Ranní Split

Cesta autobusem do Splitu - utrpení.

Přestože jsem po nočních, ne a ne na chvíli usnout. Ani půlka prášku na spaní mi nezabrala.
Za mnou sedí dvojice starších manželů a stále něco řeší.....pán sice na chvíli usnul, ale chrápe.
Paní vedle mě na sedačce si mluví dost často pro sebe, má čtyři igelitky, v nich asi milion šustivých sáčků a stále něco hledá, přendává.

Konečně chvíli ticho, jen vnímám motor autobusu, jak přibržduje, jak zrychuje......pomalu usínám a cvak, světlo a další čůrací zastávka.

K ránu kolem páté usínám a krátce po půl šesté konečná přístav ve Splitu.

Jsem úplně mimo, zdálo se mi tu chvíli polospánku něco z práce.
Potácím se z autobusu, nateklý nohy, brní mě, potřebuju na záchod a bolí mě příšerně hlava...honem najít brufen, záchod.....

Pomalu probouzející se Split.
Jemný teplý vítr, vstává slunce, popeláři, čistící vozy.
V přístavu voní čerstvé sladké pečivo z malých pekárniček, teplý čerstvý tvarohový šnek, skvělé.
Tak ještě ten záchod. Paráda. Probouzející se místní tržnice.

Diokleciánův palác, opuštěný, tichý, bez lidí.... jak zakletý. Jen tu a tam pobíhají pohublé kočky a pozorují mě, tu a tam se otevřou dveře, kde v paláci bydlí místní lidé, potkávám v uličkách několik pejskařů....brufen zabral, je mi líp.

Jdu k soše sv. Řehoře - šáhnout si na jeho palec u nohy, pro štěstí.
A odtud k přístavu, kde otevírají první kavárny.
Dávám si kafe a dívám se na přístav, ranní pomalu začínající cvrkot a lodě.

V 8:10 - podle pokynů jsem na nástupišti na trajekt na Vis.
Vyplouvá v 9:00, ale už ted je tu fronta lidí, aut a autobusů....a konečně i já se probouzím a je mi dobře.

                                                                                                                                         Chorvatsko, Vis.