v březnu.
Richard Wagner (1813-1883)
Siegfriedova idyla E dur.
Gustav Mahler (1860-1911)
Písně potulného tovaryše
Ludwig van Beethoven (1770-1827)
Symfonie č. 3. op. 55
Roman Janál baryton
Andreas Sebastien Weiser dirigent.
Nádhera.
První skladba jemná, romantická, lehce radostná, jako nedělní odpolední procházka lesem za slunečného dne.....oslava přírody, jara, zrození a lásky.
V druhé části přichází zpěvák. Má hodně příjemný hlas, zpívá v němčině a ačkoliv obecně němčinu nemám ráda, zní to a poslouchá se to velmi dobře - překlad písní máme v programu.
Pokaždé mám pocit, že sotva se člověk zaposlouchá a užívá si to - přijde přestávka.
Po přestávce přijde majstrštyk.
Nikdy nedokážu popsat, co všechno v té hudbě pro mě je - všechno....
Jedinečné. V okamžicích. Neuchopitelné, nezapamatovatelné.
Přelévání tónů, nástrojů, vlny hudby, vlny nálad, pocitů.....
Vždycky mi to tak rychle uteče.....
sobota 6. dubna 2019
úterý 2. dubna 2019
Taková nečekaná
soukromá vernisáž.
V galerii U Přívozu.
Zašla jsem sem jedno odpoledne po povinném školení v práci.
Mám to z práce chviličku, kousek za křižovatkou.
Nikde nikdo, paní mě u vchodu vítá.
V klidu si prohlížím fotky, pak dojdu k té tabuli, kde se píše o autorech výstavy.
"Jé, to jste Vy" :-)
Dáváme se s paní do řeči a padli jsme si do oka a máme si co říct.
O cestování, o focení, o životních plánech, o malých radostech, o tom jak začala vystavovat až kolem téměř šedesátky....
Paní vypráví jak cestuje s manželem, ale jak by raději manžel zůstal jen na chalupě. Vypráví o dětech, o vnoučatech. Jak pendluje mezi Prahou a Hradcem. Povídáme si téměř celou hodinu, pak mě napadne dát si společně kávu - přeběhnu vedle do kavárny, pro dvě malá kapučína a jedny jahody se šlehačkou. Je mi radostí paní pozvat na kávu a už si zase povídáme v galerii. Čas utíká jako voda. Velmi příjemné setkání. Vřele se loučíme, děkujeme si navzájem za společný čas, přejeme si vše dobré a dostávám pozvání na říjnovou vernisáž - výstava se bude týkat z cest z Francie z Provance.
Měla jsem moc pěkné nečekané odpoledne.
V galerii U Přívozu.
Zašla jsem sem jedno odpoledne po povinném školení v práci.
Mám to z práce chviličku, kousek za křižovatkou.
Nikde nikdo, paní mě u vchodu vítá.
V klidu si prohlížím fotky, pak dojdu k té tabuli, kde se píše o autorech výstavy.
"Jé, to jste Vy" :-)
Dáváme se s paní do řeči a padli jsme si do oka a máme si co říct.
O cestování, o focení, o životních plánech, o malých radostech, o tom jak začala vystavovat až kolem téměř šedesátky....
Paní vypráví jak cestuje s manželem, ale jak by raději manžel zůstal jen na chalupě. Vypráví o dětech, o vnoučatech. Jak pendluje mezi Prahou a Hradcem. Povídáme si téměř celou hodinu, pak mě napadne dát si společně kávu - přeběhnu vedle do kavárny, pro dvě malá kapučína a jedny jahody se šlehačkou. Je mi radostí paní pozvat na kávu a už si zase povídáme v galerii. Čas utíká jako voda. Velmi příjemné setkání. Vřele se loučíme, děkujeme si navzájem za společný čas, přejeme si vše dobré a dostávám pozvání na říjnovou vernisáž - výstava se bude týkat z cest z Francie z Provance.
Měla jsem moc pěkné nečekané odpoledne.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
