pondělí 14. března 2016

V turbulenci

Chicane - Empires
https://www.youtube.com/watch?v=gOqOzEdWLMU&index=4&lis



PMS

zrádný.
záludný
nepředvídatelný.
pokaždé jiný.
pokaždé vyhodí z původní letové dráhy.
prakticky neovlivnitelný.

objeví se nečekaně.
o samotě.
vyplouvá postupně na povrch.




lítost.
citlivost.
na dno.
do hlubiny
do temnoty.
hluboko do nitra.
pudově



obrovská láska ke všemu a všem.
obrovský nevysvětlitelný strach a zmatek na duši.
obrovský vděk.
vzpomínky jako ve zrychleném filmu.






100 komentářů:

  1. Lítost, citlivost, obrovský nevysvětlitelný strach a zmatek na duši, osamocení, beznaděj, pocit, že pluju kloužu nahoře po něčem, co nevím, co je, a skrz co se nemůžu prošahat dolů, a už nikdy neprošahám...

    OdpovědětVymazat
  2. Mně silnější psycho reakce při PMS vzniká jen když jsem v nějaké emoční nejistotě ve vztahu, labilnější, zranitelnější nebo zamilovaná. Jinak je klid.
    Ale stalo se mi naopak i tělesný reagování - lehké krvácení v délce max. 1-2 dnů cca o týden dřív,než pak přijde regulérní menstruace. To se mi stalo párkrát v posledních 3 letech, předtím nikdy. Stres tam hraje roli. Teď jak umřel táta, se mi to stalo.

    OdpovědětVymazat
  3. U mě je to spíš naopak, když jsem vyšťavená fyzicky,je větší vykolejení PMS-psychický.
    Ale jasný, že když se člověk sype psychicky dlouhodobějc, sype se komplet.

    OdpovědětVymazat
  4. A někdy si říkám - hele, dobrý, tenhle měsíc žádný PMS, pohoda... - a najednou třeba až třetí čtvrtej den měsíčů najednou propad, sesuv... A další den zas dobrý.

    OdpovědětVymazat
  5. Pro mě PMS čím dál zrádnější - už tím, že přichází třeba týden před. Jen to nevím, že je to PMS. Později se přidá tak dva, tři dny před žravá - sním co potkám :-( a v ten moment mi dojde, že je to PMS i ty nálady, stavy před.
    Zrádnější než unava. Přichází to nečekaně, pozvolna a čím dál víc do hloubky a nejde mi s tím nic moc dělat - jede mi všechno možný v hlavě, spousta věcí s kterýma si nevím rady a hlavně nevím pořádně, kde se mi to v tý hlavě zrodilo - protože žádnej extra problém nemám. prostě mě v tý době napadají fakt hrozný myšlenky a nejde to nijak rozumově rozklíčit. a ty vzpomínky dávné, jak oživují a dávají tomu všemu ještě takovou zvláštní intenzitu a tím se sytí to přesně jak to napsala Ru v 1. nevím jestli je to věkem, dříve jsem měla PMS tak tři dny a nemělo to takovýhle grády, spíše to měo fyzický charakter - bolesti hlavy, bolesti břicha, nechutenství. Ted je to pro mě daleko horší psychicky. a učím se to v podstatě rozpoznávat - když to přichází, ale i tohle mě uniká.

    OdpovědětVymazat
  6. 5. vlastně si v těhle pár dnech, kdy mě to postihne - si uvědomuju víc, než kdykoliv jindy - jak jsem schizofrenní.prostě věci, na které bych normálně nemyslela, nepřitahovaly by mě.

    OdpovědětVymazat
  7. 5. pamatuji si PMS, vynořovaly se dávné věci které jsme považovala za vyřešené, ale ony se najednou vynořily a uhodily s celou intenzitou ukřivděnosti a lítostivost. A já z ničeho nic (z jasného nebe) začala manželovi vyčítat co mi udělal tehdá před 25 lety a jak to bylo hrozné... a jak on je hrozný, a jak celkově je to všecko hrozné... a celou dobu jsem chudák :-) On to nejdřív bral vážně, později jenom podotkl: mizím... už je to tady

    OdpovědětVymazat
  8. 7. mám to spíše právě obráceně - lítostivost nad tím vším, nad tím minulým co nejde vrátit zpátky - láska a strach současně. ve velký intenzitě obojí. příšerný a nejde to vyřešit nijak, jediné co jde samo propadnout se do toho, snažit se z toho nezbláznit a určit si přesně - co budu dělat ted a ted a na co se soustředím, ale i přesto to jede synchronně s tou činností, kterou si naordinuju. nejde se toho zbavit co je v havě, nika ani právě vůlí.

    OdpovědětVymazat
  9. možná se ozývají staré životní prohry - jakoby mi chtěli ukázat, podívej, takováhle si byla.....nezvládla jsi to....mohlas to udělat tenkrát jinak.....možná by to bylo všechno jiný.....a lezou detaily, detaily, které by mě nenapadly. nejde ani tak v tom filmu přímo o jiné lidi, co kdo mi provedl a neprovedl - ale vidím především sebe a své situace a jednání.

    OdpovědětVymazat
  10. 9. možná jsem to jen špatně pochopila cos popsala - proto jsem napsala, že to mám obráceně.

    OdpovědětVymazat
  11. 10. ale to je podobné...vylézají staré nedořešené živé věci. strašáci. mrtvoly ze skříní. Až se to vnitřně vyřeší, tak přestanou strašit. Jen člověk ví že to bylo... a je to tak nějak samozřejmé. jakože no jasněééé, to přece nemohlo být jinak když jsem to a to .... ale je to spíše jako informace. nemá to již náboj.

    OdpovědětVymazat
  12. prostě si jen na tohle svý "jiný" PMS potřebuju nějak zvykat. na to co to obnáší, na to co to se mnou dělá a kam mě to dostává.

    OdpovědětVymazat
  13. Jéé, tak to naštěstí nemám. :-)
    jJak jsem spíš jakoby mimo sebe, tak je mi sice všecko líto, ale vlastěně ani nevím co konkrétně, třeba se rozbrečíma a nevím proč. Ale uleví se mi, pobrečím si a za chvilku je to pryč. Spíš je mi líto, že někdo něco škaredýho řek, nějak křivě se podíval... hned přemýšlím, co jsem mu udělala a proč mě nemá rád. A jak jsem protivná a jaks e chovám děsně, že tohle v lidech vyvolávám. A že s etoho nikd ynezbavím a navždycky už zůstanu protivná hnusná a sama... bůůů.... :-)

    Prostě mě na mě spíš lezou zombie z budoucnosti než z minulosti.

    OdpovědětVymazat
  14. I když něco z minulosti mě taky dohání - lítost, že je všecko pryč, všecko z té doby, když jsem já byla malá, když moje děti byly malý.
    Je mi neskutečně líto, že už nikdy, nikdy nezažiju, jak se malej P.-eček, tehdy první a jedinej, střed mého/našeho nového světa, plazí po dece na zemi, jak fotíme malýho klučíka a velkýho černáho psa na zahradě plné žulutých pampelišek, na krásu kojení večer při usínání, teplo tělíčka, co vyrostlo ze mě, na hrdost, že jsme rodina...
    Jdu bulet do postele, taky to zrovna mám.

    OdpovědětVymazat
  15. podle mě je prvotní lítost...a to ostatní (důvod) s již dopasuje dle okolností. Tedy pokud tam někdo je přítomen... (partner, děcko, maminka) tak se to přes něj sveze. A pokud tam není nikdo, tak zase lítost že tam nikdo není. Jednoduše se ta lítost nějak chce vysvětlit i když třeba žádný důvod nemá....

    OdpovědětVymazat
  16. Jojo, tak.
    Prostě ta lítost najednou je a jen kouká, kde na čem se uchytí, aby to mohla pořádně roztočit.
    Takže pak už je to spíš na každým/-é, co za bolesti či slabiny má v sobě schovaný.

    Jenže když člověk odhalí fakt existence absolutní nedůvodnosti smutku a lítosti, docela ho to znejistí, protože když smutek a lítost, tak taky určitě i smích, veselí a optimismus, příliv energie. I ty nejspíš vznikají nezávisle na nás a my jim jen dosazujem jakési důvody. A hledáme důvody, proč to napříště nefunmgovalo podle očekávání, když teoreticky jsme těmi důvody naše tělo nakrmili..

    Výsledek onoho vědění - tichý děs z toho, že všecko je jen image, sebeklam, beznaděj - jsme jen ocásky na konci našeho hormonálně metabolického systému. Celý náš život. Cezený přes naše vnímání.

    OdpovědětVymazat
  17. neděsí mě to když to vím :-) teedy teď se usmívám, ale vím to. zbavuje to závislosti na radosti i očekávání, dělá to člověka přístupného tomu co se děje aniž by hledal důvody proč se to děje. zklidňuje to. tedy mě... v poslední době dokážu křičet, hádat se, zlobit se, smát se i plakat aniž bych zkoumala důvody... energie se chtěla realizovat, tak se tak stalo :-) nebráním tomu, naopak. je to velmi zklidňující... ačkoliv navenek to může být hodně divoké.

    OdpovědětVymazat
  18. 18
    Ne, o to nejde. O hledání důvodů nebo o svoje očekávání. To už jsme neměla aji předtím, než jsem na tenhle princip dík PMS přišla.
    Jde o to, že tě to zbaví sebedůvěry.

    Sebedůvěry v tom, že jsi nějaká. Ž emůžeš stát za tím, co jsi, jaká jsi.
    Jsou jiní lidé na tobě závislí. Mají o tobě nějakou představu. Věří, že jsi taková, jaká jsi teď.
    A ty víš, že taková vlastně nejseš, nebudeš, protože ve skutečnosti nejseš nic, jen odraz nějakých neovlivnitelných pochodů uvnitř sebe. Víš, že je zklameš.

    A nemám na mysli nějaký takový blbosti jako hádání se nebo křičení. To jsou lapálie.
    Spíš ten opak.
    Každý dá přednost sršení nergií, byť s hádáním se, před chcíplou rybou.

    Vím, co píšu, ale už to víc nechci pitvat, i když tomu třeba nebudeš rozumět a budeš mít za to, že tomu naopak ty rozumíš na rozdíl ode mě, protože po tvým.

    OdpovědětVymazat
  19. 19. NO tak po mým. co nadělám :-)) PMS nemám... neboli mám ho když přijdou snachy, to jsem s nimi synchronní. Takže možná na velikonoce :-) Není důležité (pro mě) jaká jsem. vím že nicmoc charakter... rozplizlá a kdejaká vada je na mě doočibijící. ale nevadilo mi to příliš. a nevadí mi to ani teď. možná mě mrzí že ten druhý je ze mě zklamaný... že jsem ho zklamala. ale i to je víceméne póza. nikdy mě nic nemrzelo natolik, abych se kvůli tomu chtěla měnit nebo být jiná. Možná jsem to říkala, ale spíše z legrace... nemyslela jsem to doopravdy. jsem s tím co jsem v souladu.

    OdpovědětVymazat
  20. Já taky.
    Ale píšu o něčem jiném.
    Dobrou noc.

    OdpovědětVymazat
  21. 17. 19.!
    jo. tak nějak dost podobně. Ru, dík.

    OdpovědětVymazat
  22. Vím, že když jsem v propadu, vidím věci jako horší, těžší, nepřekonatelnější, černější. Bojím se a utíkám. Zalízám do úkrytů a do sebe.

    Když jsem v plusu, v energii, nic není problém, jsem v klidu a v pohodě a stejně v klidu a v pohodě vidím i věci kolem sebe a budoucnost. Vrhám se do organizací a rozjezdů akcí a prací, plánuju, produkuju.

    Musím v životě dělat spoustu rozhodnutí.
    A nedodá na sebedůvěře, když vím, že jejich výsledek záleží na mém rozpoložení. Na tom, jestli jsem zrovna v plusové nebo propadové fázi.
    Když nevím, co z toho je vlastně "pravda" . Tedy to, co "jsem já", tak, abych rozhodnutí, které udělám neviděla za pár dní jako úplně špatné, protže z opačného pólu onoho výkyvu.

    Nedodá na sebevědomí už ani v té plusové fázi vědomí, že vím, že najednou z ničehonic přejde a mně dojdou síly a upadnu do děsů a utíkání, aniž bych to, co jsem v energii a optimismu začla, stihla dodělat.

    Jestli někoho napadá bipolární porucha, tak ano. Mě taky.
    Nevím, co s tím, není v tom pevný bod.
    Nejde pořád a ve všem jen se nechávat smýkat, aby to nějak dopadlo a pak se vidělo.

    OdpovědětVymazat
  23. 23. dlouho jsi nebyla zvědavá, proč věřím v Boha :-) Právě proto. že vím... že se na Něj musím spolehnout. že to nekontroluji, že ho musím nechat konat skrze mě, dívat se skrze mě, myslet skrze mě. že když to nepřipustím, nedovolím...stejně se tak děje. že jde jen o to si toho být vědomý. že nejsem sobě pánem.

    OdpovědětVymazat
  24. 24
    Nejsem ani dál zvědavá, proč podle tebe věříš v boha. Pro mě je víra v boha vcelku vyřešená záležitost.

    Důvod, proč v něj kdo věří, nejsou ty starosti, co mají se životem, ale způsob jejich řešení těch starostí. Či spíš způsob jak to hodit na někoho jiného.

    Popravdě, momentálně jsem v rozpoložení, kdy mě opětovné odvolávání se na boha spíš nasírá. :-)

    OdpovědětVymazat
  25. Nech občas někomu taky to jeho. Děkuju.

    OdpovědětVymazat
  26. I když je možný, že v 25 křivdím spoustě těch, co věří třeba od mala od výchovy, a ne zblázněně z maximalismu a strachu na stará kolena.

    OdpovědětVymazat
  27. hmmm, pro mě to znamená důvěřovat. nemusí to mít jméno Jsem (tak se jmenuje Bůh), tedy nemusí to být pouze schopnost se uvědomit že jsem, ale i důvěra v toto bytí které je nepopíratelné a samo sebou se naplňující

    OdpovědětVymazat
  28. 28
    Pro mě jsou to patetický křeťanský fráze.
    Nevím co to je, klidně ti to nepopiratelno popřu.

    Je podivuhodné, jak tvoje neutuchající mantrické nadšení dokázalo, že je mi křesťaství protivnější než kdy předtím. Asi jako marxismus leninismus kdysi.

    Dokáže zlikvidovat jakoukoli jinou myšlenku, jakékoli jiné téma. Je sebestřednější než my všecky tady dohromady.

    OdpovědětVymazat
  29. no, je to poměrně poznat, že jsi ru asi teď spíš v tom - podle toho, že se o sebe staráš - ochraňuješ tím, jak říkáš např.26 nebo 21. Preventivně.

    Bipolární mi to nepřipadá. Spíš "citlivost" bych to nazvala.
    (Ale každej má svoje názvy:)

    ratko 16,18
    jo, to mi připadá dobrý.
    ono se to lehko řekne - nebejt závislej na vlivech okolí nebo na vlivech nějakých jiných. Bylo by to báječný, ale v každém okamžiku to nejde asi nikomu.

    OdpovědětVymazat
  30. 30. jsem závislá na okolí, hýbu se okolím a zároveň jakoby jsem se držela za nějakou neviditelnou nit v tom pohybu... a to zklidňuje v chaotickém unášení. takže se pak vědomí neztrácí ... nezahaluje se úzkostí, ale je přítomno. tak to cítím.

    OdpovědětVymazat
  31. Vědomí je přeci přítomno furt, ne?

    OdpovědětVymazat
  32. A osobně ani nemám pocit nějakého chaotického unášení...

    OdpovědětVymazat
  33. 30
    Citlivost je co, celá ta sinusoida, nebo jen ta jedna část?

    OdpovědětVymazat
  34. 28 jsem ještě furt nepobrala, i když už jsem se prokousala k tomu, že jde (asi?) o schopnost uvědomit si sebe a uvěřit, že existuju, ale to nechápu, kde se o tam vzalo, proč se zrovna o tomhle mluví/píše, nebo jak je to myšleno. Měla jsem zato, že se tu od začátku píše v podstatě jen o tom, jak si uvědomujeme sebe. A že to všecko jsme my.

    OdpovědětVymazat
  35. 32. ano, jenže si ho přivlastňujeme jako něco našeho, tedy mluvím za sebe jajko něco co mi patří a co ovládám. jenže životem jsme postupně zjistila a ujistila se i zkušenosti že neovládám... naopak. Jediné co mohu dělat je být si vědoma toho co se děje nebo to sama před sebou zakrývat (slepnout, hluchnout, nemocnět jako únik) tedy opět sama za sebe. je to dlouhý proces...přiznávání se k tomu co se děje ve mě i kolem mě.

    OdpovědětVymazat
  36. 33. předpokládám že v diskusi tedy mluví každý jak rozumí tomu či onomu. Dává to slov. Pod unášením chápu, že situaci nekontroluji... jen ji plně vnímám. jsem dané situaci otevřená a nebráním se. nemám kontrolu.

    OdpovědětVymazat
  37. 37
    Jj.
    Takže moje dávání do slov:

    I když situaci nekontroluju (jakože snažit se pořád ji kontrolovat ani nejde, ani nechci), neznamená to, že by to unášení bylo chaos. Naopak. Pokud skutečně nechám věci, aby mě unášely, a jen vnímám, tak zjistím, že mají svůj rytmus (stejně jako paměťm jako čas, jako všechno:-) a svůj smysl, tempo, občas proměnlivé, ale ne chaotické.

    To že se věci mění nezávisle na mně, neznamená nutně chaos. Ani to není nutno cítit jako chaos.

    Tipla bych si, že pocit chaosu při změnách nezávislých na lidské vůli je odraz stále ještě bránění se těm změnám, boje hlavy s nimi.

    Takže pokud ti z toho chaosu pomáhá upnutí se na boha, je bůh ta berlička, která pomáhá přehodit hlavu jinam.

    A ano, proces přiznávání se k tomu, co se děje ve mně (a současně tím i závislosti toho, co se děje kolem mně) je dlouhý, ale hlavně nepříjemný až zahanbující. Podle mě to bez té ztráty důvěry v sebe a v přiznání si mechanismů až na kost nejde.

    OdpovědětVymazat
  38. Oprava:
    "... bez té ztráty důvěry v sebe a bez přiznání si mechanismů až na kost nejde."

    OdpovědětVymazat
  39. 38. že mají věci svůj rytmus (řekla bych opět svými slovy řád) se ukáže teprve když je nechám... aby se ukázaly a nevnáším do nich "sebe". Nechám aby se ukázaly, tedy aby se v "chaosu" ukázal řád. vynořil se...

    Ale jinak souhlasím... tedy předposlední odstavec nevnímám jako upnutí, spíše dovolení se zjevit...tím že se jakoby uvolním, upozadím.... nechám (umožním) chaosu se zjevit. Pořád je to jistě věcí myšlenky, nějak je třeba to postřehnout jako sdělení.

    OdpovědětVymazat
  40. Přiznávám, že nemám ráda slovo "řád". :-)
    Čili to není "moje" slovo.

    Druhý odstavec - upnutí se na boha nikoli na chaos. Lítáš v tom odstavci mezi dovolením se zjevit bohu a chaosu.

    Ale popravdě pro mě to není podstatné, objí s emi zdfá být někd eteprve na začátku toho, o čem se snažím psát.

    Akorát nevím, nakolik je dovolení se zjevit, upozadění se, věcí myšlenky. Podle mě by to mělo být naopak s co nejmíň myšlenkama. Pokud to chci postřehnout jako sdělení a ne jako parafrázi sebe sama.

    Jak se chceš něčemu odevzdat na bázi myšlenky? To v tom furt ta hlava bude, furt v tom budeš ty, ne odevzdání se.

    OdpovědětVymazat
  41. 23. mi je hodně blízká, přesná - v období pms.
    pms pro mě takové "nesveprávné" období, kdy se moc logicky neorientuju, jede to vnímání jinudy. nebráním se tomu a uvědomuju si to, uvědomuju si to dokonce čím dál víc. náročný období na rozhodování, snažím se nedělat rychlý rozhodnutí ani pohyby, jen to přečkat bez pohrom. někdy ty pohromy samozřejmě dělám. přečká se to a vybalancuje a urovná do rovnováhy samo.

    dnes odpoledne jsem to dostala, takže uleva.
    dobrý, bude zase líp.

    myslím si, že to co popisuje Ru v 23 zažíváme každý, jen to má různou intenzitu a někoho víc či min to stahuje a pohlcuje.

    Bipolární porucha....vzhledem k diskuzi se tady malinko usmívám, protože bipolární porucha je pro mě i to, jak někdo od pms může přejít našroubovaně k Bohu, ale budiž, někdo už nemá pms a má jen logicky toho Boha, ok. každý to máme prostě nějak. ono se stejně každá ženská s tím sama musí nějak vypořádat.

    OdpovědětVymazat
  42. 42. no tak to ti pěkně děkuji :-))) ale život je spravedlivý... v tomhle.

    OdpovědětVymazat
  43. Já už skoro končím, mám to od pátku. Zřejmě čvrteční bazén a sauna se tentokrát zasloužily o to, že to bylo o dva dny dřív a zcela bez PMS. :-)

    Jen v noci na neděli, jak jsem večer předtím byla běhat v chladnu a hodně do únavy, mě rozbolela hlava. To taky často mívám, když se při m. přeťápnu fyzicky.

    OdpovědětVymazat
  44. 34
    jo, dobrá otázka - celá ta škála. Takže někdy je to nevýhoda - nepříjemno, někdy výhoda - dobrej signál, co se dá využít. A známka toho, že dopravdy věci prožíváš, že jsi živá a nezazdíváš nějakou z emocí, dosáhneš na všechny.
    To je pozitivum. Teoreticky :) Prakticky kdo furt s tím má žít,žejo! :)

    OdpovědětVymazat
  45. 41. jinak, nerozumíme si. Aby jsi něco mohla poznat jako existující... tedy postřehnout ... je jedno co, třeba že s tebou mluví žaludek, cokoliv bláznivé... musí to vyvolat podnět - vjem. a ten se uvědomí....se zlomkem vteřiny skrze mozek. Uvědomíš si že se to děje hlavou, i když se to děje třeba v žaludku. ale tu informaci ti sdělí hlava. musí to proběhnut hlavou, takže kdybychom hlavu neměli (mozek) neuvědomovali bychom si jako lidé, prostě nevěřím že bez mozku bychom mohli být lidé. MOje víra znamená, že věřím že je možné vnímat zákonitosti (řád) ve všem. že pokud něco vzniklo z něčeho propojeného... tak to propojení je zde pořád a když se něco pohne tak jiné se pohne taky v souladu, protože to propojení je zde frut i když se cítím jakože oddělen člověk, je zde pořád propojení a toto propojení vnímám.

    OdpovědětVymazat
  46. 45
    Zvykám si. :-))
    Neměnila bych.

    OdpovědětVymazat
  47. 45. prakticky to znamená že jak kladná tak záporná emoce nesou v sobě dvojče (opak té sinusoidy) Ty vnímáš třeba tu zápornou ale ta kladně je již přítomna v pozadí a čekající aby se mohla zpřítomnit... a naopak, v kladné je již obsažena ta záporná. Pořád se to doplňuje.

    OdpovědětVymazat
  48. 42. v pms jedu v myšlenkách - které bych za normálních okolností odsoudila, zakazovala si je, jsou průserový, jen v pms vyjíždějí napovrch a jsou zintenzivněné - sex, touha, hříšnosti, nekalý věci - jo, je to tak prostě.v pms si je i masochisticky v představách užívám - v pms prostě jiná barča. právě co píše Ru v 19 v druhém odstavci.

    a už raději mlčím :-)

    OdpovědětVymazat
  49. Přesně, i mě zaujalo to slovo chaos!! Napadá mě, že jen ten, kdo víc používá slovo chaos, taky víc používá slovo řád.
    A co to znamená pro vztahování ke světu - to používání slov? (To nevím, to je spíš řečnická otázka.)
    Já nemám ráda ani jedno z dvojice chaos a řád - ne proto, že bych byla nad nimi, ale spíš proto, že mě svou absolutností děsej, nemám ráda slova, co jsou pro mě moc silná (a pro jiné často tatáž slova nenesou ten krajní význam jako pro mě - slova např. selhání, řád, zklamání). Taky nemám ráda, když mě někdo jinej organizuje a dělá mi program - a tomu říkám řád. Br.

    OdpovědětVymazat
  50. mám pocit ... možná se mýlím, že naší nervové soustavě nejde vůbec o to aby vzruchy byly do plusu nebo do mínusu... nýbrž aby to tam blikalo a šlapalo.

    OdpovědětVymazat
  51. 46
    Jasně, že to musí proběhnout hlavou, když v hlavě je CNS.

    (Jinak je hezké, jak za formulací "Nerozumíme si" vždycky následuje snaha vysvětlit, jak to dotyčný myslel, tj. sdělení, "nerozumíme si" rovná se "ty mi neorozumíš". :-)

    Zkus ne hlavu, ale třeba spálený prst.
    Ucukneš - ale ne proto, že by to byla myšlenka, ale protože je to vjem. Ano, v mozku, který nezávisle na tobě, na tvojí "hlavě" jakožto rozumu vydá povel tvému tělo aby konalo, bez ohledu na tebe.
    Jakákoli myšlenka zpracovávající zážitek toho vjemu a následné reakce je až dávno potom.

    Pokud budeš ale skutečně pracovat myšlenkami, vědomím, jsi schopna jako jogín přejít po žhavém uhlí a bolest necítit.

    Bude to ale znamenat, že to žhavé uhlí nepálí? Že je studené?
    Nebude.

    Takže pokud skutečně chceš poznat podstatu věcí tak, jak jsou nezávisle na tobě, tu hlavu musíš vypnout. Ale vypnout, ne ji jen přepojit na jiný způsob zpracovávání reality rozumem. Žádnými myšlenkami, záměrnými prostředky, holé podstaty vnímání nedocílíš.

    OdpovědětVymazat
  52. 48
    Hurá! Konečně "si rozumíme"! :-))
    Ano, přesně tak to je, to je ten rytmus.

    OdpovědětVymazat
  53. 50. pod řádem rozumím třeba soucit. že když vidíš že má někdo žízeň tak mu dáš vodu, tedy tendence vyrovnávat... rozdíly. jakoby to co se jeví oddělené, každý sám za sebe přesto byli v něčem spojeni, určitým řádem... spolupráce nebo soucitu. něco v tomto smyslu.

    OdpovědětVymazat
  54. 50 první věta - bingo.
    Ukazování na chaos je opodstatnění potřeby řádu.

    OdpovědětVymazat
  55. 51
    Naší nervové soustavě je zcela u prdele, co je pro nás plus a mínus. :-)
    Plus a mínus tomu dává ta naše "hlava" ve smyslu rozumu.
    Ale to je přece docela triviální fakt, ne?

    OdpovědětVymazat
  56. 52. hlava to vše vyhodnocuje. Ucukne i žížala, kapr se cuká i bez hlavy. pokud se bavíme v lidských dimenzích mluvme o věcech které sice pracují podvědomě nebo nevědomě ale nějak zasáhnou do našich "stavů" třeba formou radosti či nejistoty nebo úzkosti jsme schopni tento stav zaregistrovat, uvědomit si ho opět hlavou. tedy pocitem že se to stalo mě.

    OdpovědětVymazat
  57. 54
    No, tomu zas já rozumím tak, že je to zas ratkovina - když začneš mít pocit, že ti nějaký pojem ostatní moc rozkopávají, tak briskně vysvětlíš, že si pod ním představuješ něco úplně jinýho než by ostatní mohlo vůbec napadnout. :-))

    To, co popisuješ, pro mě není řád, ale rovnováha. A v rovnováhu já věřím, ale tu nevycházející z naší hlavy.

    OdpovědětVymazat
  58. 56. dobře ale to je o Vašich pocitech ve smyslu, která slova se vám nelíbí a tak... kvůli tomu nebudu vynechávat písmena. ale asi se ani nikdy nedomluvíme, když mi řekneš nesnáším toto slovo. když slyším tohle ... je diskuse zabita. pro mě pak taky. co s tím? tak se bavte spolu a je to.

    OdpovědětVymazat
  59. 58
    To můžem, bezpochyby. Akorát je to zas o kousek vedle toho, o čem jsme mluvily původně. :-)

    Jinak pocity vnímání souzvislostí vjemů a sebe sama existují i u zvířat, těch vyšších.
    Rozum ej vlastní čřlověku.
    Takže zas jsme u toho, že zapojuješ hlavu, rozum.
    Ale až po!!
    Ne že se rozhodneš, že tě povede bůh, a tedy skrze něj poznáš podstatu. Takhle to nefunguje.
    Napřed s esniž na úroveň zvířete, pak teprv zpracovávej rozumem. Jinak jsi ten jogín.

    OdpovědětVymazat
  60. 59. od začátku to mám takhle... řád znamená lásku. vnitřní harmoniii. tedy aby se zase někdo nezačal vysmívat lásce. Prostě lásku ve smyslu vnitřního řádu... harmonie, něco jako akord, který zní ve všem co je, akord nejen tónů ... akord vnitřního souvisení všeho se vším. to je taky triviální... a naprosto jasné. jakože když někde mám méně tak je to doplňováno "zvenku" aa když mi někde přebývá tak tohoje "zvenku" méně. tedy vně... jako moje okolí, to co vnímám jako mimo, doplněk sebe.

    OdpovědětVymazat
  61. 48
    to souhlasím, ale jen o tom dál mluvit je úplně k prdu. To je přesně ta věc, co je konkrétní zážitek v jednu chvíli. Anebo... nene, teď jsem měla chuť něco pochybovačného kecat a taky se strhnout do popisu (není to ani tak teoretizování jako popisování, které... no a už se zase strhávám. Kašlu na to, připadámi, že o tom mluvit nestojí za to, nic to nenese.

    OdpovědětVymazat
  62. 60
    Nikoli, to slovo má svůj obecně vnímaný význam a častější používání či naopak nepoužívání určitých slov je charakteristické pro určité "druhy" myšlení.
    Takže to současně i znamená, že odlišnosti v používání slov pomáhají odhalit i odlišnbosit povah, postojů, hodnotových zaměření atd.
    Což je pro vyhodnocvání názorů v diskuzích vcelku dobré.

    OdpovědětVymazat
  63. 62
    "Harmonie... Akord vnitřního souvisení všeho se vším"

    Znova, pro mně je to, co popisuješ, rovnováha. Ne řád.
    A naprosto nechápu, proč tedy pro tebe je vnmímání toho akordu chaos.

    OdpovědětVymazat
  64. 49 barčo
    jojo, tak něco. Pokud u mě to vyjede, tak jako takové ublíženectví, křivdičky.

    OdpovědětVymazat
  65. 61. musela by jsi sedět v mojí hlavě aby jsi věděla co zapojuji :-) řekněme že hledáš klíče nebo někde jsi něco zapoměla a jsi v potížích a vyšleš vnitřní signály o pomoc.... myslíš že skutečnost že se podíváš pod gauč a najdeš tu věc nebo že zazvoní člověk který ti pomůže je otázkou zapojování rozumu? Pochybuji... přesto je to mentální záležitost ve smyslu že to postřehneš. zařveš sláva brýle nebo poděkuješ tomu kdto ti pomohl. uvědomuješ si to, ale ty .... procesy které vedou k tomu aby jsi se podívala pod gauč nebo aby někdo přišel kdo ti pomůže nekontroluješ. jent ten výsledek zětně můžeš vyhodnotit... anebo ne. to dle povahy a charakteru, ale ten proces sám... je nevědomý (nahodile chaotický) říkám chaotický ale to proto že nitky které v něm vedou žádný člověk nedokáže vysledovat a jeví se to jako když fouká vítr... nevíme odkud a jak. takže je třeba odlišit to co se děje... jakoby náhodně neuvědomovaně a to co již reflektivně zpětně vyhdnocuji (co je již pohádka k tomu)

    OdpovědětVymazat
  66. 67. ale už nebudu v tom rajtovat... řekla sem si k tematu PMS, které již nemám nebomám trvale nebo nevím závidím těm co je mají... prostě je člověk extrémně citlivý a vnímavý, to co normálně si neuvědomuje tak v PMS si je vědomý a citlivý... zpětně tomu dává nějakou formu jak jsme se s Ru shodly.
    pořád je t stejný mustr... nevědomě (chaotickonáhodně dění odpovídající našemu postavení a vazbám ve vesmíru) a následně zpětnovazebná pohádka - forma k tomu. a rozcupujte to na padrť, protože tam jsou špatná slova. jdu si lehnout. dobrou

    OdpovědětVymazat
  67. 67
    Mám pocit, žes to tak dokonale zauzlovala, že se ti podařilo jako svůj vítězný finální objev podat prakticky opak toho, cos psala na začátku, tudíž přesně to, co jsem od začátku psala já, akorát že už to nikdy nikdo nerozuzluje, aby to mohl ověřit. :-)))

    OdpovědětVymazat
  68. 69
    To dění není chaotické ani chaotickonáhodné.
    J ejen námi nezpracované rozumem.
    Ale i bez zpracovávání rozumem, bez slovního pojmenování a formulování, lze po určitých zkušenostech vycítit, oč jde. Pochopit bez nutnosti formulovat, soustřeďovat s ena to rozumem.

    Tohelneumím vysvětlit zas já. Ale funguje to.

    OdpovědětVymazat
  69. 54 eee - aha 59
    taky mám dojem, že řád neříkám tomu v 54.
    59 se zdá zvenčí pravděpodobná nebo je 54 prostě jen další ilustrace toho, že pro mě tak třeskuté slovo řád je pro tebe, ratko, jen jemná věc. Jak se někdy jeví, že bereš věci víc v extrémech (třeba barča to tak nějak taky u tebe vnímala, víckrát), tak teď se mi to vysvětluje:
    pro mě silná až patetická slova (která sama moc nepoužívám z důvodu právě že jsou promě moc silná nebo patetická), ty používáš celkem volně, protože je vnímáš jen jako nějakou neosolenou rozbředlou kašičku, a ne jako sekery.
    (Si říkám, kdy tohle vzniká, že jesen něco vnímá jako meč a druhý jako polštář. Určitě už v předškolním věku.)

    OdpovědětVymazat
  70. 72
    Určitě a nese se to z rodiny.

    OdpovědětVymazat
  71. 70. Ru, kdepak... píšu furt totéž, ale když ty nesnášíš ta slova a jak píšu a celkově nenášíš co píšu :-)) Celou dobu rozvíjím jen a pouze tvoje myšlenky.

    OdpovědětVymazat
  72. ratko
    60
    ne, to právě diskusi nezabije, naopak pro mě je to třeba hodně zajímavý a lákavý k zabývání.

    62
    láska že je řád. hned měmusí napadnout, že taková nenávist má v sobě taky zatracenej řád, řád v tom, že je to reakce na něco citlivýho - a to je řád, osobní vnitřní řád toho nenávidícího.
    Jestli je láska řád, tak je všechno řád a potom nemá vůbec smysl se bavit o řádu, jediný smysl by byl od něj abstrahovat, protože pak je ve všem!

    - teda třeba je ve všem :) A proč se teda o nm bavit? Proč to slovo vytahovat? Tedy proč vyvstává to slovo tobě, ratko? Protože pochybuješ, že řád je?
    Si říkám, kdybys o něm nepochybovala, vůbec bys o něm nemluvila, ne?

    OdpovědětVymazat
  73. 72. hrozné, že :-)) nejlépe zlynčovat.

    OdpovědětVymazat
  74. 74
    Já už radši končím, páč mě napadá cosi důvodu chaosu v rozvíjení cizích myšlenek... a o tom, jestli by nebylo lepší rozvíjet na dané téma myšlenky vlastní... :-)

    OdpovědětVymazat
  75. 75
    Opět bingo! :o)

    76
    Ty vykládej, že už nemáš menstruaci. Ublíženecká PMS jak malovaná. :-))

    OdpovědětVymazat
  76. 67
    mno, že vyšlu signály o pomoc, když jsem roztržitá a nemůžu něco najít, to vede k tomu, že to najdu. Nojo, ale nenajdu to proto, že by mi někdo zvenku vyslal pomoc (to bych musela být vztahovačnjší než jsme, abych tomu věřila). Najdu tu věc, protože jsem se zúvnitř sama zklidnila.
    Ne kvůli něčemu zvěnčí
    ¨Já jsem jen použila takovou jako projekci navenek, takže výsledek vypadá jako zvenčí. Ale není! Tomu nevěřím. To bych musela věřit i tomu, že jsem pupek světa.

    Ale já věřím pouze tomu, že jsem pupek svýho světa :)
    Takže se můžu zklidnit i bez vnějších zásahů nebo vnějších domnělých protipólů. Ne? I když s protipólem to jde asi rychlejc. Když ovšem v něj věřím jako v silnou jistotu.
    - si tak tady řkám.
    Podnětný!! To je dobrý,to by mi samotný bez tebe nenapadlo!!

    OdpovědětVymazat
  77. 75. ano, tak to je... slovo řád jsem začala používat teprve v poslední době když jsem si vnitřně uvědomila že jsou různé úrovně uspořádanosti vnitřního nastavení... že někdo klidně udělá toto nebo tamto, klidně nenávidí bližního ... třeba ze závisti a bere to jako samozřejmost, jako dýchání... normální věc. takhle je nastaven jeho vnitřní řád - jeho vnitřní etika.

    a začala jsme si více všímat... řád kočky třeba, jak jedná a reaguje, co ji vnitřně řídí...do určité struktury. Do určité vnitřní symfonie...jak směrem ke světu, k nám etc. Jsou to pudy proložené i zvykem a blízkostí, to vše vytváří zvláštní tóny a měkkost soužití a vnitřní důvěry.

    a pak je řád jiných vztahů a určitá opatrnost, vědění že ten či onen se řídí takovým a makovým vnitřním nastavením, vnímám v tom určitou barevnost...

    a pak je řád který měl nastaven Kristus, fascinuje mě to... on tento řád sděloval v kázání (třeba Blahoslavenství) a žil ho, je to vnitřní nastavení nejvyššího řádu. ale klidně to vymažte... prostě věřím že ten řád je projevem nejvyššího bytí. že pokud někdo je způsobilý k tak vysokému vědomí, tak jedná jako Kristus. nejvyšší řád směřující k jednotě a vnitřní harmonii. a to není nic formálního, žádný odpudivý blaf. jsem o tom absolutně přesvědčena. je to moje víra.

    OdpovědětVymazat
  78. 78. jen jsem se zařadila abych nenarušovala :-)

    OdpovědětVymazat
  79. 79
    Jojo, je to dobrý do třetice a jojo, taky si říkám každou chvíli, že bez oponování Ratce by mě spousta věcí nenapadla. :-))
    Nebo by se mi tak hezky v hlavě nesesumírovala. :-)

    OdpovědětVymazat
  80. 81
    Jako čím, že nemáš PMS? :-))
    To dneska už asi nemá žádná z nás. :-))

    OdpovědětVymazat
  81. 76 ratko,
    né, to není vůbec hrozné! To je hrozně zajímavý! Mně to pomohlo se inspirovat, zaujalo mě to. - Tak doufám, že moje typičnosti zas nějak inspirujou někdy tebe, na oplátku.

    77 ru
    je opět bingo!

    Jéé, to je ale bohatá inspirace, dneska! Na to člověk natrefí málokdy, vám řeknu. Třeba na šestihodinový supervizi s kolegama z výcviku se na to taky natrefí. Ale to se platí :))
    Je to žrádlo!

    OdpovědětVymazat
  82. 80
    A co myslíš, kdyby si Kristus spálil prst o plotnu, taky by ucukl? :-)

    OdpovědětVymazat
  83. 79. pro rozfázování dobrý... jinak bych nikdy nedokázala oddělit to co sse děje přirozeně vnitřně od vnější projekce... jak píšeš. ale podstata sdělení je důležitá, nechytat se toho že to se nemůže stát, třeba nemůže. podstata je v tom, že se něco děje...ale teprve v momentě uvědoměni v hlavě (postřehnutí vjemu vědomím) si to vyprojektujeme do konstruktu (formy)

    OdpovědětVymazat
  84. 84
    :-))
    Joo, já se už dvě hodiny chystám uložit svoje prací a sportem zbité (doslova, včera mě zbil led na kluzišti, musím ubrousit zoubky) tělo do postele a pustit si detektivku, a furt to kvůli téhle diskuzi odkládám, akorát je mi čím dál víc zima na nohy - tak to mi ještě k tomu asi vyhas kotel. :-))

    OdpovědětVymazat
  85. 85. nesmyslný dotaz, nezpochybnuji reflexy... taky jsem psala že živé bytoti mají reflexy. je to přirozené. beru to jako snahu o dehonestaci a výsměch.

    OdpovědětVymazat
  86. 80 poslední odstavec
    o nejvyšším řádu a Kristu
    to ti úplně věřím!
    A zase mě obohacuje, jak o tom mluvíš - nějak mi to říká, že (ale hodně blbě se mi to verbalizuje) to je právě v pořádku. To je v pohodě, to je žití, bytí. Takovej dojem z toho mám:
    Je to v pořádku, tohle je bytí... a ten Kristus tam být nemusí, jen je to jméno pro bytí.
    Nevím, proč by to mělo mít jméno (?) a proč zrovna TO jméno (?)... a asi jsem v tom zaostalá a bylo by dobrý mít stručný filosofický zdroj o tom, ale nevím, kdo o tom dumal.

    OdpovědětVymazat
  87. 88
    Jojo, přesně to to bylo. :-))
    Protože mě nepřestane fascibovat, jak ty víš, že to Kristus měl tak a tak a dělal to a to...
    No nic. :-)

    OdpovědětVymazat
  88. 88
    no zdá se mi, že ta rulisina 85 je esenciálně a s vtipem totéž, co moje 89... takže to není urážka a dehonestace, protože ta moje 89 není.
    Hohó, to jsou logický argumenty, co? :-D

    P.S. já už chci jít taky do sprchy a pak si dát film nebo spát :) Je to tady chytlavý! PMS to roztočil a i když moje menstruace zahájená v pátek už skončila, tak to tady frčí pořád!

    OdpovědětVymazat
  89. 89
    Ano, přesně.
    Je to podstata žití, přežití. Kristus je zase jen berlička pro lidi. Prolidi pokroucený zkřivený nadáním rozumu, tím danajským darem. Vrátit se zpátky od hlavy k intucici, jednoduchosti.

    Jenže jak už jsou s tou hlavou totál zmagořený, nejde to jinak než zas skrze hlavu. Když ne je doopravdy změnit, očistit, tak aspoň zabrzdit, aby se nevyhubili i se vším ostatním živým na zemi.

    OdpovědětVymazat
  90. 91
    I ty Brute, v pátek? :-))
    Já si ještě přes zítřek kalíšek pro jistotu nechám. Přes další bruslení. :-)

    OdpovědětVymazat
  91. 89. protože si to mohu zpětně (jako konstrukt) vyhodnocovat - viz to o čem jsem i povídali... ja vím že nejsem v bytí tak daleko aabych se uvědomila zcela, vím to velice dobře ale taky vím že když je člověk otevřený i když je slabý a padající, tak ta chybějící část mu je doplňována přirozeně...z podstaty věci - viz text o sinusoidě. Je obsažená v neviditelném zbytku. Není třeba chodit do kostela nebo čít bibli nebo něco takového... i když to může pomoci, ale nemusí. někdo to nesnáší jako manipulaci neb nátlak. chápu to. člověk vrůstá přirozeně do poznání že je v něm obsažen celý celek, tedy že je kompletní a dokonalý v každém okamihu, akorát to neví-neuvědomuje ssi to přímo - nebo čásstečně (viz. rozhovor výše) a jen sebereflexí se pak odděluje jako jedinec.... čím je slabší, obtíženější a bezmocnější... tím více dostává pokud je schopen se otevřít a přijímat. to je právě proces harmonie a okamžité přitomosti... který je (pro me) často neviditelný ale hmatatelný ve vnitřním klidu. že jsem pořád zde, i když se ztrácím. tedy netvrdím že jsem schopna přímo... pořád, ale vím o čem to je. daří se mi občas dosáhnout jednoty...a občas ne, pak sebereflektivně něco hodnotím ve dvojnosti (já a oni). Ale i v tomto stavu jsme si vědoma že ... je možné být sjednocen v Bytí i když právě nejsem. když Jsem tak nemyslím. ale to pak nemůžu psát... :-)

    OdpovědětVymazat
  92. 92
    no, teď tady poprvé jsem líp pochopila, že ten protipól, Kristus , prostě funguje líp než když to člověk nechá buď uvnitř, nebo rozplizle všude pan-světově. Prostě to nasedá na koncept lidství, funguje to, je to lidem vlastní, mít protipól (přeneseně pak mít vztah nebo v nejhoším mít psychoterapeutický vztah:-), dělá to divy!

    Takhle fungujeme. Kristus jako koncept je geniální, nosnej! Dělá zázraky :)

    Ale pozor, já neříká, že neexistuje, je říkám, že takhle fungujeme. Nemůžu ale ze svojí pozice zjistit, jestli tak fungujeme, protože předobraz toho je od Boha a zhmotnil a vyjádřil se existencí Krista, anebo jestli tak fungujemé a Bůh a Kristus je projekce, kterou používáme, abychom dobře fungovali.

    Tybrďóó a to mám jen dvě piva a víc ani hlt. Jdu do sprchy. Dobrou!

    OdpovědětVymazat
  93. 90,91. hlavně že ty jsi chodící jasnost a přímost. přímo letadlo

    OdpovědětVymazat
  94. 95
    Jojo, tak tak.
    Sprchu už mám za sebou, jdu do ponožek a na detektivku.
    Dobrou. :-)

    OdpovědětVymazat