Robinson Jeffers
Dokud ještě v posvátném městě - v Tróji -
kameny na sebe navršeny tvořily zdi a hradby
a řezby v jasanovém dřevě byly natřeny pestrými barvami
a vetkané obrazy se skvěly na čalounech,
a žili ti, kdo jsou teď mrtví - přisunuli jednou mříž
k jeskyni ve skále, kde měli doupě vlci.
Mne, malé děvčátko, tam tehdy přivedli, aby mi je ukázali.
To byl zápach! A jak vrčeli....A ty jejich oči -
Stejné oči mají příkré Mykény!
ˇO Bože, který jsi ochráncem poutníků,
popřej mi rychlou smrt.
Nikde nenajdu místo bez otřesů:
Světelné bouře bičují předhoří,
bouře hudby podemílá hory, takže vrávorají a klesají.
Tak mocnou hudbu vytvářejí hvězdy svým koloběhem,
že rozkmitává i kovové srdce země
jako struny harfy.
Na světě není taková věž se základy tak pevně zakotvenými
ve staletích, aby nezakolísala,
jako když malta byla rozmíchána vínem místo vodou
a mákem místo vápna.
Všecky do výše nakupené hmoty opile tančí:
Není v zahořklém Egyptě pyramida uprostřed pouště,
která by neposkočila, když vyjde Luna,
není na strašném Kavkazu nad Černým mořem hora,
která si nezadovádí pod hvězdami jako kůzle.
A já stůńu po stálosti.
Kéž bych měla žulové sandály zarostlé v žule!
Ale moje duše strhávána supími křídly se musí vydávat
na dlouhé lety do budoucna a nemůže zavřít oči:
Vidím zemi zalesněnou oštěpy, plemeno za plemenem
loupící uloupené.
Předem proklínám hlučné fanfáry chlubných, vždy jen
dočasných vítězů.
Říše za říší se rozplývá jako kupovitý oblak.
Vidím hořící města a města nově vznikající
se zkázou přikrčenou v nejbohatší pokladnici.
Vidím bouřlivý vzlet divokých labutí od ústí řek
a zástupy v otrockých zajetích. Ach oči moje,
trýzněné dějinami!
Proklínám do budoucna chtivost kruté slávy
já....já mrtvá Trója, násobená do nekonečnosti.
szš. 2. ročník. Recitační soutěž tuším Puškinův Památník.
OdpovědětVymazats touhle básní jsem se nadřela. Líbila se mi - moc. Silná, ačloliv jsem ji tenkrát nerozuměla a dodnes také nerozumím možná úplně všemu.
Před soutěží asi týden jsem onemocněla, ztratila hlas. Moji báseń dostala holčina z 3. ročníku, mohla ji číst. Měla nádherný silný hlas a výbornou recitaci, až mě mrazilo, nádhera, ta báseń byla pro ni s jejím hlasem jak stvořená.
Na báseń jsem lety zapomněla a zase znovu vzpomněla, hledala jsem ji na netu před pár lety, marně....
Ted ke mě nečekaně přišla o vánocích, Saul mi ji přivezl ve své knížce, aniž by to tušil :-)
(R.J - Maják v bouři)
Saule, díky a také díky za trpělivost. :-)
tu knížku máš tady u mě schovanou.....čeká na mé přečtení.
2. moc pěkné. rozumím tomu ve smyslu, že všechny vnější "hrady" a navršené věže se rozpadají... stůňu po stálosti, také tak
OdpovědětVymazatslovům a "ději" jsem rozuměla i tenkrát :-) ale spíše obsáhnout to jako celek, hlouběji.:-)
OdpovědětVymazatobsáhnout celek a hlouběji: podobně, jako když jsi najednou konečně rozluštila zenový koan.