Těším se.

Na konečně volný víkend, po měsíci a půl.
Na výlet.
Na malé prázdniny.

Těším se....asi takhle :-)

(stánek u autobusu č. 24 - linka co mě doveze na nádraží)

Co mě naučil duben?

Žít a řešit přítomnost.

V pracovním rychlém tempu a únavě - nelze moc řešit minulost, ani budoucnost - extrémně  vyčerpávající, neefektivní. Zvláště pracovní problémy.

Věřit daleko více své  intuici a prvnímu dojmu.

Lépe se stravovat - zjistila jsem, že při velkém pracovním tempu, vyčerpanosti - nesnáším pečivo - lepek, mám průjmy, bolesti břicha, celkově těžko.
Daleko lépe mi vyhovuje ovoce, zelenina, libové maso, bezlepkové věci, podmáslí, kefír, hodně tekutiny.
Vyhovuje mi dělená strava a malé množství.

Bezlepkové věci - objevila jsem obchod se zdravou výživou, nadchnul mě.
Koupila jsem si jáhlovou a pohankovou kaši, chia semínka - paráda.

Nefunguje spaní - nejde to, dokonce ani s půlkou prášku na spaní - nezaberu. Celý prášek na spaní je bolehlav, divný spánek, neodpočinek.

Na relax mi funguje tanec, dobrá hudba, krátká procházka venku (chodím pěšky stále)
V druhé půlce nešlo běhat.
Sprcha, peeling a masáž těla, masáž nohou - chodidla.
Změna prostředí - chviličku vidět jiné věci (procházka městem, tam kam tak často nechodím)
Ticho a klid (vzácnost)
Sedět rovně, nehrbit se, občas se protáhnout.

Jednoduché věci - jako umýt nádobí, vynést koš, vyluxovat, připravit si svačinu do práce - po splnění této činnosti, přichází dobrý pocit splněného úkolu - čistější hlava - splněno, "nehrnu před sebou"
Pro mě rozhodně psychicky lepší, než právě odkládání na "až bude víc času"
Mít uklizený, přehledný - pracovní a soukromý prostor.

Když nestíhám - nespěchat - naopak v klidu si vše pečlivě dodělat přestože se zpožděním.

Plavání a cachtání v aqua parku - pak se i lépe spí, celkové uvolnění.
Kostička 70% čokolády - denně. :-)
Dobrý kafe a cigareta.

Co se týče kouření - je to relax, kouří se na vyhrazených místech, a zase jen, když člověk má čas, hotovo.
Jsou to jediný místa, kde nezvoní telefony, zvonky a není tam houf lidí a zase je to venku - malé plácky určené značkou. Díváte se na stromy, trávu.

Do jídelny na oběd už nechodím - je to ještě dál než plácek na kouření, navíc jsou tam fronty, šum, hluk a hlavně spěch, naházet do sebe rychle jídlo a běžet zpět na oddělení - těžko. V poslední době na obědy chodí málokdo - nestíhá se. S požadavkem na polední pauzu ve 12 hodinové směně - jsme to řešili s paní vrchní. Paní vrchní to vyřešila tak, že nám nafasovala více rendlíčků a kastrůlků na donášení oběda z jídelny. Takže jíme na malé sesterně, kde vůbec není klid, ani místo a do toho stále odbíháte na telefony, zvonky a přicházejícím lidem, čekající u sesterského pultu, doktorům je jedno, že prostě jíte, jsou schopní přijít za vámi s tím chorákem a tam to rozložit a probírat pracovní věci. Někteří lékaři chodí i před dveře personálního wc a tam čekají, až vylezete a hned vám dávají chorák a co akutně potřebují.