úterý 29. září 2015

Pohoří Biokovo

Biokovo - suché vápencové - krasové pohoří, táhnoucí se podél Makarské riviéry.
Jezdí se sem hlavně na podzim v říjnu a listopadu na treky.

Je tu spousta podzemních řek, jeskyń.
Vlivem povětrnostních podmínek, protékajících podzemních řek a křehkého vápence tu vznikly velké kanony - propasti, jsou to propadlé jeskyně - tímto způsobem je právě možné spatřit podzemní vodopády a jezera.

Krasová řeka Cetinje, tu vytvořila vodopád Gubavica - pět min pěší chůze od vesničky Zadvarje.




Střípky:

Imotski - městečko ležící na hranici s Bosnou a Hercegovinou.
Mluví se tu převážně německy, protože lidé odtud chodili na počátku 19. století za prací hodně do Německa.

Mají tu rádi Napoleona, protože ten tu vybudoval cesty přes pohoří Biokovo a navazující pohoří Rilič.
Kromě jiného otevřel školy, vysušoval močály, vyčistil podzemí Diokleciánova paláce.

Generace starých chudých chorvatů nikdy nepoznala moře - nepřešli s oslíky přes hory.
Generace starých bohatších chorvatů z místních jeskyń vozila na końských povozech led do začínajících přímořských letovisek.

Sv. Ilija je tunel postavený skrz pohoří Biokovo (2008-2013) jeho jméno je odvozeno z jednoho vrcholů pohoří Biokovo.

První pension vznikl v roce 1933 v Baška Voda - založila ho češka :-)
Původní rybářské vesnice neležely přímo u moře - naopak výše v podhůří, kvůli omišským pirátům.
Takže původní rybářské vesnice je možno spatřit dnes - v podhůří, kamenné opuštěné zbytky, ruiny.

Dole přímo u moře vznikala nová městečka s rozvíjejícím se turismem - tak jak je známe dnes.

Imotski - Modré jezero. Modré proto, že odstín okolních skal má šedomodrý nádech.



Imotski - Červené jezero. Okolní skály mají barvu do červena - je tu příměs železa.



Imotski - kostel. Vzpomněla jsem si na Ratku :-)




Rohovník obecný.

Svatojánký chléb. Podle pověsti se jím živil sv. Jan Křtitel na poušti.
Plody jsou bohaté na energii a vitamíny. Chutnají jako kakao.
Dobré a výživné pro lidi i pro krmení zvířat.
Z plodů se mele mouka, lidé z ní pečou koláče.


Semena se ve středověku používala jako závaží.
Z hmotnosti semen byla odvozena jednotka hmotnosti, v níž se udává hmotnost drahých kamenů, klíčová pro jejich ocenění.  
Semena dostala v arabštině jméno "kharrub", v řečtině "kerátion", z toho vznikl i český název "karát"
1 karát byl definován jako 0,2 gramu.

V pozdním římském období vážila mince z ryzího zlata známá jako solidus - 24 těchto semen (asi 4,5 g). 
Tak se stal karát měřítkem ryzosti zlata.
24 karátové zlato je tedy 100% ryzí zatímco 12 karátů znamená, že slitina obsahuje pouze 50 % zlata.  Odtud se také odvozují různé hodnoty  mincí - zlaťák, stříbrńák, měďák. (část mince obsahuje zlato + další  kov) 


Podhorská krajina.



6 komentářů:

  1. no to je již můj šálek kávy... hezká příroda, možnost jít... za nosem pořád dál a dál.
    Jan Křtitel se dle Bible živil medem divokých včel, kobylkami a kořínky rostlin :-) ale třeba i svatojánským chlebem. vím že pověsti o tom mluví. Ale to je spíš hezká tradice.

    Obrázky hezké. Kostely mám ráda i proto, že je v nich chládek.... ve vyprahlé krajině.

    OdpovědětVymazat
  2. ten svatojánský chléb pry byla mana nebeská,kterou se živili Izraelité na poušti.
    Prostě to našli pod stromy ,tak to bylo od Hospodina:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. prý, to jsem taky slyšela... ale slyšela jsem i jiné věci co padaly z nebe a daly se jíst :-)) nějaké sladké kapky co pokrývaly zemi, i mi říkali z čeho to bylo ale hlava děravá...

      Vymazat
    2. žeb tohle?
      https://cs.wikipedia.org/wiki/Mana_(pokrm)

      Vymazat
    3. A já si představovala, že mana byly plody moruše.

      Vymazat
  3. 1. Ratko, to je fajn, že jsem se trefila. :-)
    ....ty dveře kostela se mi líbily moc, zaujaly mě hned.....jen tam chodilo stále dost lidí a dívali se na mě divně, jak tak sedím namáčknutá na zemi a pokouším se je fotit. :-)

    OdpovědětVymazat