neděle 27. ledna 2019

NP Lovčen


Pro Černohorce je Lovćen posvátným pohořím a národním symbolem. Dal také Černé Hoře jméno – skály Lovćenu se po dešti zbarví do černa. Největší historickou hodnotu představuje mauzoleum Petra II. Petroviće Njegoše na Jezerském vrchu.

Petr II. Petrović Njegoš je největší postavou černohorských dějin jako vládce, vladyka, velký státník, myslitel a básník. Njegošovo dílo, především Horský věnec, je v Černé Hoře stále živé, přestože od Njegošovy smrti uplynulo přes 160 let.

Podle černohorské tradice se Njegoš přál být pohřben na Lovćenu, ale nikoli na jeho nejvyšším vrcholku. Byl totiž přesvědčen, že Černá Hora bude mít v čele významnější osobnost než je on sám, a ta pak bude mít právo spočinout na nejvyšší hoře. 

Posmrtné pozůstatky Petra II. však nebyly kvůli různým válečným a politickým událostem pohřbeny na místě, které si vybral. Jeho mauzoleum bylo definitivně dostavěno až teprve v r. 1974. Autory architektonického řešení byli sochař Ivan Meštrović a architekt Harald Bilinić. 

Plošina s mauzoleem se nachází výšce 1580 m. n. m. na Jezerském vrchu a vede k němu 426 schodů částečně krytých tunelem. Dominantou interiéru mauzolea je socha Petra II., nad nímž se tyčí jako symbol svobody orel s rozepjatými křídly. Njegoš je pohřben v kryptě pod mauzoleem.

Pro Černohorce je návštěva mauzolea věci cti a národního uvědomnění.








Nejvyšší hora pohoří Lovčen je Štirovnik 1749 m.n.m. je na něm tv vysílač a vojenský objekt.




a opět krásné výhledy.










Cestou zpátky jsem šla starou původní stezkou.



Petr II. Petrovič - Njegoš.




3 komentáře:

  1. Mě hodně zaujala - kladně - ta architektura. Tady i v minulém příspěvku. Takovou jsem neviděla, tam jsem nebyla.
    Jak mně, úplně neznalé toho prostředí, připadá: Je to byzanc a přitom taková syrovost, horská strohost k tomu, ne zdobnost. Trochu jako turecká, ale jiná a východní v tom nestrachu z obnovy a renovace (asi jako Strečno je z větší části betonový, kdežto v Čechách zachováváme to staré a nekachlíčkujeme k tomu zbytek jako v koupelně, jako na východě).

    OdpovědětVymazat
  2. ano, ta architektura zde je jako taková skromná neokázalá, ne moc přeplácaná. přitom nejde si ji nevšimnout - je v tom i síla.



    To mauzoleum je majestátní, dělá to hlavně ten vnitřek - jen stěny, chodby vedoucí k hrobu a ta obrovská černá socha - je opravdu velká, na té fotce není člověk, aby se dala porovnat, nebo vnímat velikost té sochy. Je z nádherného černého leštěného kamene (možná onyx) a nad ní, což se mi do fotky nevlezlo je taková hladká zlatá stěna, kopule.



    V té Cetinji vypadá královský palác jako nějaký malý nevýznamný zámeček, rezidence Bilijarda to samé, to je vůbec taková by se řeklo asi nějaká nepodstatná budova.

    zvláště to vynikne přímo když jsi tam, a vidíš různá velmi honosná, přepychová velvyslanectví - v nichž jsou další muzea a černohorské sbírky, zdaleka jsem všechny památky nestačila projít.



    Klášter je také moc pěkný. Přestože tam všichni turisté a návštěvníci chodí zahalení pomalu od hlavy až k patě, potichu, je tam trochu problém s mnichy. Jsou poměrně nevrlí, mračí se, dary nedary. Zkrátka někdo se jim nelíbí, tak ho tam nevpustí - to se stalo pár lidem ze zájezdu.

    A ano ten kášter je také vevnitř monumentální, vlastně to dělá ta strohost a zároven ty poklady,
    které tam mají - vyniknou o to více. A jinak samozřejmě nikde vevnitř v památkách se nesmí fotit.

    OdpovědětVymazat
  3. Tedy v mauzoleu se fotit mohlo :-)

    OdpovědětVymazat