Kpt. 43-61.

1198-1199

Přemysl se stal českým knížetem.
Bratr Vladislav Jindřich je moravským markrabětem a společně táhnou na Moravu - vypořádat se s moravskými přemyslovci (příbuzní bezdětného Konráda Oty)

Obléhají v Jemnici Svatopluka (bratr Spytihněva), ten se vzdává, složí vazalský slib moravskému markraběti a připojuje se k jejich vojsku proti Spytihněvovi. K Svatoplukovi se přidávají jeho bratranci olomoučtí Břetislav a Vladimír. Brno dlouho odolává, ale nakonec - kníže Spytihněv je oslepen a může dožít v Jemnici u svého bratra.

 Na Moravě je klid jen chvíli, údělná olomoucká knížata Vladimír a Břetislav se nechtějí podrobit moravskému markraběti - Přemysl znovu vytáhne na Moravu. Vladimír olomoucký padne, jeho bratr Břetislav je zajat a krátce na to umírá ve vězení. Sifrid (syn Břetislava) se vzdává nároků na údělné knížectví a vstupuje do služeb církve.

Tímto jsou problémy s moravskými přemyslovci, které se táhly dvě staletí vyřešeny.

Přemysl jako český kníže a Jindřich Vladislav jako markrabě Moravy vládnou společně, doplnují se. Tímto se z Čech a Moravy postupně stává jednotný a stabilní stát.

Přemysl s Vladislavem Jindřichem odjíždí do Uher. Na dvoře krále Emmericha se Přemysl setkává s jeho sestrou Konstancií, Přemysl se rozhodne, že si ji vezme za manželku.
Král Emerich se sńatkem souhlasí. Rodové spojení s Přemyslem považuje za výhodné, protože se chce podílet na západoevropské politice. A Přemysl má mocného spojence.

Biskup Daniel v katedrále na Pražském hradě veřejně prohlásí snatek Adléty a Přemysla za neplatný.

-----


Po smrti císaře Jindřicha se uchází o korunu římského krále jeho mladší bratr (poslední žijící syn Fridricha Barbarossy) Filip Švábský z rodu Štaufů. Mezi jeho věrné spojence patří mimojiné Wettinové (rod z něhož pochází Adléta)
Schází se sněm v Řezně a je zvolen římským králem, ale korunovaci zatím odkládá, protože ta může být podle dávné tradice jen v Cáchách.

Krátce na to kolínský arcibiskup Adolf, který je zapřisáhlý nepřítel Štaufů hledá nového následníka římské koruny. Podporuje rod Welfů a prohlásí římským císařem Otu Brunšvického.
A protože Ota Brunšvický byl zvolen později než Filip Švábský, začalo se mu říkat vzdorokrál.

Papež Innocenc III. sice podporuje Otu Brunšvického, ovšem veřejně se nepřihlásí zatím k žádnému táboru a vyčkává. Situace v říši je nepřehledná a papež potřebuje podporu všech rytířů, protože chystá křížové tažení do Svaté země.

V Cáchách je korunován Oto Brunšvický, ale problém byl, že neměli původní korunu prvního císaře Karla Velikého. Té se zmocnil v Itálii po smrti svého bratra Jindřich Švábský.V Cáchách zlatníci podle malby vyrobili novou korunu, od té původní k nerozeznání.

Po této události se Filip Švábský nechá korunovat v Mohuči z rukou Aima z Tarentaise.

Říše má tak dva císaře. Jeden je korunován na správném místě, ale s falešnou korunou a druhý sice posvátnou a starobylou korunu má, ale na nesprávné místě.

A tady vstupuje Přemysl do hry. V obou táborech má spojence a přátele

---

Přemysl navštíví oba římské císaře.

Filip Švábský mu uděluje dědičně titul českého krále. (Příslušná listina se nedochovala, ale udělení práv králem Filipem zmiňuje text Zlaté buly sicilské z roku 1212) Následující den je Přemysl korunován v Mohuči arcibiskupem Aimem z Tarentaise (stejný arcibiskup korunoval Filipa Švábského)

Tato korunovace pobouří Dětřicha markraběte míšenského (bratr Adléty) je tedy jasné, že Přemysl s Adlétou nepočítá jako s právoplatnou manželkou (nebyla korunována společně s ním)

Přemysl Otakar I. se vrací domů jako český král. Biskup Daniel mu slouží mši v katedrále.
Koná se svatba Přemysla a Konstancie. A korunovace Konstancie - biskupem Danielem (formálně tento akt nemá žádnou právní hodnotu, protože korunovace musí být provedena arcibiskupem)
Ale tímto Přemysl veřejně legitimoval svůj snatek se svou manželkou a udělal si z Wettinů zavilé nepřátele.

----

1200- 1205

Papež Innocenc III. však ve svých listinách Přemysla Otakara I. dále označoval "jen" jako knížete.
Papež se postavil na stranu Oty Brunšvického. Zaslal Přemyslovi listinu, v níž mu vytknul, že přijal královskou hodnost z rukou „švábského vévody“ Filipa, jenž nebyl oprávněn jí udělit. (Filipa dává do klatby a exkomunikuje)

Přemyslovi nařídil, aby se připojil k Otovi a od něho si vyžádal korunu. Zároveň slíbil, že jí Přemyslovi potvrdí. Přemysl I. přešel na stranu Oty a byl korunován papežským legátem Guidem z Palestriny v Merseburku v létě 1203.
Papež dále vybídl Přemysla, aby se dal od Oty korunovat, ačkoliv Přemysl byl v tu dobu již korunován dvakrát.
Královská hodnost českého vladaře tak byla poprvé výslovně uznána papežským stolcem.

-----

Na podzim roku 1204 Přemysl Otakar I. opět změnil tábor, když přešel na stranu Štaufů. V této souvislosti se opět s blížil se svou první ženou Adlétou. Nedlouho poté provdal svou dceru vzešlou z manželství s Adlétou Markétu, zvanou později Dagmar, za dánského krále Waldemara II.
Tímto krokem Přemysl Otakar I. připojuje rod Přemyslovců do společenství evropských korunovaných vladařů.

V roce 1205 se Konstancii Uherské narodil syn, pozdější český král Václav I. a Přemysl Otakar I. podruhé svou první manželku Adlétu odvrhnul.


                                                                                                           Přemyslovská epopej konec I. díl.

Kpt. 36-42.

1193-1197

Jindřich Břetislav upevnuje moc. Uděluje pokuty Přemyslovým stoupencům. Moravu opět svěřuje příbuzným Konráda Oty. Zajme Vladislava Jindřicha a vězní ho na Pražském hradě. Stále potřebuje peníze pro císaře a táhne na Míšeń, drancuje. Má bohatou kořist. Proti němu vyrazí Přemysl se svým švagrem Albrechtem Míšenským, zažene Jindřicha Břetislava zpět do čech a ještě mu sebere celou válečnou kořist.
Ovšem Albrecht je zraněn a o několik měsíců později svému zranění podléhá - na snět. Jeho nástupcem se stává jeho mladší bratr Dětřich - s ním si Přemysl nerozumí, opouští Míšen a vydává se do Bavorska - tam žije jeho příbuzná Ludmila, taky z rodu přemyslovců, která má za manžela Albrechta z Bogenu. Adléta zůstává s dětmi v Míšni.

Jindřich Břetislav se vrací domů s prázdnou a ještě navíc je potrestán papežem, protože v té době panuje smír mezi Jindřichem Lvem a císařem. Jindřich Břetislav musí platit pokutu za porušení tohoto míru a drancování v Míšni, musí se omluvit míšenskému biskupovi a konat očistnou pouť.

Posledním synem Fridricha Barbarossy je Filip Švábský ten soupeří o moc se svým bratrem - římským císařem Jindřichem. Filip se setkává s Přemyslem, má jeho sympatie.

Umírá Jindřich Břetislav. Po smrti Jindřicha Břetislava se Přemysl znovu vrací do čech, ale neuspěje, nemá tu podporu šlechty.

Na českém tradičním sněmu se šlechta nemůže dohodnout koho zvolit za nového knížete. Hádají se, každý někomu vadí. Nakonec přivedou z vězení Vladislava Jindřicha a zvolí si ho svým knížetem - ten nevadí nikomu. V této době nečekaně umírá císař Jindřich.
Po těchto událostech se Přemysl znovu vrací do čech.

Schyluje se k bitvě, česká šlechta přísahala věrnost Vladislavu Jindřichovi, navíc se bojí, že pokud by vyhrál Přemysl - bude se mstít za všechna ta léta zrady a příkoří. Vladislav Jindřich má vojenskou převahu, ale není spokojený. Uvědomuje si, že podle stařešinského práva by to měl být Přemysl kdo by měl vládnout, také ví, že není zkušený válečník a Přemysla jako bratra má rád.....po dlouhé uvaze se rozhodne, že  se setká osobně s Přemyslem a bude vyjednávat. Tak se i stane. Přemysl přistoupí na podmínky svého mladšího bratra. Nebojuje se. V prosinci 1197 se Přemysl ujal českého knížecího stolce.