1866

Hradečáci si každoročně připomínají bitvu u Hradce Králové (3.7. 1866)

Tady na ostrově si lidé připomínají námořní bitvu o Vis. 20.7. 1866

Je to tu všudypřítomné téma, obrazy různých místních umělců v hotelu, v kavárnách, v malých pouličních galeriích, expozice v místních muzeích.

 Bitva ve zkratce:

Itálie vstoupila do prusko-rakouské války jako spojenec Pruska  s rozhodnutím zabavit Rakousku Benátsko a některé ostrovy v Jaderském moři.

Počítala se snadným vítězstvím. 

Itálie měla obsazenou delší část pobřeží, velkou početnější flotilu a opancéřované lodě s novými moderními děly.

Vedením bitvy byl pověřený admirál Carlo di Persano. Šedesátiletý muž, který měl pověst ve vysokých vojenských a diplomatických kruzích zkušeného geniálního admirála a vojenského stratéga.

Persano ovšem neměl žádnou přímou válečnou zkušenost a přestože měl nad protivníkem značnou technickou i početní převahu, neustále kupil jednu výmluvu za druhou, jen aby nemusel vyrazit do bitvy.

Takže si se svým lodstvem křížem krážem plul po moři v místech kde si byl stoprocentně jistý,  že nenarazí na nepřátelskou flotilu. Podával depeše do Itálie o špatném počasí (nepodložené) o dalších přístavech a místech, která jsou riziková a nebezpečná. Čekal na další posily svého loďstva.

Počítal s tím, že Rakousko se vzdá samo a bez boje.

Na Rakouské straně stál osmatřicetiletý kontradmirál Wilhelm von Tegetthoff, který velel rakouskému námořnictvu, byl jedním z nejtalentovanějších námořních velitelů 19. století.

Měl poměrně rozsáhlé zkušenosti s velením loďstvu v boji  a energickou povahu.

Jeho loďstvo bylo početně slabší a navíc jeho pancéřové lodě nedostaly moderní děla. 

Tegetthoff se proto rozhodl lodě prozatím provizorně vyzbrojit zastaralými kusy. Byl si vědom technické i početní převahy Itálie. Tegetthoff soustředil většinu svých sil  v Pule a v Istrii a čekal na italský útok.....marně.

Na italském vedení pomalu všem, ale jistě docházela trpělivost s nebojováním Persaniho.

Opakovaně mu byly posílány rozkazy k zahájení útoku, které ignoroval. Nakonec pod výhružkou, že bude z akce sesazen, zbaven všech vojenských poct a výhod a perzekuován vojenským soudem - Persano vyrazil. Nesmyslně a zaútočil na ostrov Vis.

Tegetthoff byl o italském útoku na Vis informován 18.7. ale měl obavy, aby nešlo o lest, která ho má vylákat od jeho prioritních cílů - obrany Puly a Terstu.

19.7. když už měl podrobné zprávy o složení útočící flotily, vyplul z Puly a zamířil k Visu.

Doplul k němu 20. července. Boky jeho dřevěných lodí byly ověšeny řetězy, které měly nahradit pancéřování.

Když Persano zaregistroval rakouskou flotu, nařídil, aby se loďstvo připravilo k boji, a přestoupil ze své admirálské  lodi na jinou bezpečnější a bytelnější loď. Ovšem nikomu z posádky nic neřekl, neměl ani signální vlajky a ani admirálskou vlajku vše zůstalo na jeho admirálské velící lodi.

Takže nastal zmatek - z původní velitelské lodi nešly žádné příkazy.....nikdo z lodstva moc nevěděl co se děje.....čekaly na příkazy od admirála.....marně.

Mezitím rakouská flotila rozbila italské bojovné postavení lodí.

Palba, střílení, potápějící se italské lodě ve zmatku.

Italské lodě a část námořnictva včetně s Persanim se pokusilo o úprk.

Poté co Persano doplul do Ancony, hrdě hlásil, že dosáhl velkého vítězství a potopil Rakušanům tři lodě.

Problém však byl, že chybějící lodě, které se měly objevit časem, se neobjevily.

Persano musel vysvětlovat, jak může jít o velké vítězství, když jemu samému tři lodě chybí, a proč, když zvítězil neobsadil Vis.

Persano tedy poněkud pozměnil řeč a začal mluvit o velkém vítězství těžce vybojovaném.

Ovšem vyšla pravda najevo, totiž, že Rakousko neztratilo jedinou loď

Persano byl zatčen, postaven před soud a perzekuován a odsouzen k vysoké pokutě a úhradě soudních výloh. Z námořnictva byl vyloučen. Do konce svého života věřil a tvrdil, že svou bitvu vyhrál. Umírá v Turíně - chudý, zapomenutý.

Památník padlých v námořní bitvě v městě Vis.

 Komiža - rybářské muzeum - expozice bitvy o Vis.