sobota 23. dubna 2016

Ru, děkuju.

Obyčejnosti, obyčejnosti, obyčejnosti.....

Zase si píšu Flow.
Psát si flow doporučují psychologicko - motivační knihy,  když máte pocit, že je všechno tak nějak na "h...o" když máte pocit, že všechno je na nic, vy jste na nic a nic nemá smysl, včetně vás. Když se zkrátka nic moc nedaří. Nevíte co jste a proč jste.

Tak si zase píšu po delší pauze flow.
Flow = malé kátké okamžiky/zážitky z každého dne, co měly/mají na mě pozitivní vliv, co mě potěšilo.
Prostě pár drobností, obyčejností z každého dne.
Pomáhalo mi to kdysi, pomáhá mi to nyní.


včera:

4:20 zvoní budík na mobilu, nevstávám, jen si ho přehodím na 4:30.
deset minut ležím, přehrávám si volně v hlavě co mě čeká ve dne.
pomalu se probouzím a cítím svoje tělo - uvědomuju si ho.
Vstávám pomalu, nejde mi rychle vylítnout z postele.

4:30 vstávám z postele. (sprcha, hygiena, svačina z ledničky, oblíct - hromádku mám nachystanou z večera, malý kafe do pidihrníčku na dva loky na balkoně - cigárko)

Ptáci.
Ráno řvou do ticha ptáci - jak je ticho, působí to zvláštně krásně ozvěnovitě, nejlepší repráky a prostorový zvuk na světě. :-)
Cesta do práce - mírně euforická, vzduch, ticho, polospánek, zpěv ptáků.

Práce.....
Na sesterně chaos, neklid, napětí.....práce, pracovní problémy, osobní věci.....služební věci....
Na pokojích - s lidma pohoda, dobrá atmosféra, klidná, oboustranně vstřícná, milá.

Odpoledne ve výtahu jede se mnou starý pán v civilu.
Mlčíme oba, každý si přemýšlíme o tom svém, já o práci, co musím...on o svém.....mlčíme a díváme se do země. V druhém patře vystupuje a opatrně se mě ptá na cestu na vyšetření - vystupuju a místo vysvětlování, jdu s ním.
Loučíme se, přeju mu, at vše dobře dopadne, a on mi na oplátku povídá: "sestři, vy jste hodně unavená, ale jste strašně hodná" a usmívá se.

Konečně konec směny - předáno.
Jsem tak trochu poškolák - po předání směny si dopisuju v klidu to, co jsem prostě nestihla zapsat přes den do papírů. Hotovo. Jsem ráda, mám vše, nezapomněla jsem na nic.

Vycházím ze dveří budovy, slunce, vítr....cestou domů se dívám na stromy, na šeříky, které začínají kvést, mám je ráda....cestou domů pěšky úleva a čistá hlava.

Jsem unavená, trochu zpomalená - zpomalený film - sprcha a voňavý sprchový gel, krém....báječná věc, pokaždé mě tyhle chvilky potěší. Vím, že už dnes nic neudělám, mám dost.

Z postele chviličku před usnutím píšu krátké sms - lidem, které mám ráda.....za chvíli spím (krátce po 20:00)

---

Proč flow?
Protože potřebuju do mozku něco pozitivního, nabíjejícího.









48 komentářů:

  1. moc krásné, zní mi to velmi pozitivně. Rána prožívám podobně. jen lituji že si je nestihnu užít, krásný měsíc svítí na cestu. Do práce odjíždím v 5,00. Ptáci již řvou. a vzduch voní... práce je únavná, přesto je zde hodně věcí, za které jsem vděčná. že je mohu vidět, cítit, žít. Barčo, hodně hezkých chvil ti přeji.

    OdpovědětVymazat
  2. Nemáš zač, Barčo. Zrovna taky hledám záchytný bod.

    OdpovědětVymazat
  3. 1. do práce odcházím nejpozději v 5:10, takže podobně. :-) Vracím se domů kolem 19. hodiny, spíše kolem 19:30.

    2. jo, tohle co píšu v článku - je stav nejvyšší nouze, pomoci sobě sám - bod 0. - je to tak i v literatuře doporučované, postupem času se člověk dostane malinko o hladinu výš....díky pravidelným zápiskům a zpětným čtením v dalších nouzových chvílích, si člověk nejen oživuje ty pozitivní pocity, ale také vidí - znovu ožívá to, čím si prošel, a stoupá sebevědomí, odvaha, odvaha i v to přát si....přát si víc, nebát se vzlétnout, jde to.....a tím si postupně, plnit svá (ne)reálná přání, jakákoliv. bez ohledu na to, co se děje - daří i nedaří. Samozřejmě, není to přes mrtvoly a dělání toho, že reálné nevidím, ale je to spíše - nedělat si zbytečně bloky v hlavě, že něco nutně nejde, nebo je to nesprávné apd.

    článek je bod 0. odrazový.

    a protože čas letí, hodiny, dny, celé týdny, měsíce a roky.....pro mě neskutečně, díky práci...pomalu přemýšlím o tom, kde a jak bych chtěla být sama se sebou v padesáti.

    možná, bych si to mohla pomalu začít sepisovat...pro sebe....abych měla takové pomyslné lano, na zachycení, přidržení se.....když jsou chvíle, kdy vypadávám.

    OdpovědětVymazat
  4. barčo 3
    ahá, tak takovou podobnou funkci mívají moje notýsky - v době, kdy do nich píšu / kreslím.

    OdpovědětVymazat
  5. 3. vracím se z práce mezi pátou a šestou, je to extrémně únavné ale mám výhodu nebo to alespoň považuji (pro sebe) za výhodu, že se cítím svobodně. že jsem si to vybrala svobodně a jako moji volbu. to mě uspokojuje i když je to velmi únavné a většinou si jdu po práci hned lehnout a stejně nemůžu spát.

    Přijde mi, při srovnání období s prací a bez práce, že práce člověka obnažuje... únava strhává vše přebytečné a zůstává jen to nejzákladnější. i řeč se stává strohá, jasná a bez zbytečných kudrlinek. úprava jen to nejnutnější a jídla tolik aby se během dne neomdlelo hladem. Vytváří to pozici pozorovatele, který nedělá nic zbytečně...nic navíc jelikož na to nemá čas.

    OdpovědětVymazat
  6. Stejně je to velmi zajímavé, kde a jak bychom chtěli být třeba za 20 let...a za dvacet let zjistíme, že jsme furt stejní :-))

    OdpovědětVymazat
  7. 5.....no, když už odpadává kvůli práci a pracovnímu zatížení jídlo a spánek....něco není dobře, si myslím. to už pak je kousek k apatii, vyčerpání. musím si to u sebe hlídat.

    furt je ještě u mě touha po životě, aktivitě....tak ještě dobrý, přestože moc sil není.

    OdpovědětVymazat
  8. 5. ...no vlastně nevím, období bez práce jsem nezažila :-)

    OdpovědětVymazat
  9. 6.
    No to teda nezjistíme. :o)
    Můžu tě ubezpečit, že oproti sobě z před dvaceti lety jsem v hodně věcech jiná. A jinde. I mám jinak poskládaný priority, i jinak reaguju, jinak koreluju s lidma (v nčem i nekoreluju), mám jiný touhy ...
    Fakt ale je, že v něčem jako bych se po oblouku vracela zpátky,. Zjišťuju, že znovu objevuju některé radosti, co jsem měla tehdy. Nebo prostě kdysi dřív. Mít-opustit-znovunajít-nechat si... protože to tam patří, když je to i na cestě zpátky. Když se to neztratilo.

    OdpovědětVymazat
  10. 9. po sundání nánosů a odblokování bloků... nakonec najdeš sama sebe a buď se se sebou smíříš nebo nesmíříš :-) tedy tak to mám, znám se a jsem furt stejná a nemůžu být jiná. protože bych trpěla kdybych se chtěla měnit. jsem stejná, jen furt lépe to snáším. svobodněji

    OdpovědětVymazat
  11. 10
    - S tím odblokováním abloků a sundáváním nánosů a najitím sebe souhlasím beze zbytku,
    - s tím smířením se se sebou je to sporné, co je tvůj problém a co jiných, nepřijde mi, že bych se sebou nebyla smířená už vcelku dlouho, ale jasně můžeš namítnout,že si to jen namlouvám, že si nechci přiznat, že smířená nejsem. A já namítnu, že jsem se smířením se sebou neměla problém v púodstatě n ikdy, na rozdíl od tebe, protože to je víc dáno rozdíly ve výchpově z domova, není to všeobecně stejně těžký úkon pro všechny,
    - poslední věta jsou hrušky s jabkama - znám se též, a právě proto vím,že pořád stejná nejsem. Ano, člověk má jakýsi docela podstatný základm, v němž se neměním v nběmž musí zůstat věrný sám sobě, jinak si lže a sám tím trpí, a ano, nemá smyls si namlouvat,že tohle jádro lze změnit nějakým chtěním. Ale to neznamená, že jsme pořád stejní. Nejsme. Tak jako naše rysy ve tváři zůstávají stejné, stejný tvar nosů, úst, očí, stejný způsob mimiky - a přesto se nám vzhled tváře v průběhu života mění. Na způsobu našeho života závisí způsob/množství/tvar našich vrásek ve stáří, opuzchlost, odulost či vyzáblost v obličeji, skvrny na naší pleti, váčky pod očima či žilky na nose, naše jizvy po úrazech, které mohou zasahovat třeba i do tvaru těch očí nebo úst...
    A tak je to i s námi jako celky.

    OdpovědětVymazat
  12. Omlouvám se za překlepy, nedokontrolovala jsem to, blbě píšu se škrobákem na ruce, imrvére se netrefuju.

    OdpovědětVymazat
  13. 12. stalo se ti něco? co máš s rukou... vzhled neřeším, vím že je to jen zrcadlo. tedy jen něco pomíjivé co se v něčem odráží, tělo s rozpadne v prach (potupně) a drží pohromadě zázrakem přírody. To nejsem já :-) Nebo jsem, ale otiskuji se do těla sama sebou, a to sama sebou ... životem odhaluji nezávisle na počtu žilek.

    OdpovědětVymazat
  14. 5. Ratko, přeju, aby ti tohle nastavení - vydrželo co nejdéle :-) no, sama se znáš nejlíp.

    6. jsme stejní i nejsme stejní. bloky a nánosy - bloky i nánosy se mění, některé zůstávají, jiné se ještě více prohloubí, zintenzivní a utuží, jiné rozpustí trochu a jiné rozpustí vypustí uplně a nejsou, jiné nové, staronové objeví ..... takže neustálá změna. ....přijmout, opustit, vypustit, znovuobjevit, držet a tak nějak dokola :-)

    OdpovědětVymazat
  15. 14. tím stejným jsem myslela podstatu...na kterou se to to všecko nabaluje či odbaluje. Ten moment když se probouzíš a ještě nevíš jestli je pátek nebo pondělí a zda jde do práce nebo jsi doma, ten moment kdy víš že žiješ... ale ještě ti do mysli nedoputovaly všecky ty složité detaily. ten moment... sám se sebou. takhle...

    OdpovědětVymazat
  16. 13
    Hele neser. Víš dobře, jak jsem to myslela, že šlo o připodobnění změn, a ne o vzhled.

    Když budeš chtít rozbít cokoli, co řekl někdo jinej, rozbiješ to. To není probléma umím to taky. Já prostě vysvětlila svoje a vím, co píšu.

    Čímž odpovídám i na tu 15 - pokud to napíšeš takhle, jsme ve shodě, jak vidno z 11, ale pokud napíšeš "jsem pořád stejná", tak na to i potisící odpovím "nejsi".

    Ty přece nejsi jen ta podstata. Jsi všechno, celek, podstata i ty nánosy na ní, i to proměnné i to proměnitelné třeba jen hlubokým úrazem.
    Jsi to, co žiješ. A žiješ komplet, ne jen svou podstatu.

    Co mám s rukou přesně nevím, něco neurčitě mumlaného o přetížení a bouchnutí nejspíš šlachy a o nutnosti pevné fixace, ale bolí to i pod sádrou, tak nevínm.

    OdpovědětVymazat
  17. 13. vzhled i tělo řeším, je to jedna součást (z mnohých) mě samé. no, a fungující tělo řeším - v poslední době obzvlášt. je to aktuální nutnost. a právě taky lehce s tím řeším i svoji psychiku :-) viz článek.

    15. a stejně tak právě napadající myšlenky - jsou součástí tak nějak mě samé. zase projev odraz ty jak říkáš - mé podstaty.

    OdpovědětVymazat
  18. 16. vím že si rozumíme a tak nemám obavu napsat to co píšu :-) Píšu to pro druhé, ale i pro sebe. Jsem jednou ze skupiny, takže to píšu i sobě...ono se říká subjektivní... ale nakonec se potkáváme zvenčí, i sama sebe skrzeva druhé. Měníme se ... stárnutím, to ano. nevyhnutelně..., je dobré mít ve své blízkosti někoho opravdu starého jako předobraz budoucnosti.

    OdpovědětVymazat
  19. 16. možná nemáš tou rukou... něco těžkého přesmoc. Jako houslista již nemůže vzít do ruky smyčec. i když slyší, vidí a dýchá... něco ztrácí, něco co dělával a již teď nedělá a když tak jen trochu nikoliv nadoraz jak uměl. signály těla

    OdpovědětVymazat
  20. 13. přesněji - vzhled je zase pro mě projevem (odrazem) toho - jak funguje, či nefunguje tělo a psychika. prostě je to propojený a ano týká se to podstaty, jaký kdo jsme a nejsme. co vědomě i nevědomě mysíme, jednáme, děláme. (takže Ratko, otázka na tělo :-) proč tolik cvičíčš, nebo jsi cvičila, proč máš pracovní pauzy - ve smyslu několika llet, a střídavě apd.zakládáš si na dlouhověkosti apd - a pak napíšeš, vzhled neřeším, tělo se rozpadne, tělo nejsem já, jako kdyby snad opravdu nepatřilo k tobě...) takže tak.

    OdpovědětVymazat
  21. 18 - poslední 2 věty:
    Ale to řešíš ten vzhled, ne? :-))

    Mě to napadlo hned, jak jsem začla číst ty tvoje úvahy, že to píšeš pro sebe a tak:
    že ty jak pořád dokola píšeš to ujišťovací "vzhled neřeším" a "chodím v teplácích" a "jsem jen podstata" a "jsem pořád stejná", tak vlastně ujišťuješ sama sebe. Že to tak je. Protože tak je to správně.
    Kdybys svůj vzhled a svoji stejnost doopravdy neřešila, nebyla bys na to furt tak upnutá a nezdůrazňovala bys to v debatách. Těm ostatním, co to skutečně neřeší nebo to minimálně nevnímají jako problém. Zatímco ty jo.
    Tak mi to přijde.

    OdpovědětVymazat
  22. 196
    Jo, momentálně mě bolí kdeco ve svalech a šlachách, i artroza i všecka stará zranění. Jak při chřipce. Nebo celkovým zánětu nějakým menším v těle.

    Ale ta ruka začla fakt naráz po námaze a pádu na ledě, a hodně silně a v konkrétním místě, i tam byl oblouček na šlaše, akorát že pět týdnů zavazování a nošení ortézy (sundávané na některou práci, pravda), nepomohlo.

    OdpovědětVymazat
  23. 20. Ratko, prostě tvý perly :-))nojo, no, už jsme zvyklí. spíš mmě osobně dá někdy práci a dlouho přemýšlím o tom - kam se chceš dostat - k jakému tématu......ztrácím se v tom....dost často..... a pak to pro jistotu tedy vypouštím, prostě bez šance se orientovat.....

    OdpovědětVymazat
  24. 20, 21 vlastní urputnost... otázkou je nakolik je důležité řešit vlastní urputnost. řekla bych že "svým způsobem" bojujeme všichni o místo na slunci, o základní přežití a z toho se odvíjí i urputnost která může být zjevná nebo méně zjevná. nevím zda je to špatně... možná že je, ale kdybych to považovala z špatné asi bych měla opět urputnou snah to řešit :-) takhle to nechávám být

    něco napíšu, vy něco napíšete a jede se dál...

    OdpovědětVymazat
  25. 22. Ru, pět týdnů a nelepší se to? Koukej si s tím někam zajít. na co čekáš? když se to nespravilo do ted, ještě s tím makáš, myslíš, že to bude lepší a přejde to? asi moc ne, viď?

    OdpovědětVymazat
  26. 22. pochopila jsem že to máš v sádře... ale je to asi sundávací :-) asi je to přetížení... i práce v chladu třeba.

    OdpovědětVymazat
  27. 21. tedy abych to dořekla... ano, jsou to mantry, kdybych to tak měla... nemusela bych to psát :-)) byla bych svatá a někde se vznášela. ale protože jsem jen bídný člověk... tak píšu co píšu, zaklínadla.

    OdpovědětVymazat
  28. 25. abys pak neměla časem pacičku jako vaše Kočka.....

    OdpovědětVymazat
  29. 26
    Není to sundávací, sundávací byla ta ortéza, tak mi dal doktor teď tu sádru jako nesundávací.

    25
    Byla jsem. Proto mám tu sádru.

    24
    Mám pocit, že bojuju čím dál míň.
    I v tm jsem s věkem jiná.

    Jen ucírím, že bych měla bojovat, už jsem unavená. A taky hned vím, že to nestojí za boj.:-)

    Jakoby nic nestálo za boj, to mě kolikrát až děsí, kde se ve mně vzala ta pohodlnost až zbabělost.

    OdpovědětVymazat
  30. 29. tak dobře, jsem klidnější, že to viděl doktor. pochopila jsem to nesprávně - jako uplnou samoléčbu doma.

    OdpovědětVymazat
  31. 27. :-) možná by bylo zajímavé, kdybychom si každá napsala "svoje aktuální mantry" na svůj blog - zbylo by v naší společné komunikaci - právě to podstatné, nekomplikující. :-)

    OdpovědětVymazat
  32. 31. a když už jsem to nakousla - začnu :-)
    moje nejaktuálnější a velmi intenzivně prožívané slovíčko je "paradoxně"

    OdpovědětVymazat
  33. Chtěla jsme napsaqt, že si to musím promyslet.
    Ale už asi nemusím, myslím, že moje je "nevím".

    OdpovědětVymazat
  34. ad 34
    paradoxně, asi... .-)

    OdpovědětVymazat
  35. 29 ru
    ano, já jsem to pochopila s ortézou sundavací, škrobákem nesundavacím hned a mám radost, že čtu pořádně:)

    OdpovědětVymazat
  36. 31 barčo,
    to je super výzva :))

    Moje současné (a obvyklé), co mi letí hlavou, je:
    "Určitě to dobře dopadne jako vždycky, musím jen domluvit termín - a to nechávám na poslední chvíli a pořád to nosím v hlavě a otravuje mě to."

    Právě jsem domluvila stěhování na sobotu 30.4. a klapne to podle všeho, i když je to konec měsíce, kdy se každej stěhuje.

    OdpovědětVymazat
  37. 34
    čtu až teď. Dobrý :)

    Takže jednoslovně - vida, já to mám zase pěkně zeširoka, to by mohlo být moje slovo!

    OdpovědětVymazat
  38. 36
    Ano, tos osvědčila už vícekráte, řekla bych, že je to takový tvůj charakteristický rys. :-)

    OdpovědětVymazat
  39. fajn :-)
    díky.
    odpadla jsem a chvíli usnula.

    OdpovědětVymazat
  40. 27. 37. nojo, zaklínadla, stěhování 30.4. mi došlo budou čarodějky :-) tak jo, at to klapne!
    ...no já zase ten příští víkend jsem celej v práci....tak doufám, že my tam moc čarovat a zaklínat nebudem :-)
    .... přála bych si trochu klidné služby.

    OdpovědětVymazat
  41. 41
    je vidět, že jsi tam teď hodně.

    My máme oheň v práci o den dřív, s pečeným obědem.

    OdpovědětVymazat
  42. "Ptáci.
    Ráno řvou do ticha ptáci - jak je ticho, působí to zvláštně krásně ozvěnovitě, nejlepší repráky a prostorový zvuk na světě. :-)"

    No jo,tak to dopadne,když je člověk přepracovanej a nemá ani čas si své pokřivené vnímání narovnat četbou klasiků:-)

    „Kdysi jsem se domníval, že za rozbřesku jarních jiter ptáci vítají zpěvem příchod slunce a světa. Dneska vím, že těch několik jitřních minut křičí hrůzou ze světa.“
    Bohumil Hrabal

    OdpovědětVymazat
  43. Saul 43: "ulicí potácí se nový den. tápá. teď zastavil se na rohu. spi. já nemohu." to napísal taky pan Hrabal?

    OdpovědětVymazat
  44. 44.Skoro,přihořívá:-)

    OdpovědětVymazat
  45. Škoda ho,přeškoda...

    "V očích luceren se leskne
    vůně durmanu
    a tvoje dlaně svěží
    jak vítr po ránu
    se modlí s mými tu nejkrásnější
    súru z koránu "

    Tomu říkám POEZIE!!

    OdpovědětVymazat
  46. Saul, SV: děkuju za chvilky poezie...
    Saulovi za doplnění vědomostí o zpěvu, křiku ptáků :-)ale stejně na to ráno nebudu myslet, až je zase uslyším.....naopak, zaposlouchám se....a budu se zase kochat, jak je to obyčejně neobyčejně úžasný.

    OdpovědětVymazat
  47. 46.... verše mi připomněly Chalího Džibrána....:-)

    OdpovědětVymazat