    Na levým už ten nehet skoro ani nemám přirostlej, jak ho celý léto furt odloupávám.

    OdpovědětVymazat
  16. 13. 14. Ru, díky, že jsi to tady trochu rozklíčovala. :-)
    přiznám se, že mi to moc nejde uchopit rozumově, logicky....kříží se mi to hlavě ty pojmy s těmi významy v oborech.
    a ani nejsem schopna o tom přísně logicky uvažovat - úplně jednotlivě, nejde mi to.

    tady na uvedených příkladech mi to přijde logické vysvětlení....ale v reále u mě o samotě, mi to přijde trošku jinak a zase mi to nejde právě moc rozumově, logicky, srozumitelně :-) vysvětlit. spíše bych se do toho zamotala ještě víc.


    OdpovědětVymazat
  17. mě nejvíce pomohlo vysvětlení z jogy ( i buddhismu)... joga mi byla vždycky velmi blízká, srozumitelná oni to maji propracované a odzkoušené několika tisíci lety, dokázala jsem pak přesnějí uchopit co cítím, kdy je to jen pocit, kdy vnímám a kdy myslím ... tedy rozlišit jemné nuance. nenutím... jen doporučuji k nahlédnutí odkud čerpám. opravdu to mají skvěle rozpracované jako metodu sebepoznání a rozlišování. co je cit a co pocit. cit se váže k cítění tedy k bodu 2. nejsou to emoce, je to cítění. pomáhá to rozklíčit pochody a jevy...
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Skandha


    OdpovědětVymazat
  18. Já bych do toho radši nezabředávala, jinak budeme mluvit jeden o voze, druhý o koze, třetí o noze :-))

    Já bych totiž mluvila zase o jiném: pocitem myslím tělesný pocit, který přijde na základě nějakého podnětu zvenčí. A ten si uvědomím a můžu rozpoznat, kde se přesně projevuje a jaký to je a zastavit se u něj a říct si, co mi říká, co to znamená, na co reaguju. A to vždycky přinese nový malý sebepoznání.
    - např. leknu se, že jsem něco neudělala, všimnu si, kde ten pocit cítím a co mi připomíná a čeho jsem se vlastně lekla - následků nebo svojí vlastnosti nebo nadřízené osoby nebo čeho.

    OdpovědětVymazat
  19. na základě výše řečeného souhlasím s Ru, pokud mám vnitřní nastavení pozitivní - přijímám pozitivně i moje emoce a to co ze mě vychází je pozitivní, když mám vnitřní nastavení negativní tak vše je pytel pane stavitel, když jsem neutrální... odráží se přesně to co právě je. takže šťastně zamilovaný si klidně ukopne malíček nebo uřízne nohu a pořád bude šťastný.... a nešťastně zamilovaný může být zdravý jako řípa a půjde si hodit prova nebo dostane depku. uvnitř se mu totiž a priori nastavila šablona a přes ni všecko hodnotí a posuzuje. proto dvě naprosto stejné věci vyhodnotí stejný člověk různě podle toho jak je vnitřně citově nastavený (zda je uvnitř šťastný, zda má PMS, nebo ho bolí zub).

    OdpovědětVymazat
  20. zlehka off topic:
    https://www.youtube.com/watch?v=Gyk6FMPlvTE

    OdpovědětVymazat