do Sedloňova.
Čtvrtek odpoledne.
Těším se na páteční volno, v duchu přemýšlím, jak se konečně vyspím, jak si konečně uklidím, vyperu, umyju nádobí za celý týden. Vypadá to tu dost hrozně, čtrnáct dní jsem doma na nic nesáhla, nebyl čas, chuť, nálada, kolotoč v práci. Pátek jediný den volno a pak zase šnůra služeb do půlky příštího týdne.
Telefon.
Volá Marťa : "Ahoj Baru, neruším, můžu se u tebe na chvilku stavit? "" No jasně, mám tu hrozný binec, tak jestli se nebojíš :-) dám na kafe, ju" " Díky, za chviličku jsem u tebe"
Marťa má svého prvňáčka na týdenní lyžařské školičce v Sedloňově. Každé ráno odjíždějí od školy autobusem na sjezdovku lyžovat. Ve 12 hod. zase autobusem zpět do Hradce do školy, děti jdou na oběd a do družiny a Marťa si Kubu vyzvedává z družiny o půl třetí. Takhle to jde od pondělí do pátku.
Zítra je pátek - poslední den lyžařské školy, velké závody a jediná možnost, kdy rodiče mohou vidět svoje děti v Sedlońově lyžovat, ale nerušit! :-)
Kuba poprvé v lyžařské škole, poprvé na lyžích. Velká událost.
Marťa se na pátek těšila celý týden, jak pojede s Jirkou (manželem) a s jejími rodiči podívat se na Kubu. Všechno je jinak, Jirku neuvolní z práce, oba rodiče Marti skolila chřipka.
Má jet za Kubou sama, je smutná a nechce se ji jet samotné.
"Hurá, pojedeme spolu na výlet na hory. Uvidíme Kubu a sníh!" Dělám blbiny, skáču a nálada se ji vrací. Vytahuju ze skříně svýho parádního kulicha, šálu, rukavice, batoh, házím vše na jednu hromadu a plánuju: "A něco dobrého si koupíme na svačinu na náš výlet a pořádně si to užijem, to bude krása!" To už Marťa slzí smíchy.
Domluveno, platí! Zítra ráno v půl deváté odjíždíme.
Večer mi přijde sms: "Baru a nezaspi! ;-)"
Pátek.
Prší, zataženo, déšt, mlha.
Marťa má obavy, uklidńuju ji - "To je inverze, tam bude krásně, uvidíš"
Cestu autem si užívám, je sice ošklivo, ale ta mlha, šedá a siluety stromů při cestě se mi líbí a zatáčky a silničky, pole, louky, domy....dlouho jsem nejela autem.
Sleduju cestu, po" staru" na směrovkách, Marťa se mi směje, má navigaci.
Povídáme si o všem možném, smysly i nesmysly, smějeme se, posloucháme rádio a občas to ohulíme hodně nahlas a zpíváme si. A nesmí chybět čurací zastávky, děláme si legraci, že nesmíme chodit daleko v té mlze, abychom trefili k autu.
Počasí je čím dál horší a horší, hodně prší, vítr v nárazech, hustá mlha, za Dobruškou to vypadá, že jsme někde na konci světa, vůbec není vidět, jedeme krokem....a najednou.
Sluneční paprsek projede skrz temnou mlhu jako šíp.
"Jóóó, jsme z toho venku!" Obě radostně zakřičíme.
Rázem jsme v jiném světě.
Azurová vymetená obloha, slunce, bílý sníh, bezvětří.
Lepší počasí jsme si nemohli přát.
Sedlońov - jsme tady.
Děti na kopci už pilně trénují.
Hloučky skřítků jezdí ve skupinkách, s učitelkami, jak se míjejí plácnou si do dlaně, nebo si podávají kroužky, učí se obloučky.
Kouzelný. Moc hezká podívaná.
Jsou gumoví, spadnou a hned vstanou a jedou dál. Když se někomu odepne lyže, učitelka nebo instruktor hned přiběhnou a zase se jede dál. Na svahu je s nimi i Sněžný Méďa - talisman lyžařské školy.
Pozor, pozor!
Méďa hlásí, že začnou velké závody. Slalom.
Některé děti se nahoře připravují, ty dole teprve vyjíždějí vlekem nahoru.
Panuje tu skvělá nálada, děti se navzájem uklidnují, povzbuzují, pomáhají a fandí si.
Jako první jede Méďa a už to jede, už to frčí...
První závodník je Adélka:"Adélko do toho, Adélko do toho....Hurá! :-) a jede postupně další a další a jede Kubááá......:-) "Kubo do toho, Kubo do toho"!
Fandí děti, fandí učitelky a nás pár lidí dole - je nás tu rodičů dětí málo, skromný hlouček.
Fandíme všem, jsou fantastický....pád sem, pád tam, není to důležité, žádné slzy, žádný brek, žádná ostuda - všichni jsou stateční!
Nádhera!
Všichni vyhráli!
Všichni zvládli po týdenním lyžařském výcviku velký kopec a velký vlek.
Všichni dostávají diplom.
Velký potlesk.
Hurá!
Je po 12 hod. děti nám zamávají a jdou si balit věci na odjezd a my s Marťou si tu ještě chvíli couráme po sněhu a kocháme se...nasedáme do auta a jedeme stejnou cestou do Hradce.
Moc hezký výlet.
Marti, děkuju.
Myslím, že se potřebuju naučit lyžovat... to by bylo Něco....
S Méďou v Sedlońově by to možná šlo.... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat