pátek 15. března 2019

Malování

s Marťou.


Konečně jsem sebrala odvahu a rozhodla se, že svůj byteček vymaluju.
Bylo na čase po 12 letech.

Na konci září jsem si objednala malíře - první možný termín byl na 1. března, pěkně na jaro.
A od té doby co jsem si objednala termín malování - stresovala.
Jak to udělat, připravit na malování, když mám tolik věcí a mám jen jeden pokoj a malou komoru na chodbě. Do toho mi přibyla velká nová šatní skřín....

Marťa, když se dozvěděla, že budu malovat mi přislíbila hned pomoc - vezme si dovolenou a pomůže mi, at se nebojím. A tak se také stalo.

Malování vyšlo na konec jarních  prázdnin, takže děti k jedné babičce do Broumova a na chvíli k druhé babičce do Černilova a téměř celé tři dny jsme trávily společně a zatraceně jsme si to užily :-)

Tři dny před malováním se snažím nanosit věci do komory z bytu co to jen jde. Tři dny jsem pak v práci do večera a neudělám lautr nic. Výsledky vyšetření negativní. Uff. Další mamograf a UZ pro jistotu v srpnu.

V noci den před finální přípravou před malováním vstávám ve 2 hod ráno a dělám v komoře revoluci, aby se tam vešly další věci, také ze skříněk vynáším věci z bytu do komory, abychom to měli lehčí na sestěhování doprostřed pokoje a tak se moc nedřely.

S Martou sestěhováváme prázdný nábytek doprostřed pokoje, myjeme ho, aby nás to po vymalování už nezdržovalo a mohli ho zase rychle rozestavět po místnosti. Zakrýváme zásuvky. Rušíme poličky. nejvíce nám dala zabrat polička se čtyřmi šroubky, ten jeden šroubek ne a ne povolit, snad půl hodiny jsme se s tím trápily. Luxujeme podlahy, luxujeme stěny od pavučin.

Společníka nám dělá radio Blaník. Krásná práce, krásná souhra....makáme, vtipkujeme, smějeme se, zpíváme si, odpočíváme. Do komory jsme nacpali neuvěřitelných věcí, kdyby mi den před tím někdo řekl, co tam všechno dáme, zaťukám si na čelo, že se zbláznil, že ani náhodou. Komora plná do stropu. Největší oříšek byl tam nakonec dostat televizi - úplný ježek v kleci. Malinko dozadu, malinko naklonit, malinko pootočit, malinko znovu dozadu a znovu pootočit a hlavně držet a nepustit :-) a rychle zavřít dveře.

Marťa je úžasná, myslí na všechno.
Přinesla nářadíčko, protože jsem si ho samozřejmě nechala někde v komoře...nevím kde.
Myslí na jídlo, doma uvařila oběd a přinesla ho. Výborný.
Myslí na zábavu - po hotové práci samozřejmě nebudu trčet sama v holobytě, navíc si obě zasloužíme odměnu, bere auto a jedeme do kina na Ženy v běhu. Výborný relax.

Večer se rozcházíme, kontroluje ještě moje provizorní doupátko na přespání, abych se pod igelitem neudusila a domlouváme se na další den - odpoledne, kdy bude vymalováno a ona přijde a zase mi pomůže. Přejeme si dobrou noc.






Pátek v 8 hod. přicházejí dva malíři - jsou nadšení z přípravy na malování. Pochvala. Zadělávají podlahu. Domlouváme se, které díry mají zadělat, nechávám jim klíče od bytu, moje tel. číslo, dvě minerálky na pití a kafe s hrnky a skleničkami. Beru si kabelku a odcházím do města.

O půl jedné telefon - hotovo, vymalováno. Jdu si přebrat byt a účet. Stěny jsou ještě mokré. Voní. Díry zadělané, hrnky od kafe umyté, čistá podlaha, tu a tam pár kapek na zemi, na lištách - domluvili jsme se, že mi lišty nepolepí, mají s tím špatnou zkušenost, na levných lištách se strhává s páskou i dekor lišty. Dveře, okna čisté - opravdu jen pár kapek a v koupelně na kachlíkách podobně. Nejvíce od barvy jsou zadělaná stropní světla.
Poslední pokyny - ještě větrat a topit a trochu barvy tady v kýbli, kdyby bylo někde potřeba. Nashledanou a hezký den. Děkuji.

Schne to rychle a je to krásně bílé, čisté, bez šmouh. A já si to tady krásně všechno umyju a uklidím. Nebude to jen velký jarní úklid, ale také velký letošní vánoční úklid......

O půl čtvrté přichází Marťa je nadšená.
Dáváme se v klidu pomalu do úklidu.

Myjeme jak mývalové.
Baru, kde máš pejsky? (věšáky) V komoře....někde...
A taky tam mám někde jelena (na okna), musím ho najít, se tam zaběh :-) ale máme tam ježka v kleci tak si to necháme v klidu na další den. Ráno moudřejší večera. A koupelnu si taky umyjeme až druhý den, celou, bude svítit.
Dnes jsme medvědi kodiaci - myjeme stropní světla, nasazujeme tyč na závěs na okno. Nasazujeme police nad kuchyňskou linkou. Rušíme moje provizorní doupátko a rozestavujeme nábytek.
Dnešní den hrozně rychle utekl. Už je tma. Padla na nás únava a mě spadl kámen ze srdce, uff.
Klaplo to.
Loučíme se, na další den se domlouváme na desátou, až se pořádně vyspíme a odpočineme si. Spokojeně a rychle usínám ve vonavém, čistém a poloprázdném bytě.

Třetí den vše podle plánu, nic jsme nerozbili, komora je v přijatelném, dostupném stavu. Koupelna září. Venku je zima, vítr, prší. Dnes není dobrý den na mytí oken. Uklízíme asi do půl třetí, pak volá Marti manžel - musí pro něj do Pardubic. Loučíme se.
Moc ji děkuju a říkám ji at zítra už nechodí, věnuje se manželovi, odpočívá a věnuje se navečer dětem, které se vrací od babičky.

V neděli myju okno, je tepleji než den před tím a pak už jen malé dodělávky jako je kuchynská linka. Trošku si pokoj zabydlet, aby to tu bylo útulný, nanosit si věci z komory a uložit do skříněk a skříně. Mám v plánu si časem pořádně uklidit komoru, ale to nehoří. Vše v klidu, není kam spěchat. Trochu mě bolí záda. Odpoledne návštěva - Marťa s manželem na chvilku....moc ji děkuju a ptám se jí, na domácí úkol :-), jestli konečně vymyslela, jak ji pomoc vrátím.
Mrkne na mě a říká, no jasně - budeš mi občas hlídat děti!
Platí! :-)

A moc děkuju.
Bylo to skvělý, užili jsme si to.














čtvrtek 14. března 2019

Ex Libris

a humor Jiřího Hiršla.


Objevila jsem další malý výstavní prostor - Galerie Na Mostě.








































pondělí 11. března 2019

Nečekaný výlet

                                                                                                                                              15.2.2019

do Sedloňova.
                                                                                                                   

Čtvrtek odpoledne.
Těším se na páteční volno, v duchu přemýšlím, jak se konečně vyspím, jak si konečně uklidím, vyperu, umyju nádobí za celý týden. Vypadá to tu dost hrozně, čtrnáct dní jsem doma na nic nesáhla, nebyl čas, chuť, nálada, kolotoč v práci. Pátek jediný den volno a pak zase šnůra služeb do půlky příštího týdne.

Telefon.
Volá Marťa : "Ahoj Baru, neruším, můžu se u tebe na chvilku stavit? "" No jasně, mám tu hrozný binec, tak jestli se nebojíš :-) dám na kafe, ju" " Díky, za chviličku jsem u tebe"

Marťa má svého prvňáčka na týdenní lyžařské školičce v Sedloňově. Každé ráno odjíždějí od školy autobusem na sjezdovku lyžovat. Ve 12 hod. zase autobusem zpět do Hradce do školy, děti jdou na oběd a do družiny a Marťa si Kubu vyzvedává z družiny o půl třetí. Takhle to jde od pondělí do pátku.
Zítra je pátek - poslední den lyžařské školy, velké závody a jediná možnost, kdy rodiče mohou vidět svoje děti v Sedlońově lyžovat, ale nerušit! :-)

Kuba poprvé v lyžařské škole, poprvé na lyžích. Velká událost.
Marťa se na pátek těšila celý týden, jak pojede s Jirkou (manželem) a s jejími rodiči podívat se na Kubu. Všechno je jinak, Jirku neuvolní z práce, oba rodiče Marti skolila chřipka.
Má jet za Kubou sama, je smutná a nechce se ji jet samotné.

"Hurá, pojedeme spolu na výlet na hory. Uvidíme Kubu a sníh!" Dělám blbiny, skáču a nálada se ji vrací. Vytahuju ze skříně svýho parádního kulicha, šálu, rukavice, batoh,  házím vše na jednu hromadu a plánuju:  "A něco dobrého si koupíme na svačinu na náš výlet a pořádně si to užijem, to bude krása!" To už Marťa  slzí smíchy.

Domluveno, platí! Zítra ráno v půl deváté odjíždíme.
Večer mi přijde sms: "Baru a nezaspi! ;-)"


Pátek.
Prší, zataženo, déšt, mlha.
Marťa má obavy, uklidńuju ji - "To je inverze, tam bude krásně, uvidíš"
Cestu autem si užívám, je sice ošklivo, ale ta mlha, šedá a siluety stromů při cestě se mi líbí a zatáčky a silničky, pole, louky, domy....dlouho jsem nejela autem.
Sleduju cestu, po" staru"  na směrovkách, Marťa se mi směje, má navigaci.
Povídáme si o všem možném, smysly i nesmysly, smějeme se, posloucháme rádio a občas to ohulíme hodně nahlas a zpíváme si. A nesmí chybět čurací zastávky, děláme si legraci, že nesmíme chodit daleko v té mlze, abychom trefili k autu.


Počasí je čím dál horší a horší, hodně prší, vítr v nárazech, hustá mlha, za Dobruškou to vypadá, že jsme někde na konci světa, vůbec není vidět, jedeme krokem....a najednou.
Sluneční paprsek projede skrz temnou mlhu jako šíp.
"Jóóó, jsme z toho venku!" Obě radostně zakřičíme.
Rázem jsme v jiném světě.
Azurová vymetená obloha, slunce, bílý sníh, bezvětří.
Lepší počasí jsme si nemohli přát.

Sedlońov - jsme tady.





Děti na kopci už pilně trénují.
Hloučky skřítků jezdí ve skupinkách, s učitelkami, jak se míjejí plácnou si do dlaně, nebo si podávají kroužky, učí se obloučky.

Kouzelný. Moc hezká podívaná.
Jsou gumoví, spadnou a hned vstanou a jedou dál. Když se někomu odepne lyže, učitelka nebo instruktor hned přiběhnou a zase se jede dál. Na svahu je s nimi i Sněžný Méďa - talisman lyžařské školy.









Pozor, pozor!
Méďa hlásí, že začnou velké závody. Slalom.
Některé děti se nahoře připravují, ty dole teprve vyjíždějí vlekem nahoru.
Panuje tu skvělá nálada, děti se navzájem uklidnují, povzbuzují, pomáhají a fandí si.

Jako první jede Méďa a už to jede, už to frčí...
První závodník je Adélka:"Adélko do toho, Adélko do toho....Hurá! :-) a jede postupně další a další a jede Kubááá......:-) "Kubo do toho, Kubo do toho"!

Fandí děti, fandí učitelky a nás pár lidí dole - je nás tu rodičů dětí málo, skromný hlouček.












Děti jsou úžasný, Marťa nadšená z Kuby, dojatá, slzy ji tečou vše natáčí na video na foťák.....
Fandíme všem, jsou fantastický....pád sem, pád tam, není to důležité, žádné slzy, žádný brek, žádná ostuda - všichni jsou stateční!
Nádhera!

Všichni vyhráli!
Všichni zvládli po týdenním lyžařském výcviku velký kopec a velký vlek.
Všichni dostávají diplom.
Velký potlesk.
Hurá!







Je po 12 hod. děti nám zamávají a jdou si balit věci na odjezd a my s Marťou si tu ještě chvíli couráme po sněhu a kocháme se...nasedáme do auta a jedeme stejnou cestou do Hradce.

Moc hezký výlet.
Marti, děkuju.





Myslím, že se potřebuju naučit lyžovat... to by bylo Něco....
S Méďou v Sedlońově by to možná šlo.... :-)