neděle 12. března 2017

3. a 4. patro.

V galerii 3. a 4. patro, nádhera, nádhera.
4. patro ještě o fous lepší, než to 3.
Svěží, současné, neotřelé, trochu provokující, ale přesně zachycená dnešní doba.
Výstava ve 4. patře nese název - Příběh dne/s/.

Prošla jsem si obě patra dvakrát.
Mělo to jen jednu malou chybu.
Nikdo tam nebyl, teda kromě dvou kustodů na každém patře, kteří mi byli stále v patách a samozřejmě zákaz focení.

Různé techniky, figurální malby, které se přímo vztahují k dnešní době.
V obrazech převládá nejistota i radost z volného pohybu mezi realitou a iluzí.
Velká plátna  zachycující lidi tak, jak je denně potkáváme na nádraží, v metru, v nákupních centrech, na ulicích, doma na sedačce - s mobilem, s počítačem apd.

Moc se mi to líbilo.

Malinko fotek jsem přece jen pořídila. (aspoń pro malou představu)












Do Galerie moderního umění

Delší dobu odkládám návštěvu Galerie moderního umění.
Byla několik let zavřená, pro rekonstrukci.
Takže konečně.


Už jsem skoro tam.







 A nejsem tu sama :-)


No, mě pustili dovnitř, jeho ne.....
Nahoru.



Na terasu.



A dovnitř, kochat se....


Smát se v knihovně nahlas

povoleno.


Výstava Pavla Matušky.


 Cesta z města.



Pardon, madam.


Možná někdy později.


Halelujá, nalejůůů já.


Urologické pobřeží.


Částečně za vodou.


Pokušení.


Vernisáž.


Životní příběh výrobců ohýbaného nábytku. (M. Thonet a jeho synové)


Řeč do (příznivého) větru.


Relativně zamilovaný Einstein.


Sigmund Freud přestává rozumět sám sobě.








Zazvonit si :-)

Tatínek s dvěma dětmi předemnou na chodníku.
Popohání je ...honem, pojďte, spěcháme...do toho s někým telefonuje.
Tatí, tatí, počkej a holčička běží k soše.
Tatínek na ni volá, pojď sem, jdeme, spěcháme!
Tatí, tatí, počkej, já si musím zazvonit.
Ne. Pojď, jdeme!
Holčička už trošku s brekem na krajíčku povídá: "Ale já si potřebuju zazvonit, abych měla hezkej den."
 :-)






pátek 10. března 2017

První březnové dny

náročné, ale dobré.

Na otočku Liberec - taková moje malá vizita :-)
Podařilo se mi (v což jsem už nedoufala) urvat si kousek letní dovolené - první týden letních prázdnin.
Vyřídit a podat dańové přiznání - trošku s tím byly zmatky, nebo spíše informační šum - na mzdovce, ale dobrý, vyřízeno.
Překopat si smlouvu u pojištovny.
Zaplatit a vyřídit dvě letní dovolené - červenec a září. Potěšilo mě, že mi na osobním kontě FKSP zůstalo tolik peněz plus k tomu co mi vrátí na daních a mám jednu dovolenou zadarmo. :-) to potěšilo, s tolika penězi navíc jsem nepočítala.

A hodně jsem se nasmála u francouzké komedie: "Co jsme komu udělali? "
Sice je to komedie, ale tak nějak hodně aktuální, současná, ironická .....narážející trefně na multi-kulti. Francouzi si ze sebe umí dělat srandu - právě na jejich bolavých místech.

A moje kontrolní výsledky mám také v pořádku.


Únor

už je za mnou.

Uff.

Syrový
Náročný
Drsný.


Po dvou měsících neschopenky - válení se doma - šok naskočení si do služeb a tempa.
Navíc v době chřipkových a jiných epidemií.

Únava, únava, únava.
Fyzicky, psychicky.
Únor jsem si pro sebe dala jako "adaptační" měsíc, jen jsem netušila, že to půjde hůř než kdy jindy.

Už je to lepší.
Už jsem si já i moje tělo zvyklo.

I mému tátovi je líp. Měl opravdu těžkou chřipku a rozhodilo se mu tím naprosto všechno.
Oboustranný zápal plic, vysoký TK, levostranné kardiální selhávání a další problémy - odmítal jít ze strachu k lékaři. Nakonec tam šel a dokonce bere i léky a je mu už dobře, postupně se vše zkompenzovalo.

Měla jsem jeden čas opravdu o něj strach.

Tak nakonec dobrý.

Konec února byl i fajn.
Aquapark se Zajdou a rozlučka s Lasičkou - po dlouhodobé pracovní neschopnosti (pracovní úraz) nastupuje ze zdravotních důvodů na jinou kliniku.

A taky myslíme na Lucku....aby ten svůj boj zvládla.