neděle 7. dubna 2019

První jarní společný cyklovýlet

Na Kunětickou Horu.


Naše trasa:
Ode mě z domu po nové cyklostezce do Vysoké nad Labem. Odtud část cesty po Labské stezce č. 2.
Po stezce č.4125 do Borku, přes Újezd u Sezemic, Bohumileč, Dražkov, Lukovnu, odtud na Počaply, Kunětice a Kunětickou Horu.

Tam jsme si dali výborný oběd, pohladili si zvířátka, zaskočili na hranici Království Perníku.

Z Kunětické Hory na Hradiště na Písku, Srch, přes Čeperku do Opatovic nad Labem a opět do Vysoké nad Labem a po nové stezce domů. Celkem asi 45 km.


Krásná cesta.

Podél Labe, po malých ospalých vesničkách, kolem polí, kolem rybníku, kolem rozpadlých zemědělských stavení, část cesty přes malebné Kunětice s horizontem hradu.
Přes lesy, přes krásný březový hájek.
Modrá obloha a různorodá krajina.
Lázně na duši, ticho, klid, vpíjet se do krajiny.

Nepotkali jsme na cestách téměř žádné lidi - až na Kuńce, tam byla hlava na hlavě.

Nefotila jsem :-(
ale mám ty obrazy krajiny stále před očima.
(Příště budu fotit víc.)













Po výletě jsme zaskočili na pivo. U vedlejšího stolu seděl Pavel Dobeš. Nepoznali jsme ho hned, teprve až Saul mě upozornil na jeho známý hlas. Byl to on. Zestárl, zešedivěl, ale hlas mu zůstal stejný.


Byl to moc pěkný výlet.
Díky Saule.







33 komentářů:

  1. Dívám se do svého cestovního excelového deníčku, kdy jsem měl za posledních 6 let, co si to značím, nejjarnější celodenní cyklovýlet.
    Samý květen, loni 7.4. a tento byl 23.3., takže vyhrává.
    Díky tomu časnému datu asi taky byly cyklostezky ještě sjízdné, jinak je na nich nechutně moc kupodivu cyklistů, jak jsem včera zjistil.
    No jinak není moc co dodat, žádný defekt, žádný pád…na první výjezd je těch 50km tak akorát a Barča se svým cyklotankem s pancéřovaným rámem a košíčkem na pórek bojovala statečně:-)
    Na Kuňku úplně nahoru až ke hradu jsme nelezli, to zase někdy příště.

    OdpovědětVymazat
  2. 1.teda, to prvenství mě potěšilo. :-)
    cyklotank s pancéřovaným rámem a košíčkem na pórek :-)))
    jen si říkám, že když si chci pořídit časem nové kolo, na co se budu pak vymlouvat, až ho budu do kopečka tlačit :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Mooc pěkné, celkově to tam na severu máte pěkné. My byli minulý týden na Teplicko- Adršpašských skalách a bylo to lepší než jsem očekávala :-) Od vás kousek

    OdpovědětVymazat
  4. Takovýho sportu!
    A dokonce s košíčkem na pórek! :- DDD

    3 ratko
    a jak ti připadá pocitově ten kraj na severu v Adršpachu a okolí?

    OdpovědětVymazat
  5. 3. Ratko, se Saulem máme rest :-) ne přímo Adršpach, ale kousek vedle Broumov a Broumovské stěny. Moc ráda bych na Hlavńov - Hvězdu, Supí hnízdo a Kovářovu rokli a dolů směrem na Suchý důl a pak naproti na Ostaš - zkrátka takový víkend na Broumovsku :-)
    Přímo Adršpach mě neláká, moc komerční, moc lidí.

    OdpovědětVymazat
  6. 4. Liško, Já mám obavu, že vážný sport začne s novým kolem :-) Kdepak, Saul mě nebude šetřit :-)) ted na starým kole je to pořád sranda v trávě :-)

    OdpovědětVymazat
  7. 6. na druhou stranu, vím, že bych měla víc trénovat - nejen kolo, ale i běh, dokonce se mi i chce....v létě se chystám na turistický zájezd (neprozradím zatím) a nechci tam trpět, ale chci si ho užít...ještě jsem s tréninkem nezačala a letí to :-( a bojuju s časem i s unavou a i sama se sebou. a při tom vím, že mi pohyb dělá hodně dobře, na těle i na duši.

    OdpovědětVymazat
  8. O Adršpachu jsem nevěděla nic, proto to si byla pro mě taková pecka :-) Taky jsme tam byli úplně sami. Stejně jako na cestě do teplických skal. Takže líbilo se mi. naštěstí jsem na Ostaši byli první den, kdy jsme ještě teplické a adršpašské skály neviděli. No a na broumovských jsme byli... a předčasně odjeli :-) Né že by byl špatné, to vůbec ne. Ale víceméně tak nějak ve stínu. prostě jsme ten teplickoadršpaský nářez nemomhli rozdejchat :-)

    OdpovědětVymazat
  9. 4. Pocitově tak nějak ... pustina. tak trochu deprese, prach a zanedbanost. KOnec světa.

    OdpovědětVymazat
  10. Tedam trávím večer v práci, protože dopískovávám desku po poruše mašiny, a mám tu ještě ve čtečce i barču - a musím napsat, Ratklo, že s tou pustinou jsi mě vyšokovala. Znám to tam an severu, všecko to mám projitý, sama i s dětma, a pustinu si představuju jinak. To byylk kdysdi Jizerky, když na nich nic nerostlo, všecko zrzavý. Ale Broumovský stěny prostě nádhera! Romantika jako blázen, malebno a divočina. Pustina ani omylem. :-)

    OdpovědětVymazat
  11. 10. jj. příroda nádherná, tu tak vychvaluji do nebe. TAkže je jasné že jsem neměla na mysli přírodu.

    OdpovědětVymazat
  12. jj. chudej kraj. klidno. přesně co mi vyhovuje :-)
    Ádr považuju několik let - jet tam v létě i na podzim za sebevraždu, něco jako Sněžku, Český ráj - hotový Václavák, fronty, davy lidí, hluk. několik let po sobě uzavřený v létě vstupy, dokonce demonstrace poláků, že se tam nemůžou dostat, policie u vjezdu. děs.

    ale chápu, že pro člověka, který tam nikdy nebyl dříve - velké ách :-) já to znám z doby minulé, a ted už spíše pro mě zklamání z toho ruchu tam a z té komerčnosti.

    OdpovědětVymazat
  13. 10. Broumovský stěny mám spojený taky dost s mládím, s místníma trempskýma osadama, v Suchodole kdysi býval starý mlýn a tam se hrávalo country.....no, nebyla jsem tam přes 20 let, tak bych tam zase někdy ráda jela. bohužel ty cesty na ty malý osady si už nepamatuju. Red West apd.

    OdpovědětVymazat
  14. dokonce jsem v tom kraji hodně jezdila na kole. Na dámským favoritovi :-)

    OdpovědětVymazat
  15. 12. My tam byli úplně sami. Bydleli jsme v Penzionu u Skalního potoka nebo tak nějak takže jsme nic neplatili a došli pěšky z teplických až do adršpašských a nepotkali cestou jediného člověka. Vylezli jsme po žebříku nahoru asi o 260 šprušlích nahoru na skálu a koukali večer když již zapadlo slunce. Nikdo tam nebyl. A v penzionu jsem byli sami. když jsme odjížděli, přišla polská skupina asi 5 lidí. Vím že tam bývá šrumec, viděla jsem to v televizi.

    OdpovědětVymazat
  16. tak to jste měli štěstí. :-)

    OdpovědětVymazat
  17. 14. si vzpomínám, že ze Suchýho dolu jsem to vyšlapala na Slavný - neuvěřitelný. :-)

    OdpovědětVymazat
  18. no, zkrátka broumovský stěny krásnej kraj :-)
    a v Hlavnově hospoda u Doležalů a procházkou ke kapli na Hvězdu a pak už ke Kovářce....krásný časy.

    OdpovědětVymazat
  19. a nemůžu nevzpomenout na Božanov :-)

    kdepak, nádhernej kraj, musím se tam někdy zase podívat. :-)

    OdpovědětVymazat
  20. 19. to je nedorozumění, netvrdím že není ten kraj krásný. určitě se tam ještě vrátíme, moc se nám tam líbilo. I když jsme byli úplně zničeni. Chodili jsme 8-9 hodin denně, pořád nahoru dolů. jj. Broumovské jsou velice romantické, nádherné vyhlídky seshora. Kdo ale prochází městečka a vesnice a dívá se, tak vidí kolik fabrik je opuštěných a rozpadá se, že vedle nich byly postavené nádherné vily bývalých podnikatelů či drobné šlechty a rozpadají se, že cesty jsou samý výmol a že vesnice jsou dost opuštěné. Broumovský klášter je taky smutný...stejně jako pán co se o něj stará.

    OdpovědětVymazat
  21. 20. ale ano, je to chudý kraj. Náchod, Hronov, Police nad Metují není tam práce, hodně lidí odtamtud dojíždí za prací.
    Co se týče Broumovského kláštera viděla jsem ho kdysi v dezolátním stavu s jedním mnichem - ten nám kdysi ukazoval ruiny i uvnitř, kde to nebylo až tak rozpadlé a to byl teprve smutek. Ted |broumovský klášter zažívá boom po opravě, tak nevím proč byl pán smutný. ale jinak baroko jako takové působí těžce, takže i ten klášter může po opravě působit dusivě, těžce.

    OdpovědětVymazat
  22. 21. zas tak moc opravený není :-) řekla bych že je opravený tak trochu, aby do něj neteklo a nerozpadl se. Jinak zevnitř je vidět že je to hodně zničené...

    OdpovědětVymazat
  23. JInak je novodobá historie broumovského kláštera celkem pohnutá, vyprávěl nám o ní ten pán co byl smutný. tohle je z wiki: V roce 1950 byl klášter upraven na internační tábor pro řeholníky, následně sem byly sestěhovány řeholnice různých řádů. Internované sestry zde žily za nelidských podmínek a byly nuceny pracovat v továrnách a v zemědělství v Broumově a okolí. Odlehčení situace přinesl teprve rok 1968, kdy díky politickým změnám mohly sestry nastoupit službu v charitních domovech. Od roku 1974 sloužil hlavní objekt Státnímu ústřednímu archivu k uložení přísně střežených fondů, po roce 1980 začala příprava neprovedené rekonstrukce. V Broumově zůstaly pouze sestry dominikánky, jež zde pekly hostie pro všechny farnosti v Čechách a na Moravě. V roce 1990 přesídlily do ženských klášterů na Moravě.
    A současnost: V roce 1990 dostali budovy v restituci zpět břevnovští benediktini. Pod vedením opata Opaska nejprve opravili budovy v Břevnově, pak se snažili opravit a osadit také broumovský klášter, v němž zůstalo Městské muzeum. Faru však nadále vedl kněz řádu premonstrátů ze Želivi, za kterým posléze přišel jediný řádový bratr Gereon, počítaný mezi bratry laiky.

    Od počátku 21.století nežije v klášteře žádný příslušník benediktinského řádu. Opatství je nadále administrováno z Břevnova (administrátorem je Prokop Siostrzonek). Komplex kláštera byl zařazen do Programu záchrany architektonického dědictví České republiky, neboť klášter byl po letech komunistické devastace ve zchátralém stavu. Klášter i jeho zahrada prošly v roce 2014 rozsáhlou revitalizací. Klášter je otevřen celoročně, sedm dní v týdnu, a nabízí jak tradiční, tak speciální prohlídky a posezení v klášterní kavárně Café Dientzenhofer. V prostorách památky nyní funguje Vzdělávací a kulturní centrum Klášter Broumov, které zde pořádá koncerty, hudebně-naučné večery, vědecké besedy ScienceCafé, Univerzitu třetího věku, vernisáže v Galerii Dům a řadu dalších kulturních a vzdělávacích projektů. Od května 2015 klášter nabízí také nové ubytování Dům hostů.

    Jen tak pro zajímavost. V ten den jsme byli jediní návštěvníci kláštera. proto jsme obdrželi také osobně osobitý a detailní výklad,spíše to byla diskuse k tématu.

    OdpovědětVymazat
  24. 23. No vida, tak to byl asi bratr Gereon, co nás tam tehdy provázel a dali jsme mu 200 Kč do sbírky.
    K té historii - řekla bych, že žádný klášter to neměl za minulého režimu lehké. A před nějakým časem jsem shlédla dokument o Sázavském klášteru a tam je to teprve smutek, tam jim to doslova bratrům mnichům padá na hlavu, přestože se snaží klášter svépomocí opravit a žít tam, a nakonec to zašlo tak daleko, že klášter musei podstoupit jinému majiteli, tuším a ten to nechá zrenovovat stavební firmou.
    a tomu uplně novému - ano,řekla bych, že to žije a je k užitku široké veřejnosti. což mi přijde dobré. - vzájemně

    OdpovědětVymazat
  25. Po mě je velkým překvapením, kolik takových historických kulturních perel u nás máme.

    OdpovědětVymazat
  26. to určitě.
    ale to samé zámky a hrady - to se třeba s cizinou nedá srovnávat a cizinci co sem jezdí nám to závidí a obdivují. protože v cizině se všechno jedná o soukromá uzavřená sídla a když už něco pro veřejnost tam je - tak minimum dobového zařízení a mobiliářů.

    OdpovědětVymazat
  27. 25. a je toho tolik, že ani po té naší malé republice se to nedá všechno sjezdit a vidět.

    OdpovědětVymazat
  28. 27. myslela jsem to i ve smyslu, že se to nedá všecko udržovat a opravovat.

    OdpovědětVymazat
  29. 9 dík, ratko.

    Ratka mi jen odpovídala na otázku, ja jí pocitově připadá ten kraj. Protože mně připadá hodně pochmurnej.Deka jakoby na něm ležela. Adršpach a okolí, Broumovsko (Náchod a Hronov ne) a i některý jiný části severu čech u Děčína. Je to nějak spojený s těma skalama, ale já v Adršpachu do skal nikdy nešla, jen vesnicí, do luk a lesů, do těch stěn vůbec. Asi mi připadaj pochmurný vesnice, co jsou blízko skal, takový hrozivý. A u Adršpachu - u Zdoňova - to pro mě ještě podtrhuje historie z doby odsunu němců, kdy jich skupina putovala a nechtěli je lani na jedný straně hranice. Potkala je tam v jednu chvíli osmnáctiletá Češka a zrovna to byla ta chvíle, kdy je místňáci přišli postřílet. bylo to jednodušší, nže se zabejvat tím, co s nimi. A ti místňáci tam dál žijou a jejich rodiny.

    OdpovědětVymazat
  30. 29
    Mně nepřipadají pochmurný ani ty vesničky. Jezdila jsem kdysi na Děčínsko, byla jsme v Raspenavě a u Šluknova a i tam se mi líbilo, prostě romantika ukrutná.
    Vysloveně se mi nelíbil Žacléř.

    OdpovědětVymazat
  31. 29. asi tím, že jsem rodilý liberečák - tedy sudeťák - mi ten kraj nepřijde pochmurný.ale věřím, že ty pohraniční oblasti v době nového osidlování (můj děda a babi se do Liberce stěhovali v 50. letech) vypadal hrozivěji, pochmurněji a byl i více nebezpečný, těžší na život.

    OdpovědětVymazat
  32. ten kraj (kraje) mi přijde spíš romanticko-tajemný i právě s tou pochmurnou minulostí.

    OdpovědětVymazat
  33. 31. prarodiče se stěhovali z Brna.

    OdpovědětVymazat