středa 14. září 2016

Tady bydlíme.

Na ostrově Vis jsou dvě města.
Vis - větší, s hlavním přístavem a dvěma hotely a řekněme lepšími službami a komfortem pro turisty.
Komiža - menší, s přístavem, který je zároveń náměstím, s jedním hotelem hned ve městě, na okraji pláže.

Na ostrově je spousta samot, malých vesniček hodně vybydlených s prázdnými domy a také nově vznikající vesničky - satelitní apartmánové - vyloženě zaměřené na ubytování turistů v soukromí.

Na ostrově mají pouze jednu benzínovou pumpu - ve Visu, bacha na to, když se jede na výlet po ostrově!




Něco málo z nedávné historie ostrova:

Komižtí rybáři - prosluli tím, že jako první na světě začali konzervovat ryby do konzerv.
Na ostrově bylo 11 továren na konzervování ryb. 7 v Komiži, 3 ve Visu, 1 v Rukavacu (vesnička).

V době velké hospodářské krize spousta lidí emigrovalo do USA - tam uplatnili své zkušenosti s konzervováním ryb. Poslední továrna na ostrově byla v Komiži - zavřena v roce 2000.

V době II. světové války tu mají vojenskou základnu spojenci - Britové.
Po II. světové válce je ostrov veřejnosti uzavřen -  armáda tu má svoji základnu a objekty. Flotilu, ponorky, bunkry, radiovou, leteckou a raketovou techniku, kasárna, sklady munice, vojenskou nemocnici  apd.

Zůstávají tu pouze místní civilisté a na ostrov mohou jezdit jen jejich příbuzní na zvláštní povolení.

Ostrov se otevírá veřejnosti v roce 1992 - tedy po pádu Jugoslávie. Bývalé vojenské objekty se přestavují pro civilisty a také turisty. Takže můj hotel v Komiži jsou bývalá kasárna :-)

Stále je tu možné vidět po ostrově ostnaté dráty a na nejvyšším vrcholu ostrova (Hum) - je část vojenské posádky - mají tam radarovou techniku, přístup na jeho hlavní vrchol zakázán.






Sjíždíme do Komiže.


 Můj pokoj č. 122.


 Teráska.





Továrny - jejich torza zůstávají - dnes jsou zde amatérská potapěčská centra.
Hned u vchodu před hotelem.



Sečteno podtrženo:
Ostrov Vis pro někoho velké zklamání v tom smyslu "tady je to ošklivý, nic tu není"
Pro jiné i pro mě - malý ráj na zemi :-)
Moc si přeju, stejně jako místní, aby Komiža zůstala taková, jakou jsem ji poznala.
Moc se mi tu líbilo, chytlo mě tu za srdce a nevylučuju to, že sem bych se chtěla ještě někdy vrátit. 


11 komentářů:

  1. v 19. století patřil Vis Itálii.Je tu hodně vliv té Itálie. Komiža připomíná Italské "orlí" rybářské vesničky, které jsou dnes pod UNESCO - Cinque terre- jen s tím rozdílem, že tady ten život je stále takový, nezměněný. Komiža je rybářské město.

    Dále tady bylo hodně rozvinuté vinařství - všude byly vinice, ale v 20. letech 20. století tu byla velká epidemie polyxery, trvající několik desítel let - jsou tu polorozpadlé, opuštěné vinice a stavení - taky důvod místních obyvatel - emigrovat jinam. Dnes tu je pouze 10% vinic z původních vinic.

    Ostrov má vlastní vodu - měl ji dříve málo a byla vzácná, dnes je tažena po mořském dně z Hvaru.

    V okolí ostrova je spousta malých ostrůvků.

    Co se týče ještě toho vojenství - Vis v minulém století byl také trochu vojenským městem. Měla tu své pevnosti, které jsou dnes rozbořené, nevedou k nim ani cesty, je to zarostlé - právě Itálie.


    OdpovědětVymazat
  2. "na nejvyšším vrcholu ostrova (Hum) - je část vojenské posádky" - a jaké posádky, Chorvatské, převzali to nebo jak to vzniklo?

    OdpovědětVymazat
  3. 2. Ano, dnes je tu část Chorvatské armády. Já se později o některých těch bitvách zmíním víc - souvisí to s jednotlivými místy, které jsem viděla.

    OdpovědětVymazat
  4. barčo 3
    to by mě zajímalo.Vlastně nevím, jak se to území vyvíjelo po válce. Vznikla Jugoslávie... ale Chorvatsko bylo oficiálně za války fašistický.

    OdpovědětVymazat
  5. 4. zkusím se do toho nezamotat :-) když tak mě kdokoliv opravte. Uzemí Chorvatska je pevnina a ostrovy. Chorvatsko - jeho část mělo autonomii.
    Takže na pevnině byli němci. No a pak tu byl klíčový J.B. Tito. to byl nejdříve profesionální odborář co se týče továren, vystřídal spoustu zaměstnání apd. V době II. svět. války založil na Visu partyzánský odboj a dařilo se mu. Vis byl hlavním centrem partyzánského odboje, proto tu mohly přistávat spojenci. Tito byl kamarád se Stalinem a Roseveltem. Od obou měl obrovskou pomoc v osvobozování Chrovatska od Němců. Po válce byl oslavován jako národní hrdina ale také se rozkmotřil se Stalinem. Prostě Tito bojoval proti všem, tak nějak. Chtěl mít nezávislý stát - nikomu nebýt za nic vděčný. Sjednotil Jugoslávii - sjednotil ji krvavě - po stalinském způsobu. V roce 92 byla v Jugoslávii občanská válka, jednotlivé republiky chtěly autonomii - po Titově smrti. Takže část Obyvatel bývalé jugoslávie - Tita oslavují jako národního hrdinu a další část lidí ho nenáviděla. Chorvaté ho milují, proto co udělal pro Chorvatsko.

    OdpovědětVymazat
  6. 5. Vis - jako základna partyzánského odboje proti němcům a po válce vojenská základna jako taková Jugoslávská. Prostě za všechno může Tito :-)

    OdpovědětVymazat
  7. 5 barčo
    díky, takže TAM byl Tito, aha!

    6
    že byl dost odboj i tam, to jsem věděla, ale vůbec nemám ponětí, kde. Se tam nevyznám.

    OdpovědětVymazat
  8. 7. mám pocit, že Tito byl tak nějak (se mihl po světě) všude a nikde :-) Šli po něm němci, později po něm šel Stalin.

    Na ostrově se dobře vyznají jen místní. On ten Vis jako takový je stále trochu vojenské tajemství - jednoduše tím, že se hned po 2. svět. válce uzavřel. Ostrov, když na něj přijedeš vypadá idylicky. Města malebná, s historií pruských válek, krajina jen hlavní silnice - okružní kolem ostrova, a jedna menší napříč ostrovem (jo, tady by ten řidičák šel :-))spousta zeleně, žádné moderní stavby, jen tu a tam domečky. No a pak krásné utesy a pak to přijde, pomalu to objevuješ třeba právě z vyhlídkové lodě kolem ostrova - bunkry, střílny, dráty, kozí neznačené stezky, vedoucí nikam, někam. dojdeš k bunkrům (stalo se mi to) nebo k ostnatým drátům s cedulí a upozorněním, že vojenský prostor. Z lodního výletu se dozvíš, že tady je vchod do podzemí - Ostrov prošpikován 70 km podzemními tunely. a na tamhle na tom výběžku je podmořská jeskyně - ponorky. a také hlavní vojenský štáb. a takhle to slyšíš po celou dobu plavby, co na kterém vršku, utesu, kde je. kde měly britové svoji pevnost v podzemí a později po válce tedy to jugoslávská armáda zdokonalila pro své účely. Kolem ostrova jsou i menší ostrůvky - a zase jeskyně, bunkry, bývalá velitelská stanoviště at už pro ponorky, nebo i rakety.Do těch opuštěných vojenských objektů, dnes už poorozbořených jsou vstupy neorganizovaně, neturisticky, - na vlastní nebezpečí. A do těch fč. vojenských objektů, které malinko zahlídneš při plavbě na lodi - jsou ukryté v lese, tam se nedostaneš.

    OdpovědětVymazat
  9. skvelá fotka balkonek! taky opuncia a palma s výhľadom na more, dík, úplne cítim vôňu mora.....
    pekné miesto, len by som sa bála, že tam šlápnem na nejaký granát v tých lesoch.....

    OdpovědětVymazat
  10. 10. balkonek se mi v jeden den změnil na brouzdaliště :-) takže boty do vody jsem nepoužívala jen u moře :-)

    no, paní průvodkyně nám říkala, že sice můžeme podnikat výpravy za poznáním v osobním volnu, ale na jednom místě ostrova nás varovala, že skutečně nějakému holandskému turistovi tu před pár lety utrhla nohu mina - tedy na jednom místě opravdu není radno odbočovat mim hlavní cestu.

    OdpovědětVymazat