Na Frýdštejně jsem naposledy byla jako dítě na školním výletě, tehdy se nedalo vylézt na věž ani sejít z "přízemí" o patro níž, kde bývaly stáje a sklady s potravinami pro potřeby hradu.
Počkala jsem si na prohlídku.
Kastelán vyprávěl nejen o dávné historii hradu, ale nejvíce nám přibížil novodobou historii, kdy hrad dostalo pod patronát městečko Frýdštejn, jak probíhaly rekonstrukce od 90 let. Jak tu bylo spousta dobrovolných místních horolezců a konzervovaly kameny ve stěnách, aby nedošlo k úrazu návštěvníků, vyprávěl o dobrovolných místních tesařích, o tom jak se dělaly schodiště a ke konci výkladu vyprávěl jak se tu natáčela pohádka O létajícím ševci a princezně Jasněnce. Moc hezká prohlídka a úžasný výklad.
Poslední ohlédnutí za Frýdštejnem a jdu směrem k Drábovně.
Nakonec jsem se rozhodla a běžela 4 km, vlak jsem stihla. Byl to krásný den.
Teda Barčo, tys běžela???! To já už teda neumím... :(. Tleskám a mávám!
OdpovědětVymazat:-), jo běžela, byla to nutnost, abych chytla ten vlak. Většinu cesty to bylo z kopce a po rovině. Byly doby, kdy jsem běhala často a ráda, téměř před deseti lety - bylo mi potom nejen dobře na těle, ale i na duši. Běhat dobře a rychle a s lehkostí mi už nejde kvůli levému koleni, dost mě zlobí, musím být opatrná na došlap i při chůzi, mám to tam uvnitř nějaké uvolněné a když špatně šlápnu, neskutečně to v něm bodne na zabolí. Běhat mi nejde, ale tu euforii kdysi z běhání - nejde zapomenout.
OdpovědětVymazat