přesto hodně lidí zůstalo na hotelu a odpočívalo, dokonce i na snídani dorazilo velmi málo lidí.
autobusem jsme vyjeli do sedla Vršič (1611 m) - je to jako kdyby člověk vyjel autem na Sněžku :-)
obdivovala jsem řidiče autobusu, jednak tím stoupáním a jednak těmi serpentýnami.
obdivovala jsem kolaře, kteří to statečně šlapali celé nahoru.
ta silnice se budovala během 2. světové války, za ukrutných podmínek, zemřelo na ni spousta lidí, v polovině cesty byl hřbitov a kostelík věnovaný všem těm lidem, kteří tam zemřeli.
zatímco dole u hotelu vládlo krásné teplé slunné počasí, tady nahoře byl vítr, mraky, zataženo a poprchávalo, chvílemi to vypadalo, že snad bude sněžit :-)
z oblaků se vynořovaly štíty hor, působilo to tajemně až mysticky.
i tady byly možnosti - jít jen lehkou tůru, pěšinkou směrem zpět do údolí, kolem hřbitova,
nebo jít hřebenovou tůru a dívat se na výhledy do údolí.
a nebo vystoupat na jeden z vrcholů (2332 m)
šla jsem jen lehkou hřebenovku,
čtyři lidi a průvodkyně šla na vrchol.
(průvodkyně, vždy musí jít tu nejtěžší trasu, pokud si ji někdo zvolí,
ona rozhoduje také o tom, když se zhorší počasí, zda se bude pokračovat ve výstupu, nebo ne)
na té hřebenové tůře vládla pohoda.....
nikdo nikam nehnal, šlo se volně, tak nějak se lidé volně seznámili a bavili se.....relaxovali, odpočívali, dívali se na rozhledy do údolí, které se objevovaly a zase mizely pod mraky.
probírali jsme jaké to bylo na předešlém výletě u Bohinjského jezera a nebo jak a koho zastihl liják na Pršivci a jak kdo to zvládal a nezvládal apd.
stihli jsme se zavčasu před lijákem vrátit zpět k autobusu k chatě a dali si pivo, rádlera, čaj apd.
čekali jsme na skupinku s průvodkyní.
ti dorazili asi za hodinu. něco se tam stalo.
nálada byla napjatá.
pak jsme se dozvěděli, že průvodkyně kvůli špatnému počasí nepovolila výstup a ego jednoho pána to neuneslo. takže ohromná hádka.....ale nakonec se vrátili na chatu k autobusu všichni a postupně vlivem grogu a piva se ta napjatá nálada uvolnila.
potykala jsem si s průvodkyní :-)
dozvěděla jsem se, že stěnu Komarču v minulém výletě absolvovala 5x za život ve svém průvodcování a pokaždé ji dělá velký problém a nenávidí ji :-)
a pak jsme odjeli z toho lijáku na hotel, kde bylo krásné počasí a měli volno.
cestou dolů, jsme naložili skupinu, která se vydala ze sedla směrem dolů do údolí, čekali dole na úpatí.
Žádné komentáře:
Okomentovat