středa 14. prosince 2016

ORL pátek.

Nejde mi to pořádně se probudit. Ještě asi doznívá narkoza a můj spánkový dluh....

Paní J2 je první na nohou, chystá se před operací do sprchy, aby to stihla. Rozsvěcí velké světlo.
Je nervozní. Nakonec si sedám na posteli i já a otevírám okno, je tu zadýcháno.

"Dobré ráno"
Rozkoukávám se po pokoji a sleduju její hemžení.
Zdraví mě. Všimla jsem si, že má na rtu opar. Díváme se na sebe a já působím rozpačitě.
Opatrně říkám: " Udělal se vám opar......po chvilce dodávám..... to není dobrý"
Její tázavý pohled.

Mlčím. Ale je mi jasný, že na tu operaci dnes nepůjde.
Čistím si zuby.

Vizita probíhá bleskurychle, přišli dnes dříve, než jindy.
U J2 jen říkají: " Paní doktorka, se tu ještě za vámi po vizitě staví"
Odešli z pokoje.

Paní J2 přichází ke mě......stále ten tázavý pohled.....
Opatrně ji vysvětluju, že opar je riziko infekce při intubaci a možném následném zanesení do organismu a může být z toho velká komplikace po operaci.....špatný průběh hojení.....

Pokračuju: "Myslím si, že Vám tu operaci odloží na příští týden a protože ted bude víkend, mohla byste jít třeba domů na propustku.... být doma v klidu.....možná vám dají sebou léky a mastičku na opar, zaléčíte to a příští týden operace."

Chvíli o tom přemýšlí.....pak říká: "aha, jo, je lepší, když se to vyrazilo ted, než při operaci"
Kývám, že jo...

Slyším povel na snídani. Jdu pro snídaně.
Na pokoji J2 není, odchytla si ji paní doktorka.

Za chvíli přichází: " Měla jste pravdu a pustí mě na propustku" Je klidnější.
Snídáme společně.

Po snídani si zalézám s chutí do postele.
Paní J2 si balí věci a zajištuje si odvoz domů.
M. je na ošetřovně a vyšetření. V. na vyšetřovně. J. čeká na další infuzi kortikoidů.

Zanedlouho má tu paní J2 manžela, loučíme se a odjíždí.
Je to takové klidné dopoledne, pospávám, mám stále drén, rána přichází k sobě, trochu to bolí.

Po obědě mám chuť na kafe a honí mě mlsná.
M. stále něco chroupe ze svého stolečku.
Dobírám si ji. Ona nemá nemocniční stoleček, ale regulérní špajzku. :-)

Smějeme se a jdeme spolu na kafe a na čerstvé koláče do místní nemocniční pekárničky.
Chvíli to trvá, protože M. neví jakého si má vzít kulicha. Má jich pět. Vše samovýroba a moc pěkné. :-)
J. a V. čekají na návštěvu.

M. mi vypráví o svém nemocném oušku, má vše nastudované, několikrát operované.
Vypráví mi také o své osmileté dceři....posmutněle, je tu už osmnáct dní.....
Vypráví mi o knihkupectví své maminky v RK, pracují tam jen ony dvě.
Její maminka si zařídila v jejich rodinném domku malé knihkupectví hned po revoluci.
Vypráví mi o knížkách.....povídáme si o životě.....o chlapech.....zrovna zítra má za ní jeden přijet do špitálu....neznají se naživo....jen ze seznamky.....píšou si....
Je nám společně dobře.


Odpoledne, když přicházíme na pokoj, přehrabuje v tašce a na okenním parapetu svoje knihy a jednu mi podává: " Na, tahle  se ti bude líbit"

Okamžiky štěstí - Patrik Hartl.

Jo.
Trefila se.
Přesně.
Jednoduše psaná, čtivá, vtipná, poučná, ze života, mírně erotická.....čtu ji jedním dechem.
Autor je mistr v nenásilném propletání postav, dějů, časoprostoru......

Navečer na pokoji je velmi příjemná nálada.
Vyprávíme si společně různé zážitky a radujeme s J. která začíná pomaličku slyšet.....začalo to tím, že přišla z WC a radostně nám oznamovala, jak slyší jak teče při splachování voda na záchodě.













 










 




28 komentářů:

  1. věřím tomu, že hluchota... neslyšení, hodně souvisí s psychikou jedná se autoimunitní nebo psychosomatické onemocnění. Tedy odpozorováno. Když něčeho bylo příliš a nechtěla jsem to poslouchat, ohluchla jsem. A to pravidelně víckrátdo roka a někdy až tak...že jsem ani nemohla telefonovat. Teď slyším... všecko :-)) Jakoby nikdy žádný problém s uchem nebyl. Úleva i psychická.

    OdpovědětVymazat
  2. Taky neslyším na pravý ucho, když mi šéf strčí svůj telefon, abych se nějakým zákazníkem odmluvila něco, co jemu se nechce. :-))

    OdpovědětVymazat
  3. Ratko, tímhle způsobem se dají jistě odůvodnit pro sebe téměř všechny nějaké zdravotní problémy - špatné dýchání - jako něco nerozdýchávat, nebo špatné trávení jako něco nestrávit.
    Já sama jsem si tímhle způsobem zodpověděla - pro sebe vypadnutí krční ploténky a následně zhroucení i bederní páteře, a i jsem si zodpovídala pro sebe zvětšení štítné žlázy., podle psychosomatiky, když je problém na krku, v krku - je to problém se sebevyjádřením apd.

    ale ani tohle prostě není uplné. Ucho mi přijde jako hodně složitý orgán svojí vnitřní stavbou, anatomií, včetně propojení se stabilitou, rovnováhou. Zároven je i dost citlivým orgánem.....at na zásahy ve formě dlouhodobých prodělaných někdy i zakuklených infekcí, tak prostě celkově - jak se jednou do ucha řízne, sekne.....narušení....a pak co se týče autoimunity jako opravdové autoimunity - prokazuje se bunkami, jejich změnou z biopsie a také odběry z krve.....a jde tady o nezvrtaný proces. jde spíše u všch prokázaných autoimunních onemocnění - tímhle způsobem - bohužel jen zarazit ten proces. zpomalit ho. je to hodně takové vytloukání klínu klínem.a musí se s citem právě i vzhledem k imunitě.
    V každým případě je to na furt a s citem. Jsem spíše skeptik nevěřím na uplné vyzdravení a vyléčení. věřím jen tomu, že je to během roku v různých obdobích lepší a někdy horší, kolísá to.....právě i s obdobími, kdy je vyšší výskyt infekcí. Vlastně neznám, nesetkala jsem se nikdy s nikým, kdo by měl autoimunní chorobu - skutečně autoimunitní s průkazem buněk, a v odběrech uplně vyléčenou.

    OdpovědětVymazat
  4. na té posluchárně, na indikačním semináři, kde jsem byla - měly velké staré plakáty, různé.....i ucho. O tomhle oboru nic moc nevím, na škole jsme to probírali velmi okrajově, ale všechny ty kůstky, nervy, cévy......prostě jedna velká složitost.

    OdpovědětVymazat
  5. 3. Bioléčba... prý je dobrá.

    OdpovědětVymazat
  6. 5. ano, biologická léčba je to nejvyšší co medicína má. ale také ne, každému pomůže, dokonce se to může ještě zhoršit. a navíc je tam obrovský riziko TBC, ne to klasické na plicích jako otevřená forma, jak znáš z filmů nebo povídek, ale TBC na orgánech skrytě.
    na BL je nutné mít spousta vyšetření a splnovat kritéria - jednak proto, že je to drahá léčba, jde do milionů a je tam prostě nutnost mít aspon nějakou záruku, že to zabere a bude to dobré a jednak těmi kriterii se vylučují i hodně rizikové faktory. A k BL se přistupuje většinou po neuspěšnosti imunosupresivy a kortikoidy. Prostě začíná se od toho nejjednoduššího a jde se výš až po špičku pyramidy.

    OdpovědětVymazat
  7. 3
    Nezvrtaný proces je dokonalý. :-))

    OdpovědětVymazat
  8. 7. :-)
    ...jako dítě jsem trpěla často na záněty středního ucha, bolest příšerná a píchání ucha - no prostě hrůza. chodila se mnou na polikliniku babička.
    ale vždycky potom to spravil a zahojil jahodový koktejl a kobliha při zpáteční cestě v jednom mlíčńáku. nevadil mi ani ten šátek na hlavě přes uši. s jahodovým koktejlem a koblihou se dalo přežít všechno :-))

    OdpovědětVymazat
  9. dnes bohužel koblihy nemůžu - ukrutně mě pálí žáha a je mi po nich těžko.
    takže koblihu jen jednu a tak jednou za rok s tím, že mi bude po ní dlouho těžko.

    OdpovědětVymazat
  10. Myslím, že ty výkyvy nejsou závislé na ročním období, ale skutečně na období života. Vám, co za nemoci a bolesti mě trápilo v manželství, co po odstěhování a prodeji kobyly a při vyrovnávání se s tím vším, a i co se mnou udělal po téhle stránce Nevztah a pan D. Vždcyk to bylo něco jiného.
    A například oproti konci manželství a rozvodu, kdy jsem nemohla jíst skoro nic mastného ani ostrého a k cibuli a česneku téměř ani čichnout, žlučník zralý téměř na operaci, je to teď úplně jinde, cpu se chlebem se sádlem obloženým cibulí na dvě vrstvy a na jednu topinku mám spotřebu jeden stroužek česneku - ne řínského ze supermarketu, ale českého od tatínka.

    Takže moc nevěřím tomu, že všechno je laboratorně změřitelné a že nic se nedá úplně vyléčit. :-)

    Jasně, když se dostanu do dlouhodobého stresu, může se mi to vrátit. Ale to není návrat nemoci, jen původce té nemoci. Chřipku taky můžeš dostat za život víckrát, a neznamená to, že jsi se z ní nikdy nevyléčila.

    OdpovědětVymazat
  11. u mne v detstvi zanety celnich dutin.
    Bolelo to jako prase,tak jsem to byl dvakrat pichat.
    Vzdycky jsem odchazel s ulevou,ale jednou jsem se stydel za maminku:-)
    Ona delala na poliklinice,kde ten doktor,co mi zakrok provadel,velkej machr,ale sem tam prisel na sichtu malinku nalitej.
    Tak matka mne tam pritahla za rucicku a hned se zacala vyptavat kamaradky sestricky,jestli zas pan dochtor neni jak sliva,ze bysme prisli jindy.
    No a pan dochtor to z mistnosti vedle slysel,tak s milym usmevem maminku pozdravil,postal na jedne noze,se zavrenyma ocima se chytl na nos,pak me chytl a odtahl k sobe,vrazil do hlavy dve jehly ze kterejch chvili tekla jakasi zabijackova polivka a pak me zase mamince s usmevem vratil.
    Jako i mym usmevem,protoze ta uleva od toho tlaku v hlave byla uzasna.
    No matka opilcum vzdycky krivdila a vydrzelo ji to do dneska...si nekdy rikam:-)

    OdpovědětVymazat
  12. 11
    Máš naprosto úžasný zážitky.
    A už je mi jasný, proč tak straníš nemocničnímu prostředí proti mamince. :-))

    OdpovědětVymazat
  13. 12:
    Na a ve 14 jsem se ve spitale po slepaku zamiloval do sestricky.
    Tedy platonicky.
    Ale ten pach nocnich stolku je pro mne stejne vyraznejsi vzpominkou,no jsem asi divnej:-0)

    OdpovědětVymazat
  14. Noční stolky dobrý, ale ten pach záchodů... auva...

    OdpovědětVymazat
  15. 14:ten je neprijemnej,to jo.
    Tak jsem ho prave pri me posledni a doufam ze opravdu posledni navsteve spitalu prebil kourem tri cigaret.
    Bohuzel ten zachod byl soucasti meho pokoje.
    Nemocnicni personal k tomu mel pramale pochopeni.:-(
    Zamerne jsem tedy nejmenoval sestricky:-))

    OdpovědětVymazat
  16. Vlastne jeste jedna navsteva nemocnice byla.
    Kdyz jsem oslepnul na jedno oko.
    Ale to je tak silenej pribeh,ze si ho pro aspon castecny uchovani svyho dusevniho zdravi zatim ponecham.:-)

    OdpovědětVymazat
  17. Tak já byla ve špitále včetně dvou porodů (dvakrát cca jedenáct dní, přenášení a komplikace) jako pacient šestkrát, k tomu třikrát jako doprovod při hospitalizaci maličkého syna.

    OdpovědětVymazat
  18. Ja ctyrikrat na jizvu.
    Po paty se jim do toho rezani dikybohu nechtelo a po sesty mne vyhodili jako simulanta,coz byla pravda.
    Ale neprenasel jsem nikdy:-))

    OdpovědětVymazat
  19. 10. na sádle ted hodně jedu. Mažu si s tím jizvu :-)

    OdpovědětVymazat
  20. To jsou tedy zážitky :-) mám jen příjemné... tedy kromě prvního porodu ve zcela posrané hnusné nemocnici kde tekla jen studená voda a nebylo žádné jídlo :-)))

    OdpovědětVymazat
  21. Tys rodila v Auschwitzu Ratko?:-o
    Ja jen,ze i z historickych filmu vim,jak ty stare skrticky nedonosencu a mrzacku zadaly horkou vodu.

    OdpovědětVymazat
  22. 7 ru
    přesně, to je nádhera

    OdpovědětVymazat
  23. 22... nikoliv, v Banské Bystrici :-)) na Štědrý večer v nemocnici kde již všecko postupně vypínali, neuklízeli a jen se čekalo až dorodí poslední otravné ženské aby to tam konečně mohli zavřít....a od nového roku otevřít nový krásný pavilon. v tom starém se ani netopilo :-) a odrodila jsem i když si to budu pamatovat do konce života ... jako hnus.

    OdpovědětVymazat
  24. 24:
    Z toho by synek byl asi trochu na rozpacich,ne?:-)
    Ale ja kdyz vidim ty cernobile zabery z husakovych porodnic,tak se nedivim nicemu.
    Na druhe strane ta zatim nepsana moralni povinnost dnesnich eurootcu vytahovat z vaginy svych manzelek "vlastni" eurospratky....

    OdpovědětVymazat
  25. 27. z neurootců a neuromatek jsou neuroděti :-)

    OdpovědětVymazat