úterý 7. května 2019

Krajiny


Bořivoje Borovského.


"Umění by se nemělo vykládat. Názvy vedou k asociacím a ty vedou k interpretacím, které už s dílem nemají nic společného. Se slovy se můžeme octnout ve světě povrchnosti. Nedostaneme se k jádru, zůstane nám cizí ten hluboký svět, který se klene do nekonečné výše. Postavit se před obraz a to stačí. "


Většina jeho obrazů je inspirována krajinou - mraky, kámen, dopadající světlo.
V pozdní tvorbě malíř přestává dávat svým obrazům jména.


Hodně se mi ta výstava líbila.


Olej, plátno.








Tužka, papír.






Kombinovaná technika












Galerie Na Hradě.

14 komentářů:

  1. Ta citace je od autora?
    S nedáváním jmen obrazům souhlasím.
    Taky jsem s tím měl problém a po čase ty vymyšlená jména i zapomněl a dával znovu jiná.
    Už si toho i kdosi od nás všimnul, že na jedné výstavě se stejný obraz jmenuje jinak, než na minulé:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, citace je od autora.
    A myslím si, že u abstraktního umění toto platí obzvlášť. Umění nerozumím, ale na konci té citace píše - postavit se před obraz a to stačí - je přesné. Vnímat obraz jak na toho každého člověka působí jinak. Kompozice, barvy. co to v něm vyvolává - a tedy ten pocit líbí, nelíbí, nebo provokuje, dráždí a proč a nebo působí harmonicky a proč.

    OdpovědětVymazat
  3. tu citaci pokládám i za jeho vývoj v tvorbě. Autor už nežije, ale když si vyhledáš jeho životopis a tvorbu, namaloval toho hodně. Zkrátka jeho různá tvůrčí období a různé techniky.

    OdpovědětVymazat
  4. 1. Saule vlastně by mě zajímalo, jak na tebe samotného působí tvoje starší obrazy ted :-) Určitě si vybavíš svoji náladu, pocity, vnitřní rozpoložení, životní období, ve kterém si je maloval, ale když se na ten starý obraz podíváš ted - co v tobě vyvolává ten samotný obraz, ne ty vzpomínky.

    OdpovědětVymazat
  5. 1.4.
    občas se to mění, nový pohled.


    OdpovědětVymazat
  6. 4:
    ty nervy, když jsem ho matlal:-)
    Spousta lidí má o tvorbě hodně zkreslenou představu.
    I ten nejharmoničtější obraz je práce s hmotou, technika...
    Jen pocitem nikdo nic nenamaluje.
    Když tam nakonec ten pocit je vystižen, bývá to někdy jakoby věc náhody.
    Když si to začne malíř přivlastňovat, začne kýčařit.

    OdpovědětVymazat
  7. 6. věřím.
    a poslední věta-jo, něco na tom je.

    OdpovědětVymazat
  8. I když tam názvy nejsou, moje mysl je tvoří automaticky. Mohu je jen odhánět... tedy ty asociace okurek na různý způsob :-)

    OdpovědětVymazat
  9. 8. jj. všimla jsem si, Ratko, že u tebe na blogu máte s Ru už několik dní zahradnické sympozium :-)

    OdpovědětVymazat
  10. 8.10. to je vlastně hezký příklad toho, jak každý hotový obraz v každém kdo se na něj dívá žije svůj nový příběh :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Na malé výstavy chodím čím dál radši. Ze dvou důvodů: ten první je, že je to můj tichý vnitřní unik do jiných světů. A ten druhý - že v obrazárně, nebo na výstavě, když se dívám - mám pocit, že mi tam plyne jinak čas. Pomaleji a klidněji a je tam ticho.

    OdpovědětVymazat
  12. 12:
    Jo to by ses divila, jak u nas na vernisazi duchodci halekaji po dvojce frankovky:-)

    OdpovědětVymazat
  13. 13. :-))

    jj. na vernisážích není klid ani ticho.

    OdpovědětVymazat