pondělí 19. března 2018

Kpt. 13-15.

1180 - 1189

Soběslav po porážce pod Pražským hradem prchá na svůj hrad Skály, onemocní a zanedlouho umírá (leden 1180).

Bedřich je opět českým knížetem. Je čas platit za pomoc a do toho se mu příliš nechce.
Věděl, že čím víc zaplatí, tím mín mu zbyde. A posílí příbuzné, které by mohlo napadnout, že kdyby ho svrhli budou mít mnohem víc. Ale věděl také, že pokud nezaplatí, svrhnou ho hned.
Rozhodl se, že zaplatí jen tam, kde je to nezbytně nutné.

Přemyslovi chce udělit jen formálně titul moravského markraběte. Pod podmínkou, že míšenské oddíly odjedou domů. Přemysl nesouhlasí, pohádají se. Poprvé Přemysl vystoupí otevřeně proti Bedřichovi. Bedřich ho vydírá, ze své podmínky nechce slevit. Přemysl ví, že nesmí ustoupit. Jemně Bedřichovi naznačí, že míšenským rytířům se nebude líbit, pokud český kníže nesplní slovo. Nakonec Přemysl dostává Bedřichovo požehnání, že se svým vojskem může vyrazit na Moravu a tam se ujat svých práv.

Přemysl se svou družinou a míšenskými dobývají Václavovu Olomouc, cestou se k němu připojují další rytíři české šlechty, protože s odměnou od Bedřicha to není nijak slavné. Přemysl pokračuje dál na Brno, to obléhá tři dny, pak se město vzdalo. Většina Václavových hradů se vzdalo bez boje. Václav uprchne do Polska a znojemský Konrád Ota požádal o smír.

Přemyslovi se podaří získat od Barbarossy uznání jeho titulu moravského markraběte.
A jeho ženě Adlétě se narodil v Míšni syn Vratislav. Za nedouho na to přijíždí Adléta se synem do Olomouce.

---

Po té co Přemysl dokázal, že je schopným rytířem se Míšenský Oto rozhodl, že mu svoje vojsko ponechá ještě rok, pokud se zaváže, že jeho muže bude živit a zaplatí za ně pět set hřiven stříbra.

Přemysl si upevnuje své postavení na Moravě. Smír se sousedem Konrádem Otou trvá.
Konrád drancuje na rakouské hranici. Přemysl se vydává na tažení do Slezska - potřebuje peníze pro míšenského markraběte a také pro domácí moravské pány, aby si udržel jejich loajalitu. Ve Slezsku jsou rozhádaná knížata, která bojují o polský trůn, proto válečná kořist je snadná, většinou se vzdávají bez boje a dávají výkupné. (Opava, Ratibořice)

Bedřich v 4echách si uvědomuje, jak jeho bratr na Moravě je uspěšný a žárlí.
Nemá u českých pánů dobré postavení, protože za slíbenou pomoc při boji o Pražský hrad neodměnil všechny rytíře, tak jak slíbil. Nejvíce stranil Děpoltovi.

Toho využije Konrád Ota a popichuje české pány. Konrád na Moravě vládne více jak 20 let.
Patří k nejstarším Přemyslovcům, (stařešinské právo) má zkušenosti a proto si ho řada čs. pánů a rodů zvolí za svého knížete. Bedřich je svržen a prchá na dvůr císaře Barbarossy, kde žádá o pomoc, císaři za pomoc též zaplatí.

Jeho manželka Alžběta odmítá opustit Pražský hrad, odmítá otevřít brány. Konrád Ota obsadí Vyšehrad a čeká až dorazí obléhací stroje, aby mohl na Alžbětu zaútočit. V této době přijíždí posel od císaře Barbarossy. Je v něm příkaz, aby všechny  strany sporu zanechaly nepřátelství, dokud on nerozhodne, na čí straně je právo.

Zároven svolává do Řezna sněm, kde hodlá záležitost českých zemí vyřešit. (září 1182)
 

17 komentářů:

  1. pozn. Slezsko kdysi patřilo Přemyslovu otci Vladislavovi II.
    ale Přemysl věděl, že ta svou moc a panství neudrží, takže to co získal po tažení v Polsku mu stačilo.

    OdpovědětVymazat
  2. Po tažení se Slezska jede Přemysl do Míšně (platit) setkává se tam s Adlétiným bratrem Albrechtem. Ten sloužil v družině Jindřicha Lva. Jindřich Lev upadl v císařovu nemilost, protože odmítl tažení do Itálie s císařem. Za to mu Barbarossa odebral Sasko a Bavorsko.
    Jindřich Lev chystá povstání, má mocného spojence v Anglii: jeho manželkou je sestra Richarda Lví srdce.
    Ovšem Míšenský markrabě Oto povolává svého syna domů do Míšně, právě proto, že Jindřich Lev je v nepřízni císaře. a zároven žádá Přemysla, aby mu poslala půlku jeho vojska, kterému zapůjčil, vojsko potřebuje mít tady. Navíc jeho bratranec Děpolt drancuje Lužici - ta spadá pod území markraběte Oty.
    Přemysl s markrabětem Otou sjednávají spojenectví - pokud by Konrád Ota napadl Přemyslovu Olomouc, pomůže mu. A naopak, pokud by Děpolt znovu drancoval Lužici, Přemysl pomůže jemu.

    OdpovědětVymazat
  3. 2. V podstatě i tohle je důvod, proč Barbarossa svolává říský sněm do Řezna. Řešení české záležitosti (Bedřich a KOnrád Oto) jsou jen jednou z mnoha malou součástí.

    OdpovědětVymazat
  4. 3. díky, opravdu si to se zájmem čtu. On měl ten Barbarossa toho prostě moc, a do toho si k němu navíc chodili stěžovat česká knížata... každý chtěl vládnout :-) a Barbarossa měl prostě tu pravomoc, potvrzovat či odebírat práva na území. Jako pan učitel ve škole. Přijdou mu žalovat... ten a ten mi sebral bábovičku. a on musí rozsoudit komu tedy tu bábovičku dá.

    OdpovědětVymazat
  5. 4.ano, tak. rozhádaná říšská knížata - tedy nejen čeští Přemyslovci nebyli ti nejhorší. V podstatě v sousedních zemích to bylo dost podobné jako u nás. Barbarossa zastupoval a měl pravomoce spravovat celou říšitedy (západořímskou) - jedna ruka s papežem.

    OdpovědětVymazat
  6. a hlavně vždycky šlo nejen uplně o moc, ale potvrzení a boj o dědičných nároků. o to usilovali všichni, každý rod. je jedno jestli němci, nebo češi.

    OdpovědětVymazat
  7. 5. bylo, možná ještě horší... samí krkavci :-) Babenbergové se vybili dříve než Přemyslovci. Přesto byla tato fáze velice důležitá pro státotvorní aktivity. Jendotlivé útvary se formovaly a postupně stabilizovaly. Začínají vznikat stálé...svazky. Třeba i svazky mezi knížaty a jejích územím. Pevná pouta a tím i základ pro vznik státu. Dědičné nároky v českých zemích byly potvrzeny viz. seniorátní řád. Ten nedovoloval dědit korunu. Tedy musel být Břtislavův seniorátní řád zrušen a nahrazen jiným zákonem. Což se stalo teprve bulou sicilskou. Do té doby knížata furt bojovala o nástupnické právo staršího. Třeba Konrád Otta a Bedřich. Nárok na trůn má Otta (dle seniorského řádu) nikoliv potomek Vladislava II. Protože seniorát je furt platný. A Barbarossa to nakonec musel nějak šalamounsky řešit - rozseknout ty hádky.

    OdpovědětVymazat
  8. 7. ale pozor, Byl to Barbarossa, který Vladislavovi II. udělil titul čs. krále (byl to druhý český král) (prameny se i různí, jestli ten titul byl dědičný a nebo ne) nebo spíše právě proto jaký Barbarossa byl šalamoun a vykuk - slibuje kde co a teprve podle své nálady a situace odměnuje a plní sliby.

    ale nechci přebdíhat, právě ta knížka je skvělá v tom, že všechno tohle - ty okolnosti dobře vysvětluje.

    OdpovědětVymazat
  9. a ještě, když se vrátíš do toho přehledu historických osobností:
    první král je Vratislav II - a ten má syny - Vladislava I a Soběslava I. takže tam to začíná - nástupnické boje o trůn. a samozřejmě právě jejich potomci.

    OdpovědětVymazat
  10. 8. Ten titul nebyl dědičný a vědělo se to od začátku. Stejně jako Vratislav II neměl dědičný titul. A taky to věděl. Takový titul je nutné stvrdit. A to se stalo teprve Zlatou bulou Sicilskou. Tam toto potvrzení uvedeno bylo. (1212) Přesto Přemysl Otakar I si nechal ještě za svého života potvrdit i prakticky platnost oprávnění.

    OdpovědětVymazat
  11. 9. Určitě Vratislav II neměl dědičný titul, vědělo se to jelikož i Znojemská rotunda byla vymalována pro potvrzení seniorátního nároku Konrádem Otem II. A to jako reakce ... nárokoval si pražský trůn. Těšil se na to :-)

    OdpovědětVymazat
  12. předbíháš :-))

    nedočkavá a znojemská :-))

    OdpovědětVymazat
  13. 11. Rotunda byla vymalovaná v roce 1134 :-) Tedy to už snad ani Vratislav nebyl.

    Pro zajímavost:
    Břetislav nastoupil na trůn po krátké vládě Konráda I. Brněnského. Jeho rovněž nepříliš dlouhá vláda přinesla hned několik změn. Během své vlády se snažil omezit vliv Říše na český stát a zároveň upevnit svou knížecí moc – vybíral si proto například biskupy z ciziny, kteří neměli v Čechách oporu v nikom jiném než v knížeti, nebo vyhnal představitele rodu Vršovců. Roku 1094 zakázal pohanství, které bylo stále vyznáváno (především mezi prostými lidmi). Posvátné stromy a háje byly vysekávány a páleny. O tři roky později (1097) byli ze Sázavského kláštera definitivně vyhnáni slovanští mniši, kteří zde stále uchovávali staroslověnský obřad – odkaz soluňských bratří Cyrila a Metoděje. Klášter poté obsadili benediktini latinského obřadu. Roku 1096 prošli Čechami účastníci 1. křížové výpravy a došlo k protižidovským pogromům. Roku 1098 Břetislav II. zkonfiskoval majetky židům emigrujícím do Polska. Přesun židovského obyvatelstva do Polského království byl způsoben již zmiňovaným židovským pogromem v Praze, při kterém (kromě ztráty majetku) byli židé násilně křtěni.

    K bezprecedentnímu kroku se Břetislav II. odhodlal na Velikonoce 1099 na dvorském sjezdu v Řezně. Svého mladšího polorodého bratra Bořivoje (II.) označil za svého dědice a nástupce, aniž byl předtím zvolen v kolokviích, a požádal Jindřicha IV., aby mu udělil Čechy v léno. Císař žádosti vyhověl.

    Teď já: Bodejť by císař nevyhověl. Čechy se mu vydaly dobrovolně v léno... a to samotným Přemyslem. Co víc by si přál. Tedy vyhověl. Teprve síla Přemysla Otakara a vlastně nazrálý čas umožnil vymanit se z lenního vztahu a postavit se v rámci říše jako samostatný stát na své vlastní nohy.

    OdpovědětVymazat
  14. 13. Ratko, skvělé! díky za doplnění.

    OdpovědětVymazat
  15. Obdivuju, jak se orientujete. Na to už teda nemám. Leda že bych to sama četla, ale to bych si taky musela dělat poznámky... no, ale pochybuju, že bych měla tu výdrž jako ty, Barčo, že bych to dotáhla. To smekám.

    OdpovědětVymazat
  16. 15. u mne nic k obdivu není. patří to k práci. Musím si opakovat základní body a to pořád dokola, jinak zapomenu...vypaří se mi hlava. Nic lepšího mě nemohlo potkat než tato "nutnost" si pamatovat alespoň něco.

    OdpovědětVymazat
  17. 15. Liško, já jsem usoudila, že pokud si chci v budoucnu přečíst II. III. IV. díl - a to jako chci, protože mě ta knížka hodně chytla - tak holt bez poznámek to u mě nepůjde. bohužel.

    a tím, že to je půjčené z knihovny a ty další budou taky a budou s odstupem - už jsem mrkla, jsou dost v kurzu - je třeba si to zarezervovat - tak právě bych to s odstupem taky nedala. čte se mi to výborně, ani jedna kapitola nenudí, baví, ale jak říkám - hodně děje, hodně jmen, hodně souvislostí....bych to bez poznámek nedala.

    a ted jak to čtu podruhý, si to víc užívám, a taky víc věcí v tom vnímám, než když jsem to četla na jeden zátah poprvý, rychle, unikaly mi věci, souvislosti..ted to druhý čtení je mnohem pro mě lepší vším :-)

    OdpovědětVymazat