Leden.
Respirační chřipky
Střevní chřipky (noroviry)
Neschopenky se kumulují a přibývají.
Kličkuju úspěšně mezi tím, neduhy se mi celkem vyhýbají.
Nálada s ubývajícím personálem a náročným oddělením, kdy jsme si tu navíc, do toho všeho pořídili apartmán infekční kliniky (nemají místa) se hustí každým dnem, ochlazuje se, přituhuje, mraky, zataženo, temno.
Plná pohotovost.
Bojové strategie - den ze dne měnící se služby.
Pozice.
Příkazy - nepříjemné nečekané telefony: - odchod zítra na výpomoc, do odvolání - souřadnice xy, kruci, že zase zrovna já vyfasuju Mordor.
Válečný stav, válečné zóny, bojová pole - rozpisy dovolených na celý rok.
Přiblblý bilanční každoroční novoroční seminář s provozní schůzí.
Hádanice, ztracený čas.
Nálada odpovídá venkovnímu počasí.
Všechno špatně, všechno špatně, nechali jsme rozum v šatně.
Křivdy, křivdičky.
Rozhorčení.
Místy obsese.
Vize: lépe a radostněji, pracovat na svých chybách a rezervách....mytí hlav.
Kykyritída.
Půlka lidí co přežila veškerý moribundus, ted ve své hlavě hází výpovědi na stůl...
Všechno to přežít.
Přežít Mordor.
Líbím se jim tam.
Dokonce tak moc, že dostávám pěknou blokovou odměnu, poděkování a nabídku zůstat tam na stálo.
Děkuji za všechno: odměnu a poděkování přijímám, nabídku s díky odmítám.
Pryč, pryč od lidí.
Nikde nic neřešit, nikde nic nepitvat.
Větrné mlýny.
Klid.
Ticho.
Přesun na Výsostná území.
Kykyritida! :- DD
OdpovědětVymazatVýpovědi na stůl, zase další úbytky zaěstannců ve zdravotnictví? Achnee!
Liško, období se zklidnilo. reálná výpověď přistála na stole pouze jedna - od nové sestřičky, která byla u nás od září. Hlavní důvod té výpovědi byl ten, jako vždycky - "nezvládám to" Nezvládám ten objem práce, zodpovědnosti, tempo, pracovní nápor a nasazení. S náma jako s holkama se loučila v dobrém, se slzama v očích. Zvykla si na každou z nás za tu dobu ve směnách. Na mladý holky jsme hodný, co jsem měla možnost vypozorovat, jsme na ně hodnější, laskavější, trpělivější, než jinde. jsou to mladý děvčata o 20 let mladší než my. máme k nim takový ten vztah, jako k dětem.
OdpovědětVymazat1. Kykyrytída - náš hlavní kohout (vedoucí lékař) to trošku posral, místo toho, co by nás trochu podpořil, nebo aspon řek: holky děkuju, je to náročný. tak to na té schůzce zahustil. Druhý den ho málokdo na odd. pozdravil :-) asi jen uklizečka, tak se chytil za nos, nakoupil chlebíčky, zákusky a zavolal si nás na sesternu a řek holky já vás mám rád :-) a tím se to začalo postupně zklidnovat.
OdpovědětVymazat3
OdpovědětVymazatnonazdar, nepozdravit kolegu, to nedělám.
2)
a tohle je taky zajímavý! K o 20 let mladším lidem vůbec nemám vztah jako k dětem, ale jako ke stejně starým a oni se leknou a řeknou si "co to je za nějakou divnou pani, co mi říká ahoj...?"
4. mladý jsou všechno možný, jen ne lekavý :-) s mladím je to větší stres neumí, nezná, občas udělá botu, nebo zalže a padá to na tebe. nebo jsou jim důležité věci jedno, nebo nevědí, která bije....těžko se to vysvětluje. Ale sebevědomí mají velký, to jim rozhodně nechybí.v té směně to není sranda.takže spíš je vést, hlídat, učit, ale jak říkám jsme na ně dost hodný, trpělivý, jinde to má mládí podstatně horší. je to tou náročnou prací.
OdpovědětVymazat4. tykáme si. Staniční vykáme všichni.
OdpovědětVymazat