Jo, to je bezva kočka. Těmhle mourovato-bílým kočkám jsem začala říkat kittynky, protože tak se jmenovala moje kočka, první. Kitty. A vypadala takhle. I když jaký "takhle", ony jsou každá úplně jiná. A to je právě nejlepší. (naštěstí právě teď po hodině mé přítomnosti konečně mámy kocour přestal protivně mnoukat a lehnul si na zem; pako je to)
já jsem takovouhle kočku nikdy nezažila. je mírná, opravdu chytrá, i když kulhá, tak prostě pluje. je důstojná.... přijde k lidem co si povídají a poslouchá.....jemná v chování, jemná v pohybu, packou se neožene, neprská, není divoká, ani roztržitá, ani splašená, ani bláznivá....no prostě je pro mě úžasná. takovouhle kočku bych chtěla. a když ji člověk něco říká, rozumí, sleduje a odpovídá, no fakt :-)
Vždycky byla nadprůměrně chytrá a komunikativní, ale ten úraz, dlouhá velká bolest a hendikep, ji přiblížil k lidem ještě víc. Něco za něco. Bylo mi hrozně zle, když se jí to stalo, když přišla po několika dnech domů takhle znetvořená, špinavá, vyhublá, šílená bolestí. Bylo mi zle z vědomí, že bude takhle postižená už napořád, chromá a nevzhledná, omezená v kočičích možnostech... A ejhle. Ona je ještě větší osobnost. Kolik toho ztráta dá... Tomu, kdo ztratil, i jeho okolí. :-)
Ru, pozdravuj ji ode mě a pohlad ji za mě. děkuju. Natolik mě fascinovala vším, že jsem ji prostě ten článek tady na blogu musela věnovat. :-) a věděla jsem to už u tebe, když jsem byla s ní. :-) Opravdu kouzlo její osobnosti je nepřehlédnutelné. :-)
:-) budeš se mi smát, ale ty jsi odešla do práce a já měla hodinku s tvou kočkou :-) pohladila jsem ji packu a ona mi jemně pohladila packou moji packu (dlań) a povídali jsme si a byla u mě, klidná, mírná, uvolněná, na bříšku s nechala pohladit a po naší konverzaci odešla ke svému oknu a ven. a já když společnice odešla, jsem taky odešla do města. :-)
4: jo,jo. Jsem byl na výstavě koček před časem a ta tupost z těch přešlechtěných chomáčů chlupů a placatých čumáků přímo čišela. V předsálí měl útulek pár klecí s obyčejnejma mourkama a to byla radost se ně dívat,tam jsem zůstal nejdýl.
...a jak se umí dívat...!
OdpovědětVymazatTa první fotka mě dostala. :-)
Ru, mě vaše Kočka dostala naprosto vším :-)
VymazatNepřibrala trochu?
OdpovědětVymazatMyslím kočka,ne Ru:-)
Chlupy. Na zimu. :-)
Vymazatta kočka vypadá stejně jako naše, tedy téměř.... i se stejně dívá. Ta pacička je zlomená?
OdpovědětVymazatUtržená v lopatkovým pletenci. V pleci.
VymazatKočička je velmi šikovná... je vidět že si s tím umí poradit. Akorát se může mýt jen z jedné strany :-)))
VymazatUmí z obou. Víc si lehne a o tu mrtvou nohu se jen opře.
VymazatZvládne i vyšplhat na strom.
měla jsem spíš na mysli umývat si oblíčejíček tlapičkou. je hezky čistá, určitě si tělíčko vylíže.
VymazatUmí. Nevím, co na to napsat víc. :-)
VymazatObličejíček tlapičkou... tyvole, Ratko... :-)))
Vymazatnojo, prdel si vylíže taky :-)
VymazatJo, to je bezva kočka.
OdpovědětVymazatTěmhle mourovato-bílým kočkám jsem začala říkat kittynky, protože tak se jmenovala moje kočka, první. Kitty. A vypadala takhle. I když jaký "takhle", ony jsou každá úplně jiná. A to je právě nejlepší.
(naštěstí právě teď po hodině mé přítomnosti konečně mámy kocour přestal protivně mnoukat a lehnul si na zem; pako je to)
já jsem takovouhle kočku nikdy nezažila. je mírná, opravdu chytrá, i když kulhá, tak prostě pluje. je důstojná.... přijde k lidem co si povídají a poslouchá.....jemná v chování, jemná v pohybu, packou se neožene, neprská, není divoká, ani roztržitá, ani splašená, ani bláznivá....no prostě je pro mě úžasná. takovouhle kočku bych chtěla. a když ji člověk něco říká, rozumí, sleduje a odpovídá, no fakt :-)
VymazatVždycky byla nadprůměrně chytrá a komunikativní, ale ten úraz, dlouhá velká bolest a hendikep, ji přiblížil k lidem ještě víc.
VymazatNěco za něco.
Bylo mi hrozně zle, když se jí to stalo, když přišla po několika dnech domů takhle znetvořená, špinavá, vyhublá, šílená bolestí. Bylo mi zle z vědomí, že bude takhle postižená už napořád, chromá a nevzhledná, omezená v kočičích možnostech...
A ejhle.
Ona je ještě větší osobnost.
Kolik toho ztráta dá...
Tomu, kdo ztratil, i jeho okolí. :-)
"hendikep přiblížil k lidem"
Vymazatrozumím. měla jsem to podobně s ťapi. dokud viděla, byla to svéhlavička a jak oslepla, začala mi víc důvěřovat.
Ru, pozdravuj ji ode mě a pohlad ji za mě. děkuju.
OdpovědětVymazatNatolik mě fascinovala vším, že jsem ji prostě ten článek tady na blogu musela věnovat. :-) a věděla jsem to už u tebe, když jsem byla s ní. :-) Opravdu kouzlo její osobnosti je nepřehlédnutelné. :-)
:-) budeš se mi smát, ale ty jsi odešla do práce a já měla hodinku s tvou kočkou :-)
Vymazatpohladila jsem ji packu a ona mi jemně pohladila packou moji packu (dlań) a povídali jsme si a byla u mě, klidná, mírná, uvolněná, na bříšku s nechala pohladit a po naší konverzaci odešla ke svému oknu a ven. a já když společnice odešla, jsem taky odešla do města. :-)
Proč bych smála... Ona je taková.
VymazatSoustředěná na lidi, když jsou oni soustředění na ni.
Jo, jw to bezva kočka, mírná, klidná, ale ne žádná poddajná blbka. Ale to není žádná :-)
Vymazat... včetně nás. :)
Úplně obyčejná vesnická směs, a přitom noblesa a grácie, evidentně modrá krev. A inteligence.
VymazatKolik papírově ušlechtilých je úplně tupých...
4:
OdpovědětVymazatjo,jo. Jsem byl na výstavě koček před časem a ta tupost z těch přešlechtěných chomáčů chlupů a placatých čumáků přímo čišela.
V předsálí měl útulek pár klecí s obyčejnejma mourkama a to byla radost se ně dívat,tam jsem zůstal nejdýl.