pátek 22. ledna 2016

Kasandra v zajetí

Robinson Jeffers

Dokud ještě v posvátném městě - v Tróji -
kameny na sebe navršeny tvořily zdi a hradby
a řezby v jasanovém dřevě byly natřeny pestrými barvami
             a vetkané obrazy se skvěly na čalounech,
a žili ti, kdo jsou teď mrtví - přisunuli jednou mříž
             k jeskyni ve skále, kde měli doupě vlci.
Mne, malé děvčátko, tam tehdy přivedli, aby mi je ukázali.
To byl zápach! A jak vrčeli....A ty jejich oči -
Stejné oči mají příkré Mykény!
   ˇO Bože, který jsi ochráncem poutníků,
                    popřej mi rychlou smrt.


Nikde nenajdu místo bez otřesů:
Světelné bouře bičují předhoří,
bouře hudby podemílá hory, takže vrávorají a klesají.
Tak mocnou hudbu vytvářejí hvězdy svým koloběhem,
že rozkmitává i kovové srdce země
jako struny harfy.


Na světě není taková věž se základy tak pevně zakotvenými
               ve staletích, aby nezakolísala,
jako když malta byla rozmíchána vínem místo vodou
              a mákem místo vápna.
Všecky do výše nakupené hmoty opile tančí:
Není v zahořklém Egyptě pyramida uprostřed pouště,
               která by neposkočila, když vyjde Luna,
není na strašném Kavkazu nad Černým mořem hora,
               která si nezadovádí pod hvězdami jako kůzle.
A já stůńu po stálosti.
Kéž bych měla žulové sandály zarostlé v žule!


Ale moje duše strhávána supími křídly se musí vydávat
                na dlouhé lety do budoucna a nemůže zavřít oči:
Vidím zemi zalesněnou oštěpy, plemeno za plemenem
                  loupící uloupené.
Předem proklínám hlučné fanfáry chlubných, vždy jen
             dočasných vítězů.
Říše za říší se rozplývá jako kupovitý oblak.
Vidím hořící města a města nově vznikající
se zkázou přikrčenou v nejbohatší pokladnici.
Vidím bouřlivý vzlet divokých labutí od ústí řek
a zástupy v otrockých zajetích. Ach oči moje,
                trýzněné dějinami!
Proklínám do budoucna chtivost kruté slávy
já....já mrtvá Trója, násobená do nekonečnosti.







3 komentáře:

  1. szš. 2. ročník. Recitační soutěž tuším Puškinův Památník.
    s touhle básní jsem se nadřela. Líbila se mi - moc. Silná, ačloliv jsem ji tenkrát nerozuměla a dodnes také nerozumím možná úplně všemu.

    Před soutěží asi týden jsem onemocněla, ztratila hlas. Moji báseń dostala holčina z 3. ročníku, mohla ji číst. Měla nádherný silný hlas a výbornou recitaci, až mě mrazilo, nádhera, ta báseń byla pro ni s jejím hlasem jak stvořená.

    Na báseń jsem lety zapomněla a zase znovu vzpomněla, hledala jsem ji na netu před pár lety, marně....

    Ted ke mě nečekaně přišla o vánocích, Saul mi ji přivezl ve své knížce, aniž by to tušil :-)
    (R.J - Maják v bouři)

    Saule, díky a také díky za trpělivost. :-)
    tu knížku máš tady u mě schovanou.....čeká na mé přečtení.



    OdpovědětVymazat
  2. 2. moc pěkné. rozumím tomu ve smyslu, že všechny vnější "hrady" a navršené věže se rozpadají... stůňu po stálosti, také tak

    OdpovědětVymazat
  3. slovům a "ději" jsem rozuměla i tenkrát :-) ale spíše obsáhnout to jako celek, hlouběji.:-)

    obsáhnout celek a hlouběji: podobně, jako když jsi najednou konečně rozluštila zenový koan.

    OdpovědětVymazat