pátek 10. března 2017

Únor

už je za mnou.

Uff.

Syrový
Náročný
Drsný.


Po dvou měsících neschopenky - válení se doma - šok naskočení si do služeb a tempa.
Navíc v době chřipkových a jiných epidemií.

Únava, únava, únava.
Fyzicky, psychicky.
Únor jsem si pro sebe dala jako "adaptační" měsíc, jen jsem netušila, že to půjde hůř než kdy jindy.

Už je to lepší.
Už jsem si já i moje tělo zvyklo.

I mému tátovi je líp. Měl opravdu těžkou chřipku a rozhodilo se mu tím naprosto všechno.
Oboustranný zápal plic, vysoký TK, levostranné kardiální selhávání a další problémy - odmítal jít ze strachu k lékaři. Nakonec tam šel a dokonce bere i léky a je mu už dobře, postupně se vše zkompenzovalo.

Měla jsem jeden čas opravdu o něj strach.

Tak nakonec dobrý.

Konec února byl i fajn.
Aquapark se Zajdou a rozlučka s Lasičkou - po dlouhodobé pracovní neschopnosti (pracovní úraz) nastupuje ze zdravotních důvodů na jinou kliniku.

A taky myslíme na Lucku....aby ten svůj boj zvládla.










2 komentáře:

  1. taky jej držím palce, aj keď ju nepoznám....

    noufff, to je fakt zákon schválnosti, všetko vždy naraz....
    som rada, že je tatínkovi už lepšie, aj tebe sa uľaví, keď sa nemusíš báť....

    OdpovědětVymazat
  2. jo, jsem taky ráda.
    a Lucka je úžasná, jak to zvládá....klobouk dolů.

    OdpovědětVymazat