pátek 26. ledna 2018

středa 17. ledna 2018

2. týden

Stále si stěžuju, jak to všechno utíká a jak jsem mentálně pozadu - hlavně v tom prožívání. Jakobych si nestačila odžít a prožít to co je, to co bylo.

Mám pocit, že jsem zahlcena informacemi a vším možným. Hodně se na tom podílí moje práce. pro mě je těžké přepnout z fofru na normálnější režim. Utržky z práce a unava vše přebíjí.
V podstatě se v době volna srovnávám ze služeb.
Vím, není to ideální stav.

Takže tenhle druhý týden jsem si v sobě víc odžila Vánoce.
Měla jsem tři dny volna. Vůbec jsem nebyla akční, naopak jeden den jsem byla celý den v posteli. venku černo celý den a lilo, lilo.
Nemuset nic, nemuset nikam jít - hlavně mezi žádné lidi, těch mám nad hlavu.
Jen světýlka svíček a přebít všechny ty utržky z práce tichem a vnitřním klidem. a odpočinout si i fyzicky. Spát.

Po ránu si uvařit čaj, v klidu, připomenout si malé chvíle klidu o Vánocích se Saulem - luxus.
U stropu mi visí vánoční jmelí, tolik let jsem ho doma neměla. Dělá mi jemnou radost, kdykoliv na něj pohlédnu. Odraz svíček na vánočních ozdobách,  je sice dlouho po vánocích, ale ještě chvíli si je tu ponechám.

Lehounce v hlavě bilancuju a lehounce plánuju, leden, půl roku.....
Prohlížím si katalog cestovky, lehounce sním...

Zvoní mi telefon, kolegyně z práce se zastaví na chvíli u mě na návštěvu.
Probíráme novinky z práce, zase je nás o jednu mín, nedomýšlet jak budou vypadat služby.
V práci je poslední dobou hodně věcí vyhrocených, je to tím, že padáme na hubu, polonemocný personál, nároky lékařů na sestry se neuměrně zvyšují a do toho i díky počasí velmi špatné oddělení.
Vánoce na odd. bylo koncentrované zlo, které trvá.

Je těžké si uchovat v práci svůj vnitřní klid, vnitřní ticho, koncentraci v chaosu, v šíleném pracovním tempu, v nárocích .....všude hluk a do toho debaty o volbách......nezasahovat a nezaplétat se do vyhrocených situací, které jsou přes čáru at co se týkají na adresu současného prezidenta, nebo na adresu sester, které nestíhají.....lékaři jsou početně ve velké přesile, proti počtu sester, nárokují, vyžadují, hlučí.....debatují, předvádějí se jeden před druhým, smějí se.Takoví mladí, neklidní uječení opičáci.

Zbytečně moc hluku, neklidu, chaosu, hodně práce.
Přežít.

V neděli po službě se mi podařilo malinko vypnout u retro oddechovky na čt1 - Můj strýček Archimedes. Líbilo se mi to. Vetchý a Donutil - dobrý.  A  malinko jsem si udělala představu o tom, jak to s těmi Řeky tady bylo. 










pátek 12. ledna 2018

Novoroční střípky.


Baví mě moje nové brýle. Zvykla jsem si na ně. Ze začátku mi dělal problém - hloubka, prostor, při chození do schodů, nastupování do autobusu, obrubník.

Moje nové brýle jsou mým nejlepším a nejkrásnějším vánočním dárkem, však už bylo na čase po 12 letech.

Brýle jsme vybírali společně se Saulem, před svátky, nakonec paní z optiky šáhla a byly to ony. Napoprvé. :-) Hezky mi sedí na obličeji, a cítím se v nich hodně dobře, sluší mi a skoro vůbec je nesundávám. Svět se mi rozzářil.

Nápisy obchodů, čísla autobusů MHD, vidím lidem obličeje, malé větvičky stromů, vše co jsem dříve neviděla. A taky samozřejmě vidím i smítka na koberci, nerovnosti vlastní pleti.

Líbil se mi dvoudílný Tv film Marie Terezie - povedlo se jim to.
Tím stylem, jakým byl udělaný mi malinko připomněl Amadea.

Prodělala jsem jednodenní střevní chřipku - takový neplánovaný jednodenní půst.
Ale už mi je dobře. Očista dočista.

Další pastvou pro oči byl pro mě film Totem Vlka.
A koukatelná byla pro mě i Lída Baarová. (navzdory kritice, kterou jsem kdysi o filmu četla)