V galerii U Přívozu.
Zašla jsem sem jedno odpoledne po povinném školení v práci.
Mám to z práce chviličku, kousek za křižovatkou.
Nikde nikdo, paní mě u vchodu vítá.
V klidu si prohlížím fotky, pak dojdu k té tabuli, kde se píše o autorech výstavy.
"Jé, to jste Vy" :-)
Dáváme se s paní do řeči a padli jsme si do oka a máme si co říct.
O cestování, o focení, o životních plánech, o malých radostech, o tom jak začala vystavovat až kolem téměř šedesátky....
Paní vypráví jak cestuje s manželem, ale jak by raději manžel zůstal jen na chalupě. Vypráví o dětech, o vnoučatech. Jak pendluje mezi Prahou a Hradcem. Povídáme si téměř celou hodinu, pak mě napadne dát si společně kávu - přeběhnu vedle do kavárny, pro dvě malá kapučína a jedny jahody se šlehačkou. Je mi radostí paní pozvat na kávu a už si zase povídáme v galerii. Čas utíká jako voda. Velmi příjemné setkání. Vřele se loučíme, děkujeme si navzájem za společný čas, přejeme si vše dobré a dostávám pozvání na říjnovou vernisáž - výstava se bude týkat z cest z Francie z Provance.
Měla jsem moc pěkné nečekané odpoledne.
Ahoj Barčo, konečně jsem se utrhla a přišla nakouknout. Teda, to je úroda a těch krásných zážitků, je fajn, že jsi je zveřejnila, to ti fakt závidím - ale i přeju.
OdpovědětVymazatDokončím hřbitovy a hned se zaktualizuju, už se na to těším... A je fajn, že už na ty akce a zážitky nejsi sama :)).
Zuzi zdravím :-)
OdpovědětVymazatano, moje malé zážitky, radosti jsou fajn a jsem za ně ráda. To je takový pro změnu moje utrhnutí se z práce, trošku do jiného světa. :-)