čtvrtek 8. října 2015

V Dubrovniku






























Peříčko z Dubrovniku.
Přistálo mi na hřbetě ruky, když jsem fotila. Schovala jsem si ho na památku.




14 komentářů:

  1. No konečně taky někde... :-)

    Ale jedno se musí nechat. Ač technicky fotoaparátům nerozumíš, tak oko na naštelování záběru máš výborný. To mě napadlo už předtím a u těch pláží a plážiček zejména. Fakt pro to máš cit. A to, jak si s tím dáváš práci a čas a obcházíš a hledáš správnej úhel, je prostě přesně to ono. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. A že to těm Chorvatkám sluši:-)

    OdpovědětVymazat
  3. moc pěkné, i ty šaty :-)

    OdpovědětVymazat
  4. děkuju všem.

    1. Ru, když je čas a mám možnost si s tím vyhrát, tak je to dobrý. Když čas není, nevede se mi to. A pak i když je ten čas, nedaří se mi fotit některé věci - právě výhledy, velká prostranství, domy, velké objekty ....nevím jak na to, nevidím to....chybí mi to vidění z toho správného úhlu. Mě nikdy třeba nešla kromě matiky, fyziky také geometrie a diskriptiva - katastrofa, takové to vidění prostoru, hran, takové to technické vidění. no, takže tak. různě to prostě zkouším.

    OdpovědětVymazat
  5. kdybych to měla vyjádřit nějak svými slovy: zkouším se do toho co fotím - "vpít" splynout s tím v jedno - to by asi bylo tak nejvýstižnější vyjádření. Někdy to jde a někdy to nejde. Pak jsou z toho i takové snímky, někdy náladové a jindy jen dokumentační pozorovatelské a pak ten nepovedený odpad. :-) ) (ten převažuje)

    OdpovědětVymazat
  6. Důvod, proč jsem nikdy nechápala foto workshopy, kdy se houf lidí vrhá fotit to samý a ještě o tom mezi sebou diskutujou.
    Taky musím fotku cítit.
    Proto mi taky nejde fotit, když jsem s někým, s kým jsem nějak citově excitovaná. Jako bych pořád byla napovrchu, mimo. Zapadlá do toho člověka, co je se mnou, ne do focení.

    OdpovědětVymazat
  7. 5. Ru, práskoleská stařičká lípa a kostelík Sv.Jáchyma - to bylo něco. :-) tam ten můj pocit byl přesně ono. co se ted tady snažím kostrbatě vyjádřit.
    Prolézání toho stromu a chození kolem kostelíku :-) nádhera....
    přestože ty fotky nejsou úplně extra, ale ten pocit u toho nevyjádřitelný. a pak taky u koní, ne přímo koně, tam byl můj strach, obava, ale celé to prostředí, atmosféra....taky to úplně ono.
    a taky mám ted možnost - ti poděkovat za trpělivost se mnou s mým focením :-))

    OdpovědětVymazat
  8. a někdy je to tak, jak píšeš, nejde se do toho ponořit nijak...

    OdpovědětVymazat
  9. 7
    Není zač, když fotím něco, co neutíká, taky si to užívám a piplám se s tím.

    OdpovědětVymazat
  10. Jinak moje fotky jsou furt ještě ve foťáku. Vidím to tak po dušičkách... :-(
    Ono ne že bych je nemohla stáhnout, ale už večer po práci nemám oči, abych je upravila a neustřelila světlostí, kontrastem nebo barevným nádechem.

    OdpovědětVymazat
  11. 10. Ru, to je v pohodě, to vůbec nespěchá :-) netrap se tím. Však já mám tady taky ještě hafo fotek nepřebraných a nejde to v kuse, jsem pak z monitoru vykoukaná a slzí mi oči a někdy ještě hůř, mám pocit, jako když mám v očích písek.

    OdpovědětVymazat
  12. Přesně.
    Někdy takhle jdu s řezajícíma očima už z práce.
    A to mám ještě dělat i nějaký fotky i z léta...

    OdpovědětVymazat
  13. mě právě i to samotné přebírání fotek k článkům na blogu - jde hodně pomalu. tak třeba konkrétně Dubrovnik - u toho jsem seděla tři noce :-) nejde mi to rychle. Fotek hodně podobné, nebo místem stejné, ale právě z různých úhlů. a ted teda z toho něco vybrat. jde mi to hodně pomalu, pak se někdy v tom i dost ztrácím a nevím a ještě u toho slzím :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Pro mě ttaky jsou tvoje fotky, Barčo, kompozičně dobrý a je tam ten smysl pro zachycení toho, co je potřeba a ne rušivých věcí navíc (jak už jsem jinými slovy psala u fotek mořských o pár dní dřív).

    A to seš ty, jo? Moje prvotní vnitřní reakce byla:
    "Ty vypadáš úplně normálně, asi jako já. No, vlastně asi spíš víc normálně než já :) "

    OdpovědětVymazat