středa 7. října 2015

Cesta na Dubrovnik

Do Dubrovniku nás z celého zájezdu jede jen 6.
Tím, že je nás tak málo, cesta daleká, jedeme místním zájezdovým autobusem, který nabírá lidi podél celé Makarské riviery z různých letovisek. V zájezdu jsou češi a hlavně slováci.
Řidič je místní, má několik zaměstnání - přes sezonu je řidičem zájezdů, je také dobrovolným hasičem a přes sezonu si přivydělává úklidem na plážích, v zimě pracuje v továrně.

Jedeme podél moře Jadranskou magistrálou. Byla postavena v roce 1961 a v roce 1968 dokončena až do Dubrovníku. Patří mezi jednu z nejnebezpečnějších silnic, protože je úzká. Podél silnice nejsou žádné benzínové pumpy, žádné motoresty, ani žádné bilbordy. Krásná krajina - vlevo pohoří a les, vesničky, tu a tam opuštěná stavení, drobná políčka, vinice, vpravo moře a pohled na ostrovy a přímořská letoviska.

Je to tím, že všude v Chorvatsku patří někomu půda. Půda a lodě se neprodávají - dědí se. V současné době se potýká Chorvatsko s tím, že země EU vytváří tlak na to, aby chorvaté začali prodávat zahraničním zájemcům pozemky. Neděje se tak - pouze je pronajímají. Stále se tu čeká a bude čekat ještě deset let na to, jestli se původní lidé co odešli za války nevrátí zpět.

Míjíme různé podhorské vesničky, ke každé z nich vypráví průvodkyně příběhy - z války. Některé ostrovy jsou celé opuštěné, mají pohnutou krvavou minulost - nejezdí k nim žádné lodě, jsou to ostrovy pietní.

Projíždíme kolem Bačinských jezer, je to soustava sedmi sladkovodních jezer, také se sem jezdí na výlety.


Projíždíme údolím řeky Neretvy, která tu vytvořila velmi úrodnou oblast. Plantáže, políčka, zavlažovací kanály.


Stavíme na krátkou přestávku v Neumu. Neum je jediná přímořská osada Bosny a Hercegoviny. Do Neumu se sjíždějí z dalekého chorvatského okolí  lidé za nákupem levnějších potravin, nápojů a některých průmyslových výrobků. Zboží je tady asi o 25 až 30 procent levnější než na území Chorvatska. Obchoduje se hlavně v kunách a také v eurech.

Pokračujeme. Míjíme Stonskou zeď, která vydržela kobercové bombardování v roce 1991. V minulosti tato zed sloužila na obranu města Ston kde se těžila sůl. Dnes je tato "evropská čínská zeď " zpřístupněna turistům. Ve Stonském zálivu se pěstují ústřice.

Přijíždíme k Dubrovníku. Každý kdo přijede do města platí mýtné 70 eu. Před městem v přístavu kotví velké zaoceánské lodě, odtud místní autobusy rozváží turisty do hotelů. Pomalu vjíždíme do města.


Střípky:

Říká se, že v Dubrovniku se dožívají lidé nejvyššího věku a je tam nejnižší nemocnost z celého Chorvatska.  Místní lidé jsou do vysokého stáří čilí. Je to tím, že se všude chodí pěšky, je tu hodně schodů a vše hodně do kopce. Také je to tím, že místní lidé se léčí především bylinkami a přírodně, nejbližší slušná nemocnice je ve Splitu, nebo v Záhřebu.

Lanovka nad Dubrovnikem je v provozu od roku 2010. (tam jsem nebyla, nestihla jsem to, ale musí být odtamtud z vršku přenádherný pohled na celé staré město)

Za občanské války byl Dubrovnik hodně izolován od okolních měst. Vůbec si také nedokážu představit, že to nádherné město bylo zničené.











3 komentáře:

  1. mýtné, to vypadá dobře :-) jakože bez aut

    OdpovědětVymazat
  2. 1. ano, parkování jen pro autobusy a ještě velmi krátce - jen vyložit, naložit lidi a zase pryč. ev. připlatit další drahý parkovací čas. hodně nám to kladli na srdce, at jsme u autobusu po prohlídce přesně. Dost na tom, že jsme si platili místního průvodce v Dubrovníku - byla to češka. No, nedalo se to poslouchat, kulomet a spoustu jejích představ a zážitků of topic. Poslouchat jsem ji vydržela asi 15 min. pak jsem si zašla do íčka pro mapku a procházela si celé to historické centrum sama.
    a dobře jsem udělala, jak jsem se dozvěděla na zpáteční cestě. byla jsem jediná, kdo měl čas si projít v klidu i hradby.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky to tak dělám, po vlastní ose a s mapkou (plánkem)

    OdpovědětVymazat