pátek 16. března 2018

Kpt. 6.

1174

Poslední dny v Meerane.

Zajetí a poprava loupeživého rytíře Veita byla poslední příjemná věc, kterou královna Judita na hradě Mare zažila. Krátce na to se objevil neohlášeně se svojí družinou její bratranec durynský lantkrabě Ludvík. (u něj slouží Vladislav Jindřich jako panoš)

---

"Meerane je nejvýznamějším opevněným městem na hranici se Saskem. Můj otec ti ho propůjčil jako věno. Ovšem ty už nejsi česká královna a tvůj manžel nedávno zemřel. Bohem požehnané manželské spojení zaniklo, mám nárok tvé věno požadovat zpátky. Je mi to líto, Meerane nutně potřebuji pro své zájmy."

"Ty jsi Judito založila v Teplicích klášter benediktinek, mohla by ses tam stát abatyší"

---

Judita neměla na vybranou. Sbalila si věci, rodinné šperky a peníze dala Přemyslovi, nechala si jen královský diadém od svého manžela Vladislava. S Černínem a třemi muži se vydala na cestu. Přemysl počkal , dokud nezmizela v průjezdu hradní brány. Už se ani jednou neohlédla. Pro jeho matku přestal tenhle svět existovat.

V Teplicích žila Judita v ústranní jako nejposlednější z řeholnic. Dožila se téměř 80 let a těsně před smrtí se dočkala i návštěvy svého milovaného syna Přemysla jako českého krále. Zemřela štastná, smířená s lidmi i Bohem.

Přemysl odmítá nabídku durynského lantkraběte do jeho služeb. Nepřipojí se ani do císařských služeb. Se svou malou družinou a přáteli - Smilem a později se k nim přidává i Černín, (který se vrací z Teplic) vyráží do Míšně, kde ho přijímá do svých služeb biskup Martin. Vzdává poctu zemřelému králi Vladislavovi, Přemyslovi nabízí dvorec v Nossenu a Přemysl a jeho družina se starají o bezpečnost důležité obchodní stezky, která vede do Durynska. Biskup dává požehnání Přemyslovi a jeho družině, se slovy, že odtud to není příliš daleko k českým hranicím.


1175-1179

V Nossenu a na dalších biskupových dvorcích a hradech strávil Přemysl se svými muži čtyři roky.
Byla to klidná služba. Během této doby navštívil i dvakrát svého nevlastního bratra Bedřicha na dvoře císaře Rudovouse. Zúčastnil se i několika rytířských turnajů.

---

Během let Přemysl rozšířil svou družinu, která nakonec měla 70 mužů. Byli to většinou mladíci z urozených moravských rodů, kteří uprchli před knížetem Soběslavem.

Soběslav domácím rodům ani trochu nepřál, ale nikdo se neodvážil proti němu postavit. Stárnoucí kníže byl nedůvěřivý. Nakonec nechal uvěznit a krátce na to zabít svého mladšího bratra Oldřicha.
Soběslav se tak bál zrady, že dokonce odmítal opustit svou zem a neúčastnil se ani jednoho říšského sněmu. Na jediné co dbal- byly zájmy české církve.

Soběslav věrně sloužil Rudovousovi, ale nakonec se nechal zatáhnout do vleklého sporu s císařovým odpůrcem, rakouským vévodou Jindřichem. Celý spor vyústil ve válku - Soběslav s uherským králem Bélou a znojemským vévodou Konrádem Otou rakouského vévodu napadl.  Jenže rakouský vévoda Jindřich byl chráněncem Svatého otce v Římě. Papež Alexandr dal českého knížete Soběslava do klatby.

V té době zemřel velitel družiny míšeńského biskupa. Jeho místo zaujal Přemysl a tak se svými muži stěhuje na hrad do Míšně.






6 komentářů:

  1. Díky za informace, je to zajímavé. Dávám si to do souvislostí s tím co znám. Těším se na další.

    OdpovědětVymazat
  2. Mohla bys to Ratko uvést do nějakých morálních souvislostí?

    OdpovědětVymazat
  3. 1.Ratko díky, to mě těší. ale jde mi to pomalu.

    OdpovědětVymazat
  4. 2. Morálních? Jakože to oko jsi svému bratříčkovi neměl vydloubnout :-)

    OdpovědětVymazat
  5. 5. a kuřátko uříznout :-)

    OdpovědětVymazat