Září - Řecko, Zakynthos

 V únoru jsem si objednala k padesátinám dovolenou do Řecka. 

Těsně před dovolenou mi přišla od Zuzi smutná zpráva od Lišce. Šok, zmrazení. Hodně jsem na dovolené myslela na Lišku.

Poprvé jsem sama letěla letadlem, neobešlo se to bez zmatků, nejdříve na pražském letišti, kde nás honili z gatu na gate. Později při přistání, kdy jsem se dozvěděla, k jaké cestovní agentuře vlastně patřím. Delegáta jsem viděla jen při příjezdu, dál už ne, ale pak už to bylo fajn a užila jsem si to.

Ceny příznivé, počasí fajn, méně turistů. Měli jsme štěstí, týden před námi tu lidé zažili lijáky, bouře, záplavy, kdy nefungovala žádná doprava, dokonce ani letištní.

Menší příjemný hotýlek asi 3 km od městečka Zakynthos. Asi dvě noci jsem strávila vedle hlučných Italů, kteří neustále něco v pokoji stěhovali, přes den spali a v noci žili :-) Člověk nevěděl, jestli se hádají, nebo si jen povídají. Ve 3 ráno si pustili televizi na plné kolo a vesele zpívali. Po jejich odjezdu, na jejich pokoj přišel na 2 dny starší anglický pár, neustále se hádali, paní jeden večer plakala, pán permanentně naštvaný a nepříjemný. A pak už byl zase klid.

Tady u kamenů, bylo spousta rybiček. Pláž jako taková nebyla, do vody jsme chodili kousíček od hotelového bazénu.

Snídaně v domečku u bazénu. Večeře jsem si koupila bud na hlavní ulici  v občerstvení, nebo v potravinách a dvakrát jsem byla v taverně, jídlo vynikající, ceny příznivé, jen obrovské porce, které jsem nemohla sníst. V jedné taverně, byla česká servírka, velmi vstřícná, ochotná, poradila :-)

Poprvé jsem ochutnala Aperol, dobrý, ale silný.

Pohled na východ slunce z pokoje. Pohled přímo od moře.