mě chytl.
pátek 29. ledna 2016
pondělí 25. ledna 2016
neděle 24. ledna 2016
Uchvátil mě
v zimě
Rodinná
Matka plete
Syn do války se plete
Matka si myslí to je docela přirozené
A do čeho se otec žene?
Splétá obchody
Jeho paní svetr plete
Jeho syn do války se plete
Otec se plete do obchodů
Otec si myslí to je docela přirozené
A syn co syn
Co si myslí syn?
On si nemyslí vůbec nic uprostřed boje a min
Ten syn jeho matka plete otec obchody splétá a syn
Do války se plete
Až skončí válečná zápletka
Bude splétat obchody se svým otcem
Válka pokračuje matka pokračuje plete
Otec pokračuje obchody splétá
Syn nepokračuje je po něm veta
Otce s matkou na hřbitov bolest žene
Oba si myslí že je to docela přirozené
Život pokračuje s pletením válkou a obchody
Obchody války svetry války
Obchody obchody a zas jen obchody
Život spletený se hřbitovem.
Pro tebe má lásko
Šel jsem na trh s ptáky
a koupil ptáky
pro tebe
má lásko
Šel jsem na trh s květinami
a koupil květiny
pro tebe
má lásko
Šel jsem na trh s starým železem
a koupil řetězy
s těžkými okovy
pro tebe
má lásko
A potom jsem šel na trh s otrokyněmi
a hledal jsem tě tam
ale nenašel jsem tě
má lásko.
Ještěrka
Ještěrka lásky
zase mi prchla nakonec
V prstech mi zbyl jen její ocásek
Dobře mi tak
Chtěl jsem ji mít jen pro sebe já lakomec.
Zrazení milenci
Já měl lampu
a ty světlo
Kdo prodal knot?
Kytice
Co tu děláš dívenko malá
s květy jež si právě natrhala
Co tu děláš dívko řekni mi
s květy květy již uschlými
Co tu děláš ženo půvabná
s květy jejichž svěžest uvadla
Co tu děláš stařeno schýlená lety
s květy jež zmírají posléze
Čekám vítěze.
Strážce majáku má ptáky příliš rád
Tisíce ptáků přilétají k světlům jako k magnetu
tisíce ptáků padají tisíce se jich zřítí
tisíce ptáků osleplých a omráčených za letu
tisíce tu jich umírají
Strážce majáku už nemůže vydržet ta jatka
má ptáky příliš rád
zakleje Vysrat se na tu práci rasí
A všecka světla zhasí
Na moři ve tmě najíždí loď na útesy
jde ke dnu loď jež pluje z ostrovů
loď vrchovatě naložena ptáky
tisíci ptáků z ostrovů
tisíci utonulých ptáků.
Ztracený čas
Před branou továrny
se náhle dělník zastaví
nádherné počasí spustí mu křik u hlavy
jak se muž obrací
a dívá do slunce před prací
je zlaté úplně kulaté
je jako dětičky usmáté
muž do zlata zamrká
rodině
Poslechni bratře Sluníčko
taky se ti zdá
že je to blbé maličko
ztratit tak zlatý den
u šéfa v honičce za ziskem?
Tím hůř
Otevřete tomu zablácenému psovi
Tím hůř pro ty co nemají rádi psy
Otevřete tomu psu zaneřáděnému až za ušima
Tím hůř pro ty co nemají rádi bláto
co nechtějí rozumět
co nevědí co je to pes
co nevědí co je to bláto
Otevřete tomu psovi
ať se tu s chutí otřepá
Psa můžeš vydrhnout
bláto můžeš umýt
i vodu můžeš vyčistit
Ale nikdo nikdy neočistí
ty co říkají že mají rádi psy
ovšem s tou podmínkou že...
Špinavý pes je čistý
bláto je čisté
i voda bývá často čistá
Ale ti co říkají Ovšem s tou podmínkou že...
ti nejsou čistí
nikdy ne.
...
Matka plete
Syn do války se plete
Matka si myslí to je docela přirozené
A do čeho se otec žene?
Splétá obchody
Jeho paní svetr plete
Jeho syn do války se plete
Otec se plete do obchodů
Otec si myslí to je docela přirozené
A syn co syn
Co si myslí syn?
On si nemyslí vůbec nic uprostřed boje a min
Ten syn jeho matka plete otec obchody splétá a syn
Do války se plete
Až skončí válečná zápletka
Bude splétat obchody se svým otcem
Válka pokračuje matka pokračuje plete
Otec pokračuje obchody splétá
Syn nepokračuje je po něm veta
Otce s matkou na hřbitov bolest žene
Oba si myslí že je to docela přirozené
Život pokračuje s pletením válkou a obchody
Obchody války svetry války
Obchody obchody a zas jen obchody
Život spletený se hřbitovem.
Pro tebe má lásko
Šel jsem na trh s ptáky
a koupil ptáky
pro tebe
má lásko
Šel jsem na trh s květinami
a koupil květiny
pro tebe
má lásko
Šel jsem na trh s starým železem
a koupil řetězy
s těžkými okovy
pro tebe
má lásko
A potom jsem šel na trh s otrokyněmi
a hledal jsem tě tam
ale nenašel jsem tě
má lásko.
Ještěrka
Ještěrka lásky
zase mi prchla nakonec
V prstech mi zbyl jen její ocásek
Dobře mi tak
Chtěl jsem ji mít jen pro sebe já lakomec.
Zrazení milenci
Já měl lampu
a ty světlo
Kdo prodal knot?
Kytice
Co tu děláš dívenko malá
s květy jež si právě natrhala
Co tu děláš dívko řekni mi
s květy květy již uschlými
Co tu děláš ženo půvabná
s květy jejichž svěžest uvadla
Co tu děláš stařeno schýlená lety
s květy jež zmírají posléze
Čekám vítěze.
Strážce majáku má ptáky příliš rád
Tisíce ptáků přilétají k světlům jako k magnetu
tisíce ptáků padají tisíce se jich zřítí
tisíce ptáků osleplých a omráčených za letu
tisíce tu jich umírají
Strážce majáku už nemůže vydržet ta jatka
má ptáky příliš rád
zakleje Vysrat se na tu práci rasí
A všecka světla zhasí
Na moři ve tmě najíždí loď na útesy
jde ke dnu loď jež pluje z ostrovů
loď vrchovatě naložena ptáky
tisíci ptáků z ostrovů
tisíci utonulých ptáků.
Ztracený čas
Před branou továrny
se náhle dělník zastaví
nádherné počasí spustí mu křik u hlavy
jak se muž obrací
a dívá do slunce před prací
je zlaté úplně kulaté
je jako dětičky usmáté
muž do zlata zamrká
rodině
Poslechni bratře Sluníčko
taky se ti zdá
že je to blbé maličko
ztratit tak zlatý den
u šéfa v honičce za ziskem?
Tím hůř
Otevřete tomu zablácenému psovi
Tím hůř pro ty co nemají rádi psy
Otevřete tomu psu zaneřáděnému až za ušima
Tím hůř pro ty co nemají rádi bláto
co nechtějí rozumět
co nevědí co je to pes
co nevědí co je to bláto
Otevřete tomu psovi
ať se tu s chutí otřepá
Psa můžeš vydrhnout
bláto můžeš umýt
i vodu můžeš vyčistit
Ale nikdo nikdy neočistí
ty co říkají že mají rádi psy
ovšem s tou podmínkou že...
Špinavý pes je čistý
bláto je čisté
i voda bývá často čistá
Ale ti co říkají Ovšem s tou podmínkou že...
ti nejsou čistí
nikdy ne.
...
pátek 22. ledna 2016
Kasandra v zajetí
Robinson Jeffers
Dokud ještě v posvátném městě - v Tróji -
kameny na sebe navršeny tvořily zdi a hradby
a řezby v jasanovém dřevě byly natřeny pestrými barvami
a vetkané obrazy se skvěly na čalounech,
a žili ti, kdo jsou teď mrtví - přisunuli jednou mříž
k jeskyni ve skále, kde měli doupě vlci.
Mne, malé děvčátko, tam tehdy přivedli, aby mi je ukázali.
To byl zápach! A jak vrčeli....A ty jejich oči -
Stejné oči mají příkré Mykény!
ˇO Bože, který jsi ochráncem poutníků,
popřej mi rychlou smrt.
Nikde nenajdu místo bez otřesů:
Světelné bouře bičují předhoří,
bouře hudby podemílá hory, takže vrávorají a klesají.
Tak mocnou hudbu vytvářejí hvězdy svým koloběhem,
že rozkmitává i kovové srdce země
jako struny harfy.
Na světě není taková věž se základy tak pevně zakotvenými
ve staletích, aby nezakolísala,
jako když malta byla rozmíchána vínem místo vodou
a mákem místo vápna.
Všecky do výše nakupené hmoty opile tančí:
Není v zahořklém Egyptě pyramida uprostřed pouště,
která by neposkočila, když vyjde Luna,
není na strašném Kavkazu nad Černým mořem hora,
která si nezadovádí pod hvězdami jako kůzle.
A já stůńu po stálosti.
Kéž bych měla žulové sandály zarostlé v žule!
Ale moje duše strhávána supími křídly se musí vydávat
na dlouhé lety do budoucna a nemůže zavřít oči:
Vidím zemi zalesněnou oštěpy, plemeno za plemenem
loupící uloupené.
Předem proklínám hlučné fanfáry chlubných, vždy jen
dočasných vítězů.
Říše za říší se rozplývá jako kupovitý oblak.
Vidím hořící města a města nově vznikající
se zkázou přikrčenou v nejbohatší pokladnici.
Vidím bouřlivý vzlet divokých labutí od ústí řek
a zástupy v otrockých zajetích. Ach oči moje,
trýzněné dějinami!
Proklínám do budoucna chtivost kruté slávy
já....já mrtvá Trója, násobená do nekonečnosti.
Dokud ještě v posvátném městě - v Tróji -
kameny na sebe navršeny tvořily zdi a hradby
a řezby v jasanovém dřevě byly natřeny pestrými barvami
a vetkané obrazy se skvěly na čalounech,
a žili ti, kdo jsou teď mrtví - přisunuli jednou mříž
k jeskyni ve skále, kde měli doupě vlci.
Mne, malé děvčátko, tam tehdy přivedli, aby mi je ukázali.
To byl zápach! A jak vrčeli....A ty jejich oči -
Stejné oči mají příkré Mykény!
ˇO Bože, který jsi ochráncem poutníků,
popřej mi rychlou smrt.
Nikde nenajdu místo bez otřesů:
Světelné bouře bičují předhoří,
bouře hudby podemílá hory, takže vrávorají a klesají.
Tak mocnou hudbu vytvářejí hvězdy svým koloběhem,
že rozkmitává i kovové srdce země
jako struny harfy.
Na světě není taková věž se základy tak pevně zakotvenými
ve staletích, aby nezakolísala,
jako když malta byla rozmíchána vínem místo vodou
a mákem místo vápna.
Všecky do výše nakupené hmoty opile tančí:
Není v zahořklém Egyptě pyramida uprostřed pouště,
která by neposkočila, když vyjde Luna,
není na strašném Kavkazu nad Černým mořem hora,
která si nezadovádí pod hvězdami jako kůzle.
A já stůńu po stálosti.
Kéž bych měla žulové sandály zarostlé v žule!
Ale moje duše strhávána supími křídly se musí vydávat
na dlouhé lety do budoucna a nemůže zavřít oči:
Vidím zemi zalesněnou oštěpy, plemeno za plemenem
loupící uloupené.
Předem proklínám hlučné fanfáry chlubných, vždy jen
dočasných vítězů.
Říše za říší se rozplývá jako kupovitý oblak.
Vidím hořící města a města nově vznikající
se zkázou přikrčenou v nejbohatší pokladnici.
Vidím bouřlivý vzlet divokých labutí od ústí řek
a zástupy v otrockých zajetích. Ach oči moje,
trýzněné dějinami!
Proklínám do budoucna chtivost kruté slávy
já....já mrtvá Trója, násobená do nekonečnosti.
čtvrtek 14. ledna 2016
středa 13. ledna 2016
Pět minut
na balkoně.
Obyčejné všední pracovní ráno.
Pět minut na balkoně s kafem a cigárkem.
Obloha mě nikdy nepřestane fascinovat.
Káva dopitá a jde se do všedních povinností.
Obloha pro časy dobré i zlé.
Každou chvíli se to mění.
Teď už je venku zataženo.
Obyčejné všední pracovní ráno.
Pět minut na balkoně s kafem a cigárkem.
Obloha mě nikdy nepřestane fascinovat.
Káva dopitá a jde se do všedních povinností.
Obloha pro časy dobré i zlé.
Každou chvíli se to mění.
Teď už je venku zataženo.
úterý 12. ledna 2016
pátek 1. ledna 2016
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)