Jaro

Počátkem dubna jsme měli Pavlíkův byt uklizený, dokončený. Jeho sestra mě pozvala  domů do Roudničky na rodinný oběd.

 Pavlíka zve na rodinné obědy každou sobotu, nebo neděli. Kromě manžela , dětí a jejich partnerů tam s nimi bývá i její tchyně, která má těžkého Aizhamera (v současné době čekají na vyřízení LDN, babička už nemůže žít sama v Josefově, jako dosud, takže se o domácí péči střídá Jitka se švagrovou)

Rodinný oběd byl fajn, ve velmi pěkné přátelské atmosféře. Po obědě jsme jeli s Pavlíkem a s Jitkou i s babičkou do Josefova, babička byla předána švagrové a my s Pavlíkem jsme si malinko prošli procházku po hradbách Josefovské pevnosti, kde nás zastihl šílený déšt, odtud jsme šli do Jaroměře na vlak a jeli domů do Hradce.

---

Na Velikonoce Pavlík vymyslel, že pojedeme do Velichovek, kde navštíví a vyšlehá kolegyně z práce. Jeli jsme vlakem do Semonic a odtud pěšky procházkou přes Rožnov (tam kdysi také bydleli) do Velichovek. Těžce jsem litovala , že jsem si s sebou nevzala zrcadlovku, (nic jiného jsem v té době na focení neměla) bylo krásné počasí a bylo tam moc hezky.

Pavlík mě provedl celými Velichovkami - městečkem, jsou malebné, provedl mě jednotlivými provozy v lázních. Kolegyně byly překvapené, povídali jsme, uvařili nám čaj a kafe a došlo i na pomlázku. Kolem 15 hodiny jsme nastoupili přímo u lázní do autobusu a jeli do Jaroměře a odtud na vlak do Hradce. By to moc pěkný den. Chtěla bych se tam někdy ještě podívat.....

--- 

Pavlík toužil jet se mnou na výlet do Čs. ráje, při úklidových večerech jsem mu vyprávěla o svých podzimních výpravách. Toužil jet na Vranov, to jsem mu pomalu rozmluvila, kvůli kopci, terénu, bylo by to na něj moc, navíc on se bojí výšek, špatně vidí a je tam kamenitá cesta. Tak to po čase uznal a že teda  pojedeme na jiné výlety. Souhlasila jsem. Moje předsevzetí z minulého roku o samotářských výpravách po Čs. ráji vzalo za své.

Vymyslela jsem dva výlety a ten třetí, který on chtěl a který jsem mu slíbila o jeho narozeninách jsem odložila na neurčito.