neděle 11. října 2015

Tři kříže

Máme volný den.

Jsem od dopoledne na pláži a užívám si slunce a moře. Plavu si a dívám se na obzor na stromy a hory.
Když tu najednou mi padne zrak na cosi bílého na jednom z vršků.
Zkouším zaostřit a vidím kříž. Co to je za kříž?
Vylezu z vody a sluním se. Je něco málo po poledni, slunce pere.

V hlavě mi začíná hlodat nápad, možná bych se na ten kříž mohla jít podívat, to nemůže být přece daleko a když se na něj budu stále dívat, určitě k němu dorazím a nezabloudím.

Rozhodla jsem se.
Balím věci z pláže, odnáším je na pokoj, ničím se nezdržuju a odcházím. Na sobě plážové šaty, žabky, malou taštičku přes rameno s fotákem a drobnostmi. Vycházím na hlavní silnici a už ze mě leje, ani lístek se nehne. Nikde nikdo, rozpálená silnice, žádný stín. Pátrám očima po vršcích a hledám kříž. Nikde nic, po silnici už jdu skoro půl hodiny.


Konečně ho vidím nahoře na kopci a není to jeden kříž, ale rovnou tři kříže. Jdu travou, plevelem, hledám si pěšinku mezi nízkými pichlavými keři. V duchu lituju, že jsem se nepřezula do tenisek, mám poškrábané nohy a zapíchané trny na nohách. A také mám velkou žízeń, blbec nevzala jsem si sebou vodu, jak jsem rychle vyrazila.




Jsem nahoře, tři bílé kříže, od nich vede cesta, jdu po ní.
Cesta strmě klesá do lesíka.V lese je cesta lepší, stín, kamenné schody a cestu lemují kamenná zastavení - Aha, to je Křížová cesta a já ji jdu obráceně, z druhé strany. V duchu se směju, podnikla jsem nečekaně stylově malou pouť :-) omytá mořem, žíznivá, vyřízená, nohy od trnů rozškrábané.





Cesta už je široká a pohodlná, míjím lavičky, modlícího se Ježíše a  přecházím po kamenném mostku....






 Stojím na okraji velkého Poutního místa....Chorvatské Lurdy....



   












U kamenné zídky je kohoutek s pitnou vodou. Jdu ještě výš.


Modlitebny



Zpovědnice




Fantazie mi jede naplno.....




Jdu ještě výš dál po kamenných schodech a lesní pěšině.



Cesta klesá zpět na hlavní silnici. A teprve teď míjím ceduli.....aha tady jsem tedy byla.


K hotelu přicházím kolem čtvrté hodiny odpoledne. Rychle na sebe plavky a osvěžit se do moře. Vstupuju do slané vody a cítím tisíc bodavých pálivých jehliček na poškábaných nohách..... postupně pomalu bolest polevuje. Pouť je dokončena. :-)






Dohledáno po návratu z dovolené:
Vepric je zasvěcené Matce Boží Lurdské. Toto poutní místo založil v roce 1909 biskup Dr. Carić.
Byla tu jen jeskyně a horský potok - do výklenku jeskyně umístil mariánskou sochu lurdské Bohorodičky.
Inspirací mu byly Lurdy, které sám navštívil.

Původní jeskyně byla menší a postupně rozšiřována, díky rostoucímu počtu poutníků. V pozdějších letech byl vybudován oltář, kaple se sakristií, velký dům pro duchovní cvičení, zpovědnice a křížová cesta.
Biskup Dr. Carič je zde také pochován.

25 komentářů:

  1. MOc pěkné Barčo, zejména se mi líbí rozhodnutí podívat se co tam je. Takto se rozhoduji taky. rozhlédnu se kolem a když se moje oči někde zastaví a zdá se jim to zajímavé, jdu tam. Můj muž spíš plánuje, sežene si k tomu podklady a zjistí předem co tam je a pak tam jde. To mezitím vychládnu. Na druhé straně jsem viděli spoustu věcí, protože třeba jsme věděli co tam všecko je a kudy se jde, tak jsme vyrazili brzy ještě za tmy a nahoře u kříže čekali až vyjde slunce a dolů přišli přesně k snídani :-) Je to různé. Zážitky jsou pokaždé. Poutní místo je moc pěkné, mám ráda "vymodlená" místa. cítím to.

    OdpovědětVymazat
  2. Mám nejradši kombinaci obojího. Obvykle se napřed pečlivě připravím, prostuduju, co kde je a kudy k tomu, rozvrhnu si, co by se kdy a jak asi dalo stíhat - a pak si jdu tam kam s emi zrovna zachce a kam mě oči a podvědomí táhnou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. přípravu nechám partnerovi. seškrtávám mu to. nakonec jdeme všude :-)))

      Vymazat
    2. Nemám partnera, tudíž si musím připravovat i seškrtávat sama. :-)

      Vymazat
    3. taky to tak dělám, když jedu někam sama. třeba Singapur, tam jsem si připravovala plánek jak se neztratit. psala jsem si čísla autobusu do kterých smím nastoupit a čísla do kterých nesmím nastoupit. ty ostatní byly "nevím".

      Vymazat
    4. když jsem byla vdaná, dovolenou po čechách jsem plánovala pokaždé já. už půl roku dopředu - byla to zároven příprava pro mého muže, aby vůbec byl ochoten se mnou někam jet. takže namlsat ho pomalu, postupně a pak pár dní před odjezdem - protože on byl řidič si to upravoval podle sebe. takže taková spolupráce od toho co by bylo možné, reálné a chtěli a těšili se na to oba. líbilo se nám to pak oběma.

      jinak právě protože můj muž na to plánování nebyl - mám radost z mužů, kteří jsou v tomhle aktivní, baví je to, plánují a řídí a mají zájem něco vidět, někde se podívat. a taky to znám z práce - kolegyně by ráda chtěla vidět to a to a její muž nezájem, nepohoda a pak se na dovolené spíše nejdříve přemlouvají, pak spíše otravují a přežívají. a jsou rádi, že po dovolené jsou zpátky bez zbytečných velkých hádek.

      ráda bych k sobě měla někdy nějakého takového přítele na společné poznávání. jinak jsem zvyklá si plánovat vše sama. když to udělá někdo dotyčný za mě - je to pro mě příjemné překvapení a užívám si to.

      Vymazat
    5. my to mívali pokud si pamatuji zpětně, vždycky tak že já dělala všecky povinnosti (domácnost, děcka i zaměstnání) a manžel plánoval víkendy a dovolené. věšinou jsem brblala protože jsem si chtěla odpočinout a místo toho jsme vyráželi i s dětmi do divočiny. cestou domů po náročném výletě jsem v autě usnula a doma pak usnul zbytek rodiny. já mezitím chystala jídlo. bylo to hrozně vyčerpávající :-) ale pamatuji si to jako velké odříkání a oběť. Zajímavé že muž si to pamatuje taky tak. Jako odříkání a oběť. A děti taky... že se hodně trápily.

      Vymazat
    6. A pročs to tak dělala? Pročs neřekla, že bys to chtěla udělat jinak?

      Třeba by se k tobě děti přidaly, třeba to snášely jen kvůli tomu, že si myslely, že ty si to tak přeješ a že to děláš ráda.

      Vymazat
    7. Ru, svým způsobem to bylo velmi dobré. Oba nás to drželo v "lajně" tedy v brázdě. a děti to učilo disciplině a fyzicky i psychicky je to velmi utužilo. Pomohlo jim to v životě. Zdálo se mi, že je to dobré pro všechny se obětovat. že je to dobré. vytvářelo se hodně energie... k užitku všech. Ale bylo to hodně namáhavé a vyčerpávající. nadřeli jsme se.

      Vymazat
    8. 5. Ratko, pro mě ten týden dovolené po čechách bylo....hrozně jsem se na to těšila a žila tím už půl roku dopředu.

      nebudu v práci, nebudem už makat a dřít zedničit na baráku, trochu si užijeme volnosti a radosti a nejen starosti, že odešlo doma čerpadlo, že se musí dodělat podlahy, že stále nemáme to topení, že je potřeba dělat dřevo na zimu do malých kuchynských kamen.....takže pro mě tahle dovolená byla vždycky oázou :-)

      týden po čechách a další týden práce na baráku a do starostí a pak zase hurá oba do práce. takhle fungovaly leta všechny naše letní dovolené.

      Vymazat
    9. vlastně jsem nevěděla co nabídnout lepšího. aby byl doma klid a harmonie. když jsme se všichni vyčerpali, žili jsme v míru.

      Vymazat
    10. 8, všechny ostatní dny dovolené byly pracovní. jen ten jeden týden v létě byl takový právě volný, cestovatelský, prostě nachvíli ze všeho vypnout a vypadnout.

      Vymazat
    11. Barčo, my žili s malými dětmi v Třebíči. to jsem byla celkem nevybouřená tak že jsme měla hodně zájmů. s mužem jsme se přetahovali o to, kdy mě pustí ven. Byla jsem jak na řetězu... tedy tak jsme se cítila. Chodila jsem 4x týdne na aerobik a kulturistiku, dělala jsem si trenérský kurz. TAky jsem chodila na němčinu a 2x týdně s ženskými na pivo nebo tančit. To byl Třebíč, byla jsem hyperaktivní. Přitom jsem chodila do práce a hádali jsme se s mužem kdo půjde pro děti do školky. Já je ráno vodila na půl sedmou on chodil pro ně, ale taky nemohl a pak jsme se hádali. Když byly děti nemocné zase jsme se hádali, kdo s nimi zůstane. Nakonec přijela maminka ze Slovenska hlídat. Když to bylo naprosto neudržitelné... přestěhovali jsme se. neměla jsem práci, neměla jsem koníčky, neměla jsem přátele... jen rodinu. a do tý jsme se pustila celou svojí duší a hyperaktivitou.

      Vymazat
    12. Pro mě byla dovolená, když všichni o Vánocích odjeli po návštěvách a já mohla zůstat sama doma v klidu a tichu s odůvodněním, že musím krmit slepice a králíky. :-))

      Vymazat
    13. 2.11.
      To je strašný, to jste se prakticky furt hádali...

      Už chápu ta tvoje oblíbená kázání, jak se ženy prosazují a deptají muže. To muselo fakt bejt. :-))

      Když jsem měla děti, zasedla jsem jak kvočna na baráku a měla akorát ty slepice, králíky, zahrádku a občas prasata. Pak při druhým prckovi už i koně, jo. Babičky nám nehlídaly ani jedna, ale občas nějaká z manželovy strany (vlastní nebo nevlastní) vzala kluky k moři. S námi by se tam nepodívali.

      Hádat jsme se začli, až mě pohltil počítač a psaní.

      Nejsem hyperaktivní. Jen to, co dělám, dělám dycky tak nějak... hodně...

      Vymazat
    14. 11.
      12.
      hmm, taky hodně zajímavý...jak jsme to každá měla...

      Vymazat
    15. jo zajímavé. velmi

      Vymazat
  3. 1. ano, tohle byla taková pro mě vyloženě náhlá malá dobrodružná výprava s velkým překvapením :-) byla jsem ráda, že všude v tom celém areálu mají ty kohoutky s pitnou vodu.

    když jsem šla o jiném volném dni do Makarské, byl to už předem můj malý plán. Zhruba jsem věděla co tam je, kudy tam jít a věděla jsem co si tam chci prohlédnout. Průvodkyně nám to říkala při příjezdu na Makarskou v autobuse. O tomto poutním místě se nezmínila.

    Myslím si, že zájezdové dovolenkové autobusy jako takové sem nejezdí, není to v programu. Pouze autobusy věřících s poutníky.

    tady u křížů to bylo plně jiné - vůbec jsem netušila co to je za kříž.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ano, taková překvapení jsou bonus navíc. nečekané :-)

      Vymazat
  4. K historii Lurd. Tam měla Bernardeta vidění krásné Paní v šatech viz. https://cs.wikipedia.org/wiki/Zjeven%C3%AD_Panny_Marie_v_Lurdech

    Nevěřili jí a vysmívali se jí, ani farář ji nevěřil a říkal Bernardete ať se zeptá paní jak se jmenuje. A tak se zeptala té paní jak se jmenuje a ona jí odpověděla, že se jmenuje "neposkvrněné početí". to bylo pro Bernardetu tak složité slovo které slyšela prvně v životě že běžela hned za farářem a celou cestu si to slovo opakovala. Když to farář slyšel, užasl a uvěřil jí.
    Napadla mě ta historka, když jsem viděla na Barčiné fotce Pannu s nápisem Bezgrejšno začece :-)))

    OdpovědětVymazat
  5. 4. Ratko, díky za doplnění. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. To musí být významná křížová cesta - říkala jsem si u prvních fotek. A pak to poutní místo se zpovědnicemi to potvrdilo. Notybrďo! A voda pro Barču, co nemá s sebou vodu :)

    Taky se mi to líbí ad ratčin kom.1 - někam se vydat a ani si vodu nevzít. Taky někdy takhle žiju.
    § Jo, s dětmije těžší takhle žít, nabízí se říct, a asi je to tak; aspoň než děti dospějí.

    OdpovědětVymazat
  7. nikdy jsem na takovém velkém poutním místě nebyla. hodně jsem tu myslela na Ratku a její cestu do Lurd. Pro mě tohle místo a vůbec celá ta má objevitelská cesta byla velký zážitek o to více, že to bylo spontánní. hodně to bylo umocněné také tím, že toto místo - poutní meditativní místo bylo prázdné, jen pár lidí o to víc jsem měla možnost si to tam vše vychutnat, vnímat.....vše.
    přesně k tomuto účelu jsou duchovní místa určena - ke klidu k usebrání a lidem. samozřejmě usebrat se ke klidu a k meditaci jde kdekoliv, ale některá místa tam je to prostě zesílené, vnímáš to.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky to poznávám tato místa "intimně" teprve v poslední době. I když me třeba křížové cesty přitahovaly dřív, ráda jsem se dívala na kapličku či postávala (posedávala) u "božích muk" bylo to víceméně nevědomé. Když teď vnímám i symboliku tak ke mě hovoří.

      Vymazat